KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Yellowstone má od první scény všechny předpoklady potenciální diváky odradit. Nic takového se však nestalo a ani nestane. I to je důkaz vypravěčského umu scénáristy: staví příběh tak, že divák na detaily prostě nehledí, stejně jako scénárista nehledí na kritiky.
Tvůrce seriálu Taylor Sheridan má jasnou vizi příběhu plného násilí. Život na montanské dobytkářské farmě kreslí tak, jak si ho představuje ze svého ranče v západním Texasu. Jenže Montana není Texas, je mnohem chudší. A taky je něco jiného vlastnit ranč za peníze vydělané ve filmovém průmyslu, nebo ho mít jako skutečný zdroj obživy.
Fiktivní ranč Yellowstone situoval do těsné blízkosti fiktivní rezervace Broken Rock, ve skutečnosti rezervace Crow. Odtud postavy seriálu zajíždějí do jediného většího města, reálně existujícího Bozemanu, kde se baví na rodeu nebo rvačkách v hospodě.
Stavba spíše připomíná luxusní víkendovou usedlost než středisko zemědělského podniku, ale tady se Sheridan neplete, řada rančů v Montaně i Idahu tak prostě vypadá. Ostatně seriál se nenatáčel ve filmových exteriérech společnosti Paramount, nýbrž na skutečném ranči v montanském údolí Bitterroot.
Pro milovníky seriálu dodejme, že ranč dnes slouží jako hotel: hlavní budova je vyhrazena majiteli, ale v domku obývaném nejdříve Ripem, pak Kaycem se čtyři hosté (kapacita je 8) vyspí za 1200 dolarů za noc.
Vlastnit ranč a helikoptéru jsou však dvě různé věci. Právě na bohatství Duttonových reagovala kritika místních. Ano, mají krásné ranče a velké pozemky (byť často ne tak rozlehlé jako Duttonovi), ale nikdo z nich nemá takové finanční možnosti a rozhodně nemá vrtulník.
Hapruje i vybavení. Jeden montanský chovatel skotu trefně poznamenal, že na ranč si nebude nikdo pořizovat kompletní flotilu vozů v plné výbavě. RAM s koženými sedačkami a luxusním audiosystémem si koupí možná majitel, zbytek bude jezdit ve starých pickupech podobných tomu, v němž v době své nezávislosti jezdil Kacey (anebo budou jezdit v toyotách, ale o symbolice automobilových značek už byla řeč minule).
Totéž se týká i přepravníků: dobytek a koně jsou v seriálu přepravováni v těch nejnovějších a nejdražších modelech, samozřejmě vždy v takovém stavu, že buď právě vyjely od dealera, nebo z myčky.
Místní se shodují, že věrně je zobrazeno oblečení kovbojů, zejména námezdních sil. Na kostkovaných košilích a džínách ostatně nelze tolik zkazit.
Naopak – a to si všimne i pozorný divák bez znalosti reálií – nesedí „dentální“ kondice postav. Všichni, od bohatého majitele ranče přes indiány v rezervaci až po ty nejnižší nájemné honáky, na nás z obrazovky září svými hollywoodskými úsměvy. Pokud by zubařská péče v Montaně a Wyomingu byla na takové úrovni jako naznačuje seriál, měla by Amerika o starost méně.
Dokonalé zuby lze pochopit – seriál se točí nárazově, přerušovaně, takže takhle se ušetřilo hodně maskérské práce. Trochu víc se přece jen dalo zapracovat na jazyce, a to jak výrazově, tak foneticky.
O vidlácký („redneck“) výraz a přízvuk se občas snaží Costner, docela přesvědčiví jsou feťáci, kteří vymáhají peníze na Jimmym, výborný je po většinu času Jimmy (mimochodem, a to i herecky), ale až příliš často ten přízvuk zní, jako byste poslouchali toho, koho posloucháte: herce z Sheridanem nenáviděné Kalifornie. Vzhledem ke své minulosti takhle nejvíc za uši tahá osoba Ripa.
Samostatnou kapitolou je slovní zásoba. Montana je společně s dalšími okolními státy velmi konzervativní. Tomu, co se někdy označuje jako „klení“, tedy v podstatě používání jakýchkoli vulgarismů, se tam moc nepřeje. Možná je používají bezdomovci a feťáci, nicméně ani námezdní síly na rančích – dle výtek místních vůči seriálu – takhle nemluví. Drsný kraj, zdůrazňují, nerovná se drsná mluva.
Do očí bijící jsou chyby týkající se koní. Ty jsou přitom zjevné a úplně zbytečné. Provázejí seriál od začátku. Kacey chytí divokého mustanga do lasa a sám ho, bez jakékoli pomoci, dokáže dostat do přepravníku pro koně a dovézt v klidu domů.
Starý John Dutton okamžitě pozná u divokého koně jeho původ a utrousí několik rad, které jsou spíš legrační. Když pak obsednutého a přiježděného koně dostane, nedokáže na něm jezdit, přestože další na něm vzápětí jezdí bez problémů: včetně jeho dcery Beth, které stačí poradit, jak má sedět a jak má dýchat.
Kůň skutečně pozná, když se jezdec bojí a reaguje podle toho, tady je to ovšem postavené do extrému. Umění jízdy na koni je doslova mytologizováno.
Zároveň jsou koně nevyzpytatelní. V ohradě je kouše běžně hodně hmyzu a koně na to reagují různými projevy nevole. Přesto je celkem směšná scéna, kdy se kůň zcela nekontrolovaně splaší po štípnutí velkým ovádem (ona tedy ta scéna je směšná na několika úrovních, ale nebudeme prozrazovat detaily).
Proč nic z toho nevadí? Koně už pevně vstoupili do mytologie Ameriky, společně s kovbojem. Seriál zde nemusí být realistický, protože jde o hru s mýtem. Na druhou stranu se nelze ubránit dojmu, že někteří herci by pro větší realističnost měli na svém jezdeckém umění trochu zapracovat.
Jenže o nic z výše zmíněného v posledku nejde. Yellowstone rozhodně není realistický seriál. Je to seriál doby postfaktické, který si dokáže hrát s mýty a díky umně konstruované zápletce tyhle mýty posouvat ještě hlouběji do podvědomí… a přitom samozřejmě královsky bavit.
