Auto se stanem na střeše je nejgeniálnější verzí kempování. SUV od Forda je ideální nosník

Od epidemie covidu na začátku dvacátých let se datuje velká renesance autokempingu – cestování, které je nezávislé na spaní v hotelech nebo jezení v restauracích. 

Markantní byl zejména nárůst obliby karavanů a obytných přívěsů za auta, tedy vozidel, která dokáží více či méně poskytovat komfort srovnatelný s běžnými ubytovacími zařízeními. 

To, co se zpočátku jevilo jako výhoda, se ale s rostoucím počtem prodaných obytňáků začalo ukazovat jako problém. Když je něčeho moc a nikam se to nevejde, objeví se regulace. I proto je třeba dnes vynakládat větší a větší námahu, aby to opravdu stálo za to.

Podle automobilového novináře Jana Blažka, který brázdí Evropu karavanem skoro 20 let, se masivní nárůst počtu karavanů v covidových letech podepsal na zvýšených cenách spojených s cestováním obytnými vozy.

„Obecně se v návaznosti na zvýšený zájem o karavaning zdražily služby – kempy, stání, poplatky za parkování, vjezdy, průjezdy, dálnice – a stále častěji je problém při jízdách bez plánování najít místo k noclehu. Dřív člověk hledal pěkné místo, dnes už hledá jakékoliv místo. Dostat se třeba v Rakousku v sezoně do kempu u jezera bez rezervace je takřka nemožné – místa jsou rezervovaná třeba na rok dopředu,“ říká Blažek.

Podle Blažka se prý změnil i přístup domorodých obyvatel ke karavanistům v turisticky exponovaných lokalitách. 

„Zatímco dříve – pět až deset let zpět – na vás místní většinou přátelsky mávli a dávali se do řeči, dnes jste spíše nevítaným hostem. Změnilo se to (cestování karavanem, pozn. red.) z opravdu volného a pohodového cestování s možností zastavit/přespat skoro všude na aktivitu, která vyžaduje více plánování, stojí více peněz a už to není taková pohodička,“ upozorňuje Blažek.

Ten rovněž zaznamenal negativní vliv postupujícího internetového sdílení všemožných informací: „Situaci také trochu zazdily aplikace a sociální sítě, které z mnoha míst, o nichž věděl jen omezený okruh lidí, udělaly spoty, kam se lidi hrnou, a úplně ztratily kouzlo.“

Mnohem spartánštější verze noclehu v přírodě – stanování – je přes všechny vymoženosti moderní doby jako pohodlné matrace, elektrické zdroje a další vychytávky řešením pro nadšence a skutečné dobrodruhy. 

Zájemcům o spací romantiku mimo kempy nebo v jejich zastrčených koutech by logicky vyhovovalo něco napůl. Ta zázračná věc se jmenuje střešní stan.

Jeho pořízení je sice citelně dražší než v případě klasického stanu na zem, avšak také diametrálně levnější než obytné přívěsy nebo celá auta. Stačí vám obyčejné osobní auto se střešními příčníky a můžete vyrazit. 

Obecně lze střešní stany rozdělit do několika kategorií podle konstrukce, a tím i podle ceny.

Nejlevnější variantou jsou měkké skládací střešní stany, které mají plátěnou konstrukci a pevnou základnu. Tyto stany se rozkládají pomocí výsuvné plošiny a poskytují prostor pro dvě až tři osoby. Jejich cena se pohybuje přibližně mezi 20 000 až 45 000 Kč. 

Výhodou je nízká hmotnost, skladnost a nižší pořizovací náklady. Na druhou stranu bývají méně odolné proti větru, hlučnější a jejich rozkládání zabere více času než u jiných typů.

Další úrovní komfortu jsou skořepinové střešní stany, které mají pevnou horní i spodní skořepinu (nejčastěji z plastu nebo hliníku). Otevírají se velmi rychle, často během několika desítek sekund, pomocí plynových vzpěr nebo kliky.

Tyto stany jsou mimořádně odolné vůči povětrnostním vlivům a nabízejí větší pohodlí a delší životnost. Cena těchto modelů se pohybuje v rozmezí 45 000 až 90 000 Kč.

Pro náročnější uživatele jsou určeny hybridní nebo vysouvací systémy, které kombinují výhody skořepiny a rozšiřovacích částí. Tyto stany poskytují dostatek prostoru pro tři až čtyři osoby a často umožňují připojení předsíně, markýzy nebo dalšího příslušenství. Komfort je na velmi vysoké úrovni, ale odráží se to i v ceně, která může přesáhnout 120 000 Kč.

