Z Česka do Japonska míří dvě expedice: Dojedou dřív velorexy do Tokia, nebo milionáři na Expo?

Češi jsou národem náruživých cestovatelů a pokušitelů všemožných dobrodružných výzev. Sympatické přitom je, že o malé zemičce ve středu Evropy dávají (většinou v dobrém) vědět bez ohledu na svůj „budget.“ Cestovat se totiž dá různě – nejnovějším důkazem jsou dvě takřka paralelně odstartovavší výpravy, které směřují do Japonska. 

Zatímco jedni, označme si je pracovně jako „roboti“ (podle názvu Expedice Robot Praha–Ósaka), chtějí svoji cestu čítající 16 000 km patnácti zeměmi na Expo zvládnout v sedmi veteránech za 33 dnů, tzv. „hadráci“, tedy ti jedoucí dvěma tříkolkami Velorex coby „Nesmrtelní dědci“, si na pokoření 15 000 km dávají dva až tři měsíce. 

Proč ten tisícikilometrový rozdíl? Ne, nejde o rozdíl vzdáleností mezi Prahou (v Čechách) a Hodslavicemi (na Moravě), odkud startují borci s tříkolovými vozítky, ale o to, že oni na rozdíl od party vyjíždějící z hlavního města neřeší „geopolitiku“ a berou to nejkratší cestou přes Rusko.

„Osm chlapů na starých heblech, doprovázeni nekonečným množstvím oprav, které žene touha po cestování a smrad spáleného oleje. Tohle jsme my – tým Nesmrtelných dědků,“ píše sama o sobě čtveřice dobrodruhů z Hodslavic u Nového Jičína a není důvod jí nevěřit. 

Na cestu se vydali s původními českými vozítky pro invalidy, které nejvíc proslavila kultovní komedie Vrchní, prchni! 

Ano, Velorexem do Japonska, to zní jako slušný pokus o sebevraždu. O cestě otce a syna Kudělkových v jednom a Tomáše Kyselého s Martinem Jiříčkem vyšel v celostátních médiích všeho všudy jeden (číslovkou 1) článek.

Ambici přitom mají přímo kosmickou – s plátěným vozítkem s dvoutaktním motorem s maximální rychlostí 80 km/h prostě jet a jet a jet, dokud jim nedojdou peníze, což – jak doufají – by mělo stačit až do japonského císařství. S politikou se nemažou, takže jedou nejkratší pozemskou cestou, která vede samozřejmě přes Putinovu říši na východě.

„Těžko odhadnout celkové náklady. Strop máme každý sto tisíc. Samotný průjezd Ruskem by neměl být finančně náročný, protože ubytování řešíme v přírodě. Největší částky paradoxně vydáme až v závěru cesty na trajekty, letadlo a přepravu velorexů domů. Kdyby částky za přepravy byly neúnosné, otočíme se a jedeme zpátky po ose nebo transsibiřskou magistrálou,“ uvedl Jan Kudělka pro Novinky.cz. 

Právě do Ruska se podle něj dostanou přes Polsko a Bělorusko a hodlají navštívit Moskvu, Bajkal a další pamětihodnosti, které umí širá Rus nabídnout. Zkrátka cesta nejmenšího odporu, odpovídající dopravnímu prostředku i selskému lidskému rozumu.

Nutno říct, že hoši z Hodslavic u New Jersey (Nový Jičín takto označuje náš kameraman a tamní rodák Jakub Pavlištík, pozn. aut.) nejsou žádní cestovní nazdárci – se svými „hadraplány“ už procestovali, co se dalo, a nějakého toho upadlého výfuku nebo nebrzdícího kola se nezaleknou. 

Jejich stroje jsou navíc tak primitivní, že případné opravy jistě zvládnou svépomocí, případně za pomoci místního kováře.

Plán dojet Tatrou 603 z roku 1959 do Ósaky za 33 dnů vyhlásil zámožný podnikatel a milovník veteránů Josef Zajíček už loni. Myslím, že ho ale málokdo bral vážně. 

Na rozdíl od „hardáků“ se totiž rozhodl být politicky korektní a na východ vyrazil zcela prost vstupu na území Ruské federace, což přináší nemalé logistické komplikace reprezentované formalitami spojenými s návštěvou zemí, jako jsou Ázerbájdžán, postsovětské středoasijské republiky a Čína, a mezi tím přeplutí jezera zvaného Kaspické moře. 

To by byl hodně tvrdý chlebíček i pro větry celé zeměkoule ošlehané dobrodruhy, natož pro účastníky „salonních“ veteránských podniků mezi evropskými letovisky, jakými vesměs Zajíček a spol. jsou – do jeho konvoje patří ještě Škody Octavia, 100 a 120, Toyota Celica ST a Ford Mustang. Všechno auta přinejmenším 45 let stará.

Zajíčkův nápad je jím samým i organizátory od počátku promyšleně dávkován médiím napříč spektrem, čehož se chytli i někteří sponzoři a díky spojení přes motorismus také prezident Petr Pavel, z jehož sídla uplynulou sobotu expedice Robot do Ósaky odstartovala. Ale proč vlastně?

