Jak proměnit městský park v místo, kde si člověk nejen odpočine, ale skutečně zpomalí? Andrea Vokálová stojí za projektem Zelené srdce Hradce Králové, který v Šimkových sadech propojí městskou zeleň, biodiverzitu, komunitní život a moderní technologie. Pomocí digitálního obsahu chce návštěvníky vést k vědomému dechu, mindfulness i hlubšímu vnímání přírody. Projekt, který uspěl v participativním rozpočtu města, nyní Vokálová dále rozvíjí také v rámci programu Women in Tech.
Technologie často vnímáme jako něco, co nás od přírody i přítomného okamžiku odvádí. Vy je naopak chcete využít k tomu, aby se lidé v přírodě zastavili. Není v tom určitý paradox?
Je. A přesně proto to dělám, protože sama jsem takový paradox. Vystudovala jsem IT, pracovala jako projektová a finanční manažerka a dnes se živím tím, co se změřit nedá. Pečuju o duši lidí i měst.
Telefon máme v kapse stejně všichni. Otázka tedy není, jestli technologie do přírody pustit, ale jak je využít. Nejde o nahrazení přírody technologií, ale o to použít ji jako most k hlubšímu propojení s přírodou venku i v sobě. Málokdo dnes umí jen tak sedět na lavičce a dýchat. Po chvíli automaticky sáhneme po displeji. Když vás ale tou chvílí někdo provede, zvládnete to.
Kde podle vás vede hranice mezi technologií, která náš zážitek obohacuje, a technologií, která už začíná samotný kontakt s přírodou nahrazovat?
Obohacující technologie svou práci udělá a pustí nás. Neprospěšná se nás snaží udržet co nejdéle. Zelené srdce funguje tím prvním způsobem: naskenujete QR kód, spustí se hlasový průvodce a telefon vrátíte do kapsy. Žádné registrace ani notifikace. Pozornost zůstává u stromů, vůně květin, zpěvu ptáků nebo vlastního dechu. Cílem je, aby si člověk během pár minut obnovil svou mentální, emoční i fyzickou energii. A aby si po chvíli ani nevzpomněl, že něco skenoval.
Jak vlastně myšlenka Zeleného srdce vznikla? Předcházel tomu nějaký konkrétní moment nebo zkušenost?
Na jaře 2024 jsem v médiích zahlédla výzvu k participativnímu rozpočtu města. Ještě jsem ji nedočetla a už jsem věděla, že se musím přihlásit. Dlouho jsem přemýšlela, jak přinést klid, úlevu od stresu a propojení se sebou i přírodou většímu množství lidí. Dva roky jsem do té doby dělala přednášky a workshopy. Vždycky zážitkově, aby si lidé tu změnu prožili na vlastní kůži, ne aby si o ní jen poslechli. Jenže na přednášku přijdou desítky lidí za večer. Do parku jich přijdou stovky, za rok tisíce.
Zároveň jsem pracovala na částečný úvazek na univerzitě, kde jsem každý den viděla lidi ve stresu - studenty i zaměstnance. A není to jen můj dojem. Podle průzkumu STEM z letošního roku považuje svou práci za stresující 72 % Čechů, přes třetinu se cítí trvale vyčerpaná a úzkostmi nebo depresemi trpí každý pátý dospělý. U deváťáků je to 40 %. Tak jsem to spojila dohromady a poslala do hlasování. Projekt získal přes dvanáct set hlasů. Tehdy se ukázalo, že tu myšlenku chtějí i lidé.
Máte představu o tom, jak budou Zelené srdce během běžného dne využívat různé skupiny obyvatel?
Ráno tam podle mě budou lidé, kteří jdou do práce i školy a chtějí si srovnat soustředění. Dopoledne rodiče s malými dětmi a senioři – pro ně bude nejzajímavější ta část o přírodě. Odpoledne školy, které zajímá vzdělávací obsah o biodiverzitě a ekologii, aniž by ho museli připravovat. A večer zaměstnanci, podnikatelé a studenti, kteří jsou vyčerpaní a cítí se ve stresu.
Zelené srdce má tři vrstvy: přírodní s trvalkovou zahradou a květnatou loukou, komunitní s pódiem pro cvičení, workshopy nebo sousedská setkávání a digitální obsah, který přináší propojení se sebou a dobíjí vnitřní baterky.
V Zeleném srdci chcete instalovat QR kódy s meditacemi, dechovými technikami nebo ekologickým obsahem. Jak by měl ideální digitální zážitek v parku vypadat?
Především přirozeně a neinvazivně. Žádné stahování aplikace – stačí naskenovat QR kód, schovat telefon do kapsy a nechat se hlasem vést k vědomému dechu, zklidnění mysli nebo poznávání místní přírody. Zklidňující lidský hlas vedený do sluchátek a případně i bez nich, má v prostředí stromů, čerstvého vzduchu a zpěvu ptáků nesrovnatelně silnější účinek než doma mezi čtyřmi zdmi. Park tak vytváří perfektní prostor pro odbourání stresu.
Velká část mindfulness aplikací dnes funguje tak, že člověk medituje doma se sluchátky. Co se podle vás mění ve chvíli, kdy stejnou techniku přeneseme přímo do přírody?
