KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | Prezident republiky Petr Pavel jako jednu z podmínek pro jmenování nové vlády stanovil, že nesmí dojít k ohrožení nezávislosti justice. Hrozí vůbec něco takového s příchodem vlády Andreje Babiše? A co lze od nové vlády v oblasti práva a justice očekávat?
Zdá se to jako paradox: Přestože budoucí premiér i pravděpodobný předseda Poslanecké sněmovny čelí trestnímu stíhání, o ministerstvo spravedlnosti není žádná rvačka. To samozřejmě může vést k mnoha různým teoriím, úvahám a spekulacím.
Lidé, kteří milují konspirační teorie, si mohou myslet, že se v tichosti osnuje plán na čistky a ovládnutí justice. Tomu samozřejmě nahrávají některé výroky jedinců budoucí vládní koalice o přímé odpovědnosti soudců za „špatná“ rozhodnutí, jako tomu bylo naposledy v případě rozsudku nad bývalou učitelkou Martinou Bednářovou.
Část novinářů, jejichž kariéry jsou spojeny s řízenými úniky informací od orgánů činných v trestním řízení, zase bude vytvářet atmosféru ohrožení nezávislosti státního zastupitelství, pokud na ministerstvo spravedlnosti zamíří jako politický náměstek Zdeněk Koudelka.
Nervozita některých bude větší o to více, když se bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká stane předsedkyní Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny.
Žádná revoluce, jen potřebná debata
Kdo však poslouchal mé podcasty, a naposledy také výstupy z předvolební konference o právu a justici, tak ví, že se o nezávislost justice bát nemusíme.
Ani jedna ze stran budoucí vládní koalice nemá v programu odvolávání soudců, ani jejich přímou hmotnou a trestní odpovědnost za „špatná“ rozhodnutí. To stejné platí i o státních zástupcích. Žádná antisystémová změna se tedy nechystá a Zdeněk Koudelka rozhodně není žádný Karel Klos.
S ohledem na průnik programů stran budoucí kolice se asi otevře debata o odpovědnosti soudců a státních zástupců za nezákonná rozhodnutí.
Což je ale debata potřebná a nezávislost justice nebo státního zastupitelství nijak neohrožující. Dnes totiž sice máme systém kárných řízení, avšak praxe ukazuje, že problém je hned dvojí: na straně kapacit ministerstva spravedlnosti coby generálního kárného žalobce a nefunkčního nastavení vymáhání regresivní náhrady.
S tím je spojena i obecná otázka nastavení toho, jak stát odškodňuje za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci. A zda není namístě se bavit o zcela novém pojetí, jak po tom koneckonců volá i část odborné veřejnosti.
Babišův strach a neodvolatelná žalobkyně
Co se státního zastupitelství týče, ani tady se žádné systémové změny nechystají. Bohužel. Andrej Babiš má sice pod vlivem vlastního případu Čapí hnízdo kritický názor na fungování trestní justice, avšak zároveň vykazuje až chorobnou bázlivost před nejvyšší státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou. A tomu odpovídá i jeho přemýšlení o personální politice na ministerstvu spravedlnosti.
Zákon o státním zastupitelství navíc Bradáčové zaručuje faktickou neodvolatelnost. Což je samozřejmě systémově dobře – pokud se ovšem do této funkce nedostane člověk „mocibažný“, bez schopnosti sebereflexe. Je totiž třeba si uvědomit, že soustava státního zastupitelství je tvořena poměrně malým počtem lidí, funguje v podstatě jako polovojenský sbor a má tendenci k sektářství.
Poslední novela zákona o státním zastupitelství této negativní tendenci bohužel jen napomohla, když sice zavedla pravidelnou obměnu ve vedoucích funkcích, avšak zároveň nastavila pravidla tak, že se na ně mohou hlásit jen lidé zevnitř soustavy. Výsledkem je, že se do výběrových řízení nepřihlásí nikdo, kdo není předem vybrán právě nejvyšší státní zástupkyní. Kvalitní lidé pak doslova utíkají buď do evropských struktur, anebo jakési vnitřní pracovní emigrace.
Systém, který se uzavřel a degeneruje
Soustava se tak ještě více uzavřela a personálně degeneruje, což jde zcela proti původnímu záměru novely. Když k tomu ještě připočteme mimo zákon realizované „detašované pracoviště“ Bradáčové v Praze, které má fakticky soustavu řídit mimo běžné procesy, není to vůbec obrázek nezávislé veřejné žaloby, za kterou je třeba chodit na demonstrace.
Pokud by aspoň v této věci došlo k nápravě a systém výběrových řízení na vedoucí funkce ve státním zastupitelství by se nastavil tak, aby se uchazeči nemuseli bát se vůbec přihlásit, byla by to vítaná změna k lepšímu.
Vzhledem k tomu, že se na post ministra spravedlnosti nepočítá s „plnotučným“ aktivním politikem, nelze asi očekávat reformy typu změny soudní mapy či nové procesní kodexy. Ale je tu plno možných provozních „maličkostí“, které by nový ministr mohl začít řešit a které by rozhodně život v justici zlepšily.
Místo reforem důležité maličkosti
Jedná se o zlepšení postavení a platu justičního odborného personálu, které musí ale jít ruku v ruce s dokončením personálního auditu a ustavením „generálního architekta“ elektronizace justice. Ostudný stav, v němž se česká justice nachází a kdy pracuje doslova navzdory svému technickému vybavení, je třeba ukončit.
Nový ministr by také měl zavést něco, co by se dalo nazvat lepší kulturou jednání s justicí o jejím rozpočtu. Tedy aby už nedocházelo k jejímu vyhladovění v polovině roku. S tím souvisí i změna, po které volá nové vedení České advokátní komory, totiž aby se rozpočtově oddělily výdaje na služby advokátům ex offo a zmocněncům poškozených od provozního rozpočtu soudů. Tak, aby to nebyli právě oni, kteří budou dotovat neschopnost státu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
