KOMENTÁŘ RADKA KOVANDY | Malý pěvec ze zahrad i parků je Ptákem roku 2026. Příběh pěnice černohlavé ukazuje, jak se příroda dokáže přizpůsobit změnám způsobeným člověkem.
Zatímco média hovoří v souvislosti s tímto druhem zejména o jeho pozoruhodné přizpůsobivosti proměnám krajiny v důsledku lidské činnosti nebo o jeho ohrožení kvůli pytlačení ve Středomoří, málokdo možná ví, jak tenhle nenápadný ptáček, co se vejde do dlaně, vůbec vypadá.
Ovšem jak zpívá, určitě znáte nejen z našich luhů a hájů, nebo pravděpodobněji ze svých chat, chalup a přilehlých zahrad, ale ještě daleko spíše z televizní obrazovky, resp. reproduktorů.
Nenápadný pěvec s černou čepicí
Česká společnost ornitologická (ČSO) dnes (3. 2. 2026) vyhlásila v pořadí již 35. ptáka roku – letos vystřídá loňského konipasa horského pěnice černohlavá. Tu má ostatně ČSO ve svém logu a jejím oceněním tak ornitologové zároveň upozorňují na 100. výročí organizace, která se od svého vzniku v roce 1926 nepřetržitě věnuje ochraně ptáků, jejich výzkumu i popularizaci ornitologie.
Titul „Pták roku“ – který může u zastydlejších jedinců vyvolávat lehce pubertální smích, než zjistí, o co jde – uděluje ČSO obvykle druhům, které jsou veřejnosti dobře známé a s nimiž se může setkat ve svém okolí.
Ptáka roku vyhlašují odborníci. Nic proti tomu. V roce 2023 ale začala lidová anketa o Národního ptáka ČR, kterou inicioval Alexandr Vondra. Jsme totiž jednou z mála zemí světa, která žádného svého národního ptáka nemá (svatováclavskou orlici nepočítejme, to je symbol heraldický a historicky i dosti kontroverzní, byť si mnozí zejména Moravané a Slezané myslí opak).
Já sám jsem tehdy hlasoval pro straku (Pica pica). Tenhle krásně vybarvený, pracovitý a závistivý opeřenec, z čeledi inteligentních krkavcovitých ptáků (Corvidae), kdysi v našich urbánních končinách vzácný, ale dnes díky bohatým potravním zdrojům ve městech hojný a dorůstající velikosti menší slepice, byl jedním z favoritů – po sokolu stěhovavém na druhém místě.
Loni ale MŽP ČR anketu strčilo do šuplíku s tím, že má jiné priority. Napraví to Petr nebo Filip – podle toho, jak se věci vyvinou?
V dlouhodobé perspektivě jde ale nejen touto anketou o to přitáhnout pozornost k ptactvu jako takovému, coby svébytnému starodávnému druhu (taxonomicky širší nadřazené „třídě“ teplokrevných obratlovců, kteří se před desítkami milionů let vyvinuli z dino-, stego- a jiných saurů).
Ti nám dnes mimo jiné ukazují, jak se v rámci evoluce živá příroda přizpůsobuje dlouhodobým i krátkodobým změnám typu změny klimatu či náhlé dominance jednoho druhu – v tomhle případě člověka, jehož činnosti se ptáci dokáží (proces tzv. synantropie) nejen přizpůsobit, ale využít ji ve svůj prospěch. I když jak kdy a jak kdo.
Nadto učí nové generace lidí, že tu s námi žijí i jiné bytosti: byť velikostně menší a zranitelnější, ale houževnaté, vynalézavé a nezdolné. Na povrchní pohled jen líbivě pohledné, na hlubší třeba i vychytralé, láskyplné nebo kruté. Jako lidé.
Sylvia atricapilla = černohlavá z lesa
„Pěnice černohlavá je příkladem druhu, který se dokázal dobře přizpůsobit změnám prostředí. Z původních křovin v lesích a v polních remízech snadno pronikla i do parků, zahrad a městské zeleně. Její přizpůsobivost přispívá k tomu, že se jí daří. Od 80. let minulého století, kdy se ptáci začali pravidelně systematicky sčítat, se její populace ztrojnásobila, a to jak v Česku, tak na celoevropské úrovni. V Česku s počtem 1,5–2 miliony hnízdních párů patří do první pětice nejpočetnějších druhů,“ řekl při vyhlášení letošní ceny ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.
Alena Klvaňová ze stejné organizace k tomu dodává: „Pěnice černohlavá je nenápadný pěvec, o něco menší a štíhlejší než vrabec. Jejím typickým znakem je výrazná čepička na temeni. U samic a mláďat je skořicově hnědá, zatímco u samců během dospívání získává charakteristickou černou barvu. Obě pohlaví tak od sebe na první pohled snadno rozeznáme.“
Z tohoto důvodu jsou v hlavní fotce tohoto článku genderově vyváženě zobrazeny obě varianty pohlavního dimorfismu.
Rozeznáte ji snadno i podle typického „flétnovitého“ švitoření, které tvoří pozadí u scén mnoha českých filmů i seriálů – podle některých zdrojů je to dokonce nejčastěji znějící ptačí hlas v české kinematografii (například v mnoha scénách ve skoro-oscarové Vesničce mé střediskové, kam se ovšem dost často plete ještě hlas strnada obecného, ptáka roku 2011).
Dlužno dodat, že – jak už to u ptačích druhů bývá – je aktivním producentem zpěvu samec, samička tiše pozorně naslouchá, případně vydává jen jednoduché nezpěvné „signální“ zvuky.
Pěnice černohlavé jsou stěhovaví ptáci a přiletí k nám zpět z teplotně příznivějších zimovišť až za pár týdnů. Ale je zde mnoho dalších druhů, kterým lidská ruka v zimě pomůže – jen je třeba vědět, jak nenapáchat víc škody než užitku.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
