Soudružka Sněhurka: Dřív jedovaté jablko, dnes toxická ideologie

GLOSA MICHALA BORSKÉHO I  Do kin včera vstoupila nová filmová adaptace slavného příběhu o Sněhurce. Při pohledu na změny, kterými autoři v disneyovské produkci celý příběh bratří Grimmů vykastrovali a přeoperovali, se tvůrci originálního animovaného filmu z roku 1937 musí v mělkém hrobě obracet. Nehorázná interpretace známého příběhu trochu připomíná cimrmanovskou pohádku Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kde muselo oproti originálu dojít k redukci počtu mrtvých, zlepšení duševního zdraví děda Vševěda atd. Tak vtipné to ale v nové disneyovce „ani z vlaku“ není. 

Člověk už by si byl chvílemi myslel, že lidé civilizovaného světa přestali sedat na lep chytrákům překrucujícím historické danosti a přirozený řád věcí. Není tomu tak. 

Opět se o tom mohli přesvědčit diváci premiéry nejnovějšího zpracování Grimmovic romanticko-hororové pohádky o perzekvované dívce, která v originální verzi za pomoci lstivé bandy sedmi skrčků přechytračí zlou královnu, dobře se vdá a nakonec nechá macechu tancovat v rozžhavených železných střevících, dokud nezemře. 

Tvůrci nové interpretace, v čele s režisérem a Marcem Webbem a představitelkou hlavní role Rachel Zegler, doslova nenechali trpaslíka na trpaslíkovi.

Katastrofický film

Podle původního příběhu bratří Grimmů dostala Sněhurka své jméno proto, že její kůže byla bílá jako sníh. Jenže toto vysvětlení už jaksi nesedělo na obsazení snědé herečky Rachel Zegler, která má kolumbijskou matku. Místo toho se jí tak teď říká, protože se narodila v den, kdy sněžilo. To je ve spojení s Kolumbií celkem logické.

Samotná Rachel Zegler vyvolala už při přípravách natáčení rozruch tím, když původní film z roku 1937 kritizovala jako „sexistický“, milostný příběh považovala za „zastaralý“, prince za „stalkera“ a Sněhurka podle herečky postrádala sebeurčení. Takže teď je, zaplať pánbůh, všechno uvedeno na pravou (nebo možná spíš na levou) míru.

Původně byli do role sedmi trpaslíků obsazeni skuteční herci – ale šest ze sedmi z nich bylo najednou vyšších než Rachel Zegler, načež Disneyho produkce oznámila, že chtějí vytvořit „nový přístup“. Vznikly totiž diskuse ohledně  zaměstnávání a zneužívání herců s dwarfismem. Tvůrci herce nakonec nahradili počítačově animovanými postavami a slovo „trpaslíci“ se v celém filmu nevyskytuje; Místo toho se objevují „magická stvoření“ a podobné bláboly.

Vyskytl se ale drobný problém – již obsazení a natočení představitelé původních trpaslíků stále musí být součástí filmu. Byli tedy zařazeni do doprovodu nového „knížete“. Výsledkem je, že Sněhurka už necestuje se sedmi trpaslíky, ale se čtrnácti soudruhy, pestrou posádkou sedmi počítačově animovaných tvorů a sedmi lidských vedlejších postav. Jak oduševnělé!

Nepěkně si autoři scénáře zahráli i s postavou druhdy udatného prince. Tento jinoch, který se objevuje pouze na začátku a na konci originální pohádky, dostal nyní mnohem větší prostor. Už to není princ, ale kámoš Jonathan, bojovník za svobodu, který krade bohatým a rozdává chudým – napodobenina Robina Hooda, nebo spíš Che Guevary, která opravdu není přesvědčivá.

Klíčová otázka, která může veškerou kritiku zvrátit, je nasnadě: Existuje ještě ten slavný polibek? Ano! Sněhurka je otrávena, upadá do hlubokého spánku a je probuzena – stejně jako v původním filmu – polibkem „prince“, pardon, kamaráda Jonathana. 

Nenásleduje ovšem obligátní sňatek, ale mnohem společensky závažnější závěr – Sněhurka se stává vůdkyní revoluce proti zlé královně a po „zániku“ funkce královny rozbitím zrcadla obnovuje mír, spravedlnost a rovnost v zemi​. To se jistě dětem bude líbit a hned jim bude jasné, o co jde.

Takto modernizovaný závěr tedy zdůrazňuje Sněhurčinu odvahu a vůdčí schopnosti, čímž se odlišuje od tradičního pasivního zobrazení postavy v původní pohádce, kde ležérně vyčkává ve své skleněné rakvi, zda kolem náhodou nepůjde nějaký ten princ, který by ji nestydatě políbil a potom dovlekl k oltáři. 

V novém pojetí se tvůrci místo řízného příběhu rozhodli akcentovat dnešní vynucované společenské hodnoty: inkluzivitu, diverzitu, případně genderovou rovnost. V zásadě nic proti tomu, každý, nechť si dělá, co chce, ale nemohlo by to být, hergot, aspoň trochu koukatelné?

Pojď Jonathane, nastolíme diktaturu proletariátu!

Odpad

Takto se musím klonit k hodnocení recenzenta PunisherEDNA z renomovaného filmového webu ČSFD, kde právě uvedený hollywoodský biják boduje s pěknými 15 %: „Nová disneyovská Sněhurka? Absolutně odporná urážka filmového plátna! Tohle není jen špatný film, tohle je zločin proti lidskosti! 

Rachel Zegler v hlavní roli je tak příšerná, že jsem měl chuť si vyškrábat oči vidličkou pokaždé, když se objevila na plátně. Protivná, falešná, nesnesitelná – tahle slečna ani nemusí hrát, protože arogantní spratkovství je její životní motto. Scénář je příšerně stupidní woke propaganda, která nejenže znásilnila klasickou pohádku, ale ještě se nám vysmívá do ksichtu svou trapnou snahou být moderní. 

Sněhurka jako revolucionářka? Raději bych věřil, že Země je placatá a měsíc z eidamu. Trpaslíci? Neskutečně trapní, křečovití, politicky korektní idioti bez humoru, jejichž existence je urážkou jakéhokoliv vkusu. Vztah mezi Sněhurkou a nějakým podivným hipíkem je napsán s takovou debilní neohrabaností, že i Twilight vedle toho vypadá jako vrchol romantického dramatu.“ 

Tolik výstižný komentář. A já se jen modlím, aby třeba někoho nenapadlo předělat Krkonošské pohádky, protože chudák Trautenberk je tam dlouhodobě šikanován prohnaným vousáčem z hor a Anče musí furt jen stát u plotny a štupovat chlapům fusekle.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.

Vlny překrucují realitu: Filmový hit o cenzuře sám cenzuruje

Kluk z Knoxvillu přepsal pravidla Hollywoodu: Kde se vzaly temné filmové sny Quentina Tarantina

Poklona Davidu Lynchovi. Geniální americký vizionář ovlivnil svět filmu jako málokdo

sinfin.digital