Mise přátelství a míru mezi národy, jak zní její podtitul, chce dle svých oficiálních stránek volně navázat na výpravu Sakura 1970, při níž čtyři mladí Češi dorazili na první EXPO v Ósace pěšky a stopem – urazili za půl roku vzdálenost 20 700 km.

„Expedice ROBOT pokračuje v duchu objevování, který nás vedl už v roce 1970. Tehdy jsme vyrazili jen s batohem, dnes vyráží veteráni. Ale cíl zůstává stejný – spojit kultury a lidi,“ připomněl Zdeněk Thoma, člen původní expedice Sakura a patron výpravy.

Vedoucí expedice a iniciátor celého projektu Josef Zajíček naznačil oslí most spojující koníčka s odkazem předchůdců: „Tahle expedice je důkazem, že i z garáže ve střední Evropě se dá vyrazit s velkým příběhem na druhý konec světa. Věříme, že Česká republika a její lidé mají světu co nabídnout – a že tahle cesta bude inspirací, ne jen nostalgickou jízdou.“ 

Jisté je, že náklady na výpravu se budou šplhat přes pět milionů korun – jen nezbytné „expediční“ úpravy Tatry 603 vyšly prý na 800 tisíc Kč.

„Ujet každý den až 800 km, jak je při délce trasy 16 až 18 000 km nezbytné, to je s těmito auty a v těchto zemích s takovou infrastrukturou nereálné,“ říká na adresu Zajíčkovy výpravy zkušený cestovatel a dobrodruh s přezdívkou Low. 

„Kdyby to – se započtením nutného odpočinku, hraničních kontrol, trajektů, poruch a dalších potenciálních zdržení – mělo být reálné, museli by jet trvalou průměrnou rychlostí 80 až 100 km/h. Musíte si uvědomit i rozdíly ve výkonech jednotlivých vozů v koloně – stará Octavia nejede tak rychle jako Mustang, Toyota nebo Tatra 603.“

Ač zvyklí na určitý standard, nechtějí „Roboti“ dělat ze své cesty „fešácký kriminál“ – ani si to nemohou dovolit. Při jejich „průletu“ Asií od západu k východu je bude neustále tlačit čas. Podle Zajíčka budou během cesty spát v autech nebo vedle nich, jen výjimečně využijí hotely.  

Jenže kdo někdy jel po kvalitní evropské dálnici dva dny za sebou v kuse, třeba na jih Itálie nebo do Španělska, potvrdí, že vydržet bez odpočinku deset a více hodin za volantem denně je náročné i v moderním klimatizovaném voze s pohodlnými sedačkami. 

A teď si představte opakovat to 33 dnů za sebou v pouštích a horách, vedru a mrazu, navíc v 45 až 66 let starém autě po cestách necestách, včetně překračování hranic a moří mezi státy, které se mezi sebou „nemusí“. Teoreticky ano, a moc bych to českým cestovatelům přál, ale moc to nevidím...

Aktuální polohu expedice sledujte ZDE.

To „Hadráci“ si s žádným bičem, jaký na sebe upletli „Roboti“ ve formě přesně daného časového limitu nebo dobrovolného vzdání se průjezdu Ruskem (prý z bezpečnostních důvodů), hlavu nelámou. 

„Pojedeme kolem čínských hranic do Vladivostoku, odtud lodí do Jižní Koreje a pak lodí do Japonska. Když na konci Ruska zjistíme, že nám na trajekty a přesuny strojů nevyjdou peníze, tak se ve Vladivostoku otočíme a vyrazíme zpátky,“ zasmál se Šimon Kudělka. „Necháváme tomu otevřený průběh. Tak nás to baví,“ doplnil jeho táta pro Novinky.cz.

Cesty přes Rusko se milovníci velorexů nebojí. „Připadá mi, že se bojí hlavně všichni okolo, ale my se paradoxně moc těšíme. Jestli je to dobře, nebo špatně, těžko říct. Vyhodnotit to stejně budeme schopni až poté, co tam nějakou dobu budeme cestovat a východní země zažijeme na vlastní kůži,“ prohlásil krátce před startem Jan Kudělka.

Členové party z Hodslavic to sice obecně moc „nehrotí“, na druhou stranu přiznávají, že jejich snem je dobití japonského hlavního města a pořízení fotografie s „vítěznými“ stroji na světoznámé křižovatce Šibuja uprostřed Tokia. 

Bude určitě zajímavé sledovat časově paralelní cestu obou výprav a sám se těžko rozhoduji, které bych se chtěl zúčastnit raději. Té „hadrácké“, protože je tak nějak opravdovější, spartánštější a skromnější, nebo té „robotnické“, která pozná více zemí a obecně bude cestovat ve větším pohodlí, navíc bez diskutabilního stigmatu návštěvy Ruska?

Přeji zdar oběma, cestování a poznávání cizích krajů je jedním z největších bohatství, jaké může člověk za života získat, ať už k němu vedou jakékoli cesty. Všude dobře, tak proč být doma?

P. S. Nejnovější informace hovoří o tom, že jedna z expedic je aktuálně zaseklá v Istanbulu (porucha vozu), druhá na polsko-běloruských hranicích (potíže s celníky).

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.