Na trhu jsou dostupné i rozpočtové modely, často od méně známých značek nebo z čínských e-shopů. Ty mohou stát i méně než 20 000 Kč, ale je třeba počítat s horší kvalitou, kratší životností a často i s absencí homologace nebo servisní podpory.

K samotnému stanu je také třeba připočítat náklady na střešní nosiče či příčníky, které se pohybují přibližně mezi 3 000 až 10 000 Kč podle značky a typu vozidla. 

Pokud uživatel požaduje i další vybavení jako předsíňky, zateplení nebo solární panely, může celková cena dále výrazně narůst.

Když jsme s desetiletým synem řešili, jak pojmout týdenní klučičí dovolenou, nechtěl jsem bydlet po hotelích a pokud možno být co nejvíc v přírodě a co nejdál od lidí. Když se objevila možnost půjčit si od českého zastoupení Ford SUV Kuga se stanem na střeše, nebylo co řešit.

Měli jsme k dispozici střešní stan ARB Esperance, který Ford dodává v rámci příslušenství pro různé modely, aplikace na středně velkém SUV se mi ale jevila jako optimální verze. 

První, co mi přišlo na mysl, když jsem obdélníkovou bednu na střeše viděl, bylo, že je to celé nějaké malé a v životě se dovnitř nemůžeme ve dvou vejít. Základní 56 kilo těžký modul přidělaný napevno k nosníkům na střeše auta totiž opravdu není velký – měří 1500x1235x300 mm (šxdxv).

Coby mistr světa v nečtení návodů a poslouchání chytrých rad jsem samozřejmě měl co řešit, když přišlo na první „stavění“ střešního obydlí. Bylo mi nicméně jasné, že stan bude potřeba nějak vztyčit a nějak se na střechu dostat.

Obojí jsem v zásadě vyřešil asi tak během patnácti vteřin. Odjistíte tři upínáky na boku, přizvednete víko, které se pomocí teleskopických vzpěr vztyčí do polohy kolmé ke střeše a zatažením za popruhy zdvojnásobíte podlahovou plochu vyklopením matrace, po němž stan přesáhne půdorys auta. 

Jako podpěra na volném konci slouží bytelný žebřík, který unese až 150 kilo. Trochu jsem se trápil s aretací správné délky, ale to přikládám spíše svému neumětelství.

Jakmile jsem vystoupal „do patra“ a popral se ještě s „vikýři“, tedy plátěnými stříškami nad vchodem a bočními okny, dočkal jsem se milého překvapení – v poměrně vysokém prostoru najdete pohodlnou matraci o rozměrech 1500x2000/2700 mm (včetně skořepiny a krytu proti dešti), což je dost pro dva dospělé a jedno větší dítě. 

Za hlavou máte čalouněnou vnitřní stěnu víka stanu a okolo sebe bytelnou textilii s moskytiérami, množstvím kapes či větracích otvorů, nechybí ani přívod elektřiny z auta. Spacáky netřeba, ideální jsou peřiny. Je to totiž fakt plnohodnotná postel. Když lilo, dovnitř neteklo, vítr neprofoukl a stan se ani nehnul, byť hukot to byl.

Nevýhody. Dvě největší: lezení po žebříku není pro lidi, kterým „už to moc neleze“, a stan máte na cestách vždycky s sebou. To znamená, že když si chcete z kempovacího místa třeba poodjet někam na výlet, musíte bydlení sbalit – což je sice snadné, ale s nutností všechno vystěhovat přece jen trochu otravné. 

Z podstaty věci samozřejmě chybí také sociální zařízení a místo pro vaření, to lze ale částečně kompenzovat zástavbou příslušného vybavení do zadní části vašeho SUV nebo kombi.

Jezdění se spací „bednou“ na střeše se prakticky neliší od jízdy s „rakví“ na lyže apod. Ve spojení s Fordem Kuga jsem pociťoval větší zatížení střechy jen na nepatrně větších náklonech v zatáčkách. 

Když správně neschováte všechna poutka, popruhy a táhla od stanu, třepetají se vám o střechu, což není příjemné, aerodynamický šum vzduchu je naopak minimální. 

Buď jak buď, spotřeba v průměru narostla zhruba o 0,8 litru oproti autu s holou střechou. V případě testovaného plug-in hybridu Ford Kuga to i s vybitými bateriemi nebylo víc než 6,2 litru na 100 km při vyváženém poměru jízdy po dálnici a venkovem. 

Když už se potřebujete umýt nebo udržovat sociální kontakt, v kempu se platí jen minimálně navíc oproti běžnému stanu. Za dva lidi a střešní obydlí jsme nikde neplatili přes 400 Kč. 

Jinak jezdíte jako s normálním autem, vejdete se na běžná parkovací místa, zajedete do většiny parkovacích domů a neplatíte nic navíc za dálnici.