Vědecké výzkumy dlouhodobě ukazují, že už pouhý pobyt v přírodě a obklopení zelení má okamžitý fyziologický dopad na naše tělo. V Japonsku se tomu říká Shinrin-yoku (lesní koupel) a moderní neurověda i psychologie pro to mají jasná data. Pouhých 20 minut strávených v městském parku bez aktivního používání telefonu prokazatelně snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu a zklidňuje tepovou frekvenci, přepíná náš nervový systém ze stavu „bojuj nebo uteč“ (stresová reakce) do stavu „odpočívej a regeneruj“ a nabízí tzv. jemnou fascinaci (pohyb listí ve větru, stíny, zvuky), která umožňuje mozku dobít baterie a odbourat psychickou únavu z prostředí mimo přirozené světlo. A je tu i jedna praktická věc: doma meditaci často odkládáme. V parku už v tu chvíli jsme, takže není co odkládat. Obrovskou výhodou je i dostupnost pro každého.
Jak podle vás budou technologie vstupovat do městských parků v příštích letech? Plánujete své řešení přenést i do dalších měst?
Myslím, že půjdou dvěma směry. Ten první je provozní a už se děje: senzory vlhkosti, chytré zavlažování, měření sucha, evidence stromů. Města tím šetří vodu i peníze, ale návštěvník o tom neví a ani vědět nemusí. Mě ale zajímá technologie určená přímo člověku, který parkem prochází. A ta zatím skoro neexistuje. Většinou skončí u informační tabule s latinským názvem stromu. Technologie v parcích by přitom neměly znamenat další obrazovky, ale chytré nástroje, které lidi propojují s přírodou a pomůžou jim na místě zpomalit, nadechnout se a načerpat sílu. Hradec Králové je pilotní projekt, cílem je ale přenést fungující řešení i do dalších měst. Protože každé město potřebuje své zelené a bijící srdce.
Zelené srdce kombinuje digitální obsah také s ekologickou edukací. Co si od tohoto obsahu slibujete?
Od ekologické edukace si slibuji hlavně to, že z anonymní zeleně udělá živý příběh, ke kterému si lidé vytvoří vztah. Když zjistíte, jak výsadba zadržuje vodu, jaké opylovače přitahuje nebo proč se některá louka nekosí, začnete se na stejné místo dívat jinak. A z toho plyne to podstatné: co člověk zná, to spíš ochrání. Lhostejnost k veřejné zeleni i vandalismus většinou pramení z toho, že k tomu místu nikdo nemá vztah. Zároveň to připomíná, že péče o městskou přírodu není luxus. Je to přímá investice do našeho zdraví, psychické pohody i do toho, jak zvládneme horka ve městech. Chci, aby si lidé z parku odnesli nejen odpočatou hlavu, ale i pocit, že tomu místu rozumí a třeba si pak sami začnou budovat i kousek zeleně doma či ve svém okolí.
Právě technologickou část projektu nyní rozvíjíte v rámci mentoringového programu Women in Tech, za kterým stojí Výzkumný ústav pro podnikání a inovace při Hospodářské komoře ČR ve spolupráci se společností Huawei a dalšími partnery. Co je při jejím návrhu nejtěžší a v čem vám Women in Tech dosud pomohl?
Nejtěžší je udržet digitální vizi v rozpočtu, který se před očima zmenšuje. Projekt má skvělý architektonický návrh a jsme ve fázi příprav realizace. Jenže ceny stavebních prací, zeleně, administrativy a údržby od roku 2024 výrazně vyrostly. A každá koruna, kterou pohltí fyzická stavba, pak přirozeně chybí té digitální a zážitkové části. Zrovna teď je to pro nás extrémně aktuální téma – návrh na navýšení rozpočtu neprošel v zastupitelstvu o jediný hlas. Pevně věřím, že se k tomu zastupitelé při nejbližší příležitosti vrátí a společně posuneme Zelené srdce od papírových příprav k samotné realizaci. Zároveň se pořád musím ptát, co odebrat, ne co přidat. Každá další funkce totiž může z místa na zastavení udělat další věc, která chce naši pozornost.
A další téma je udržitelnost. QR kód je levný, ale někdo ten obsah musí spravovat, aktualizovat a platit i za pět let. Women in Tech nám pomáhá navrhnout digitální část kvalitně, uživatelsky přívětivě a udržitelně. Mně přinesl také skvělé kontakty, publicitu a mentory, kteří se umějí ptát nepříjemně přesně. Naučila jsem se díky němu projekt pitchovat i v angličtině, což bych si před rokem nedokázala představit. Projekt už dávno není jenom můj - stojí za ním dvanáct set lidí, kteří mu dali hlas, a spousta dalších, kteří mi pomáhají ho dotáhnout.
Pokud se do Šimkových sadů vrátíme třeba za pět let, jak by podle vás vypadalo Zelené srdce, o kterém byste mohla říct, že skutečně naplnilo svou původní myšlenku?
Aby park skutečně žil a vzkvétal. Aby se do něj lidé vraceli, vzali tam rodinu nebo kamarády a aby se řeklo „sejdeme se v Šimkáčích“ a všichni hned věděli proč. Představuju si, že se na pódiu přes léto něco děje téměř každý den, v záhonech to kvete a bzučí a někdo si sedne na lavičku, naskenuje kód a zůstane tam v klidu ještě dlouho potom. Pak budu vědět, že Zelené srdce opravdu funguje. A přeju si, aby nezůstalo jediným Zeleným srdcem svého druhu.
Více o projektu se dozvíte na https://zelenesrdcehradce.cz/.
