GLOSA MARTINA KOVÁŘE | Čeští tenisoví reprezentanti v pátek a v sobotu v kvalifikaci o účast na finálovém turnaji slavného Davisova poháru v italské Boloni, který se bude hrát v listopadu, opět po roce porazili hvězdné Američany. Kouzlo O2 areny v pražské Libni trvá i nadále.
Český mužský tenis opět potvrdil, že patří – stejně jako ten ženský – k absolutní světové špičce, což je moc dobře. Jak samotné utkání probíhalo, jaká je „tenisová historie“ O2 areny a proč je tenis nejlepší sport na světě?
Za prvé: tým je všechno
Musí to být pro Američany strašně těžko skousnutelné, až ponižující. Třistapadesátimiliónový národ a země, která vyhrála Davis Cup nejvíc krát v historii, podlehla už podruhé za sebou „klukům“ z desetimiliónové České republiky.
Po loňské porážce na Floridě 2:3 – kterou tamní média označila za zaslouženou, ale i za skandální – přiletěli letos Američané do Prahy v takřka nejsilnější světové sestavě: Ben Shelton je světová čtyřka a finalista nedávného US Open; Learner Thien je světová třináctka, která ve Flushing Meadow porazila v pěti setech naši jedničku Jakuba Menšíka; Christian Harrison letos vyhrál ve čtyřhře dva grand slamy (Australian Open a nedávné US Open) a Austin Krajicek je bývalá světová jednička, vítěz French Open z roku 2023 a stříbrný olympijský medailista z roku 2024 z Paříže.
A vidíte, nebylo jim to nic platné! Davis Cup je totiž i v tak brutálně individualistickém sportu, jako je tenis, velmi specifickou soutěží a „tým“, respektive „týmový duch“ (Američané by řekli „Team Spirit“) v něm hraje nesmírně důležitou roli.
Jenom tým sám o sobě samozřejmě nic nevyhraje, ale pokud má nehrající kapitán (Fenomenální Tomáš Berdych, vítěz Davis Cupu z let 2012 a 2103 s Radkem Štěpánkem) takové hráče, jako jsou Jakub Menšík (15. na světě), Jiří Lehečka (24. na světě) a výtečné deblisty, jako jsou Adam Pavlásek a Patrik Rikl (oba už byli ve čtyřhře ve třetí desítce, tedy v širší světové špičce), nic není nemožné.
Právě vynikající atmosféra v týmu – o fanoušcích, na které dojde za okamžik, nemluvě – vede nezřídka k tomu, že zahrají ještě kousek nad své už tak vysoké možnosti a výsledek se dostaví. A právě to se v Praze uplynulý pátek a sobotu stalo.
Za druhé: v pražské O2 areně se neprohrává
Po všech stránkách krásná pražská O2 arena má pro tenisty zvláštní kouzlo. Daviscupoví reprezentanti tu hráli zatím čtyřikrát, pokaždé proti vynikajícím soupeřům a pokaždé vyhráli, shodou okolností vždy 3:2 na zápasy. Poprvé to bylo v září 2007 v tzv. baráži o udržení ve Světové skupině, kdy rodící se hvězdný tým Tomáš Berdych (dnešní nehrající kapitán) a Radek Štěpánek porazil Švýcary s Rogerem Federerem a Stanem Wawrinkou.
V listopadu 2012 zde Berdych se Štěpánkem vyhráli pro změnu nad Španěly celý Davis Cup. V září 2013 zvítězili v O2 areně v semifinále DC nad Argentinou, což byl „předstupeň“ k obhajobě titulu v Srbsku (proti týmu vedenému Novakem Djokovićem) a letos tu porazili Američany, což vyvolalo v tenisovém světě bez přehánění velké pozdvižení a přivedlo – konečně – pozornost i k hale, v níž se zápas hrál.
O2 arena v Libni je totiž nejen krásná (přiznám se, že je mi úplně jedno, kdo ji postavil, kolik to stálo, jestli se nějaké peníze ulily kolem, jaký ten člověk měl či dodnes má mediální obraz atd. atd. atd.; ať tak či tak, patří mu za to obrovský dík, vůbec si neumím představit, co by si Praha bez této haly počala), ale má i – přinejmenším pro tenisty – jakési neuchopitelné fluidum. A právě toto fluidum způsobuje, že se tu už počtvrté od roku 2007 odehrál „tenisový zázrak“. Zázrak, ke kterému pokaždé přispělo i naprosto senzační publikum.
Dvakrát třináct tisíc lidí tu v pátek večer a v sobotu do hluboké noci vytvořilo fantastickou, neopakovatelnou atmosféru, která hráče vyhecovala ke skvělým sportovním výkonům. I proto Tomáš Berdych mluvil po zápase o tom, že je tu nejlepší tenisové publikum na světě, a měl pravdu. S nejlepším tenisovým týmem, minimálně o tomto víkendu, dodávám já.
Za třetí: tenis – nejlepší sport ze všech
To, o čem budu psát na závěr, je přirozeně nadsázka, tak to tak prosím berte. Tenis je nejlepší sport na světě. Proč? Alespoň v největší stručnosti. Za prvé, je nesmírně elegantní a krásně se na něj dívá, je to opravdová nádhera. Za druhé, je to – jak jsem už uvedl – brutálně individualistický sport; tenista / tenistka se nikdy ani na vteřinu „neschová“ za tým, dokonce ani v deblu ne, každý míček si musí odehrát sám / sama.
Za třetí, je to strašně spravedlivý sport: dva šťastné body, hry (gamy) či dokonce sety (na grand slamech) v úvodu hráči nezaručí, že vyhraje. Na rozdíl od fotbalu, hokeje atd. si tenisový hráč / tenisová hráčka musí vyhrát všechno až do posledního míčku, až do konce.
Ani za stavu 0:2 na sety a – teoreticky – 0:5 ve třetí sadě nemusí být nic ztraceno; světová jednička Jannik Sinner by po letošním French Open mohla vyprávět. Nikdy zkrátka není konec, dokud není doopravdy konec. Američané to ostatně v sobotu odpoledne ve čtyřhře po čtyřech odvrácených mečbolech našim hráčům připomněli více než hořce…
A to je všechno přátelé. Díky, že jste moji glosu dočetli, ať už s mými postřehy souhlasíte, nebo ne. Tak zase někdy příště o sportu!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
