KOMENTÁŘ RADKA KOVANDY | Je nakonec asi jedno, jestli Ježíš Kristus žil jako historická postava, nebo jde o umělý konstrukt, případně něco mezi tím – díky křesťanství spolehlivě a prokazatelně „žije“ dodnes. Žije kvůli své mučednické smrti, která je vyvrcholením a hrůznou pointou evangelií. Dlouhou dobu se mělo za to, že právě jejich vyprávění popisuje smrt na kříži věrně se všemi krvavými detaily. Archeologické nálezy ukřižovaných obětí z oblasti Předního východu a této doby ukazují, že to mohlo být trochu jinak – v mnohém i o dost horší.
Podle dochovaných historických záznamů se poprava ukřižováním praktikovala již ve starém Egyptě. Tehdy ale nešlo o kříž, jak ho známe z vyobrazení dnes, ale o jakési velké „téčko“, na jehož vodorovné břevno byl člověk přivázán za ruce a nechal se volně viset tak dlouho, dokud mu působením vlastní váhy neochably mezižeberní svaly a bránice tak, že přestal dýchat. Přesněji řečeno dýchal stále méně a hůře, až se zadusil. Což trvalo dlouhé hodiny, ne-li i dny.
Evangelia ovšem hovoří o hřebech, jimiž byly ke dřevu upevněny jak dlaně, tak chodidla, což agonizující gravitační tah zmírňuje a tělo se vyklenuje dopředu vahou těžiště v břišní oblasti. Hovoří také o bodání kopím do boku, které mohlo způsobit masivní vnitřní krvácení. Nebo o strkání houby namočené v octu do úst k urychlení dehydratace.
Zlomeniny na pravé holenní kosti připomínají brutální zvyk katů zpřerážet umírajícímu na kříži ještě kosti.
Hlubší vhled do příčiny smrti i způsobu usmrcení v době, kdy Ježíš žil a zemřel, přinesl až objev v roce 1968. Tehdy se na židovském hřbitově v Giw’at ha-Mivtar severně od Jeruzaléma nalezly při stavebních pracích čtyři hrobky vytesané ve vápencovém masivu, a v nich kosti, keramika i další předměty včetně hřebů. Podle jejich datování se určila doba, kdy sem byly uloženy – někdy mezi 2. stoletím př. n. l. a 1. stoletím n. l.
Bližší forenzní ohledání kostních pozůstatků ukázalo, že patří 35 různým osobám, z nichž pět jich nezemřelo přirozenou smrtí. Vůbec nejpozoruhodnějším nálezem byly kosti 24–28letého muže, vykazující jednoznačné známky popravy na kříži. Ležely bez doprovodné hrobové výbavy v kostnici, na jejíž stěně byly dva nápisy v aramejštině – jazyce této oblasti v tehdejších dobách, jímž mluvil i Ježíš.
Horní nápis nese jméno ukřižovaného – foneticky přepsáno zní Jehochanan, spodní pak upřesňuje jeho totožnost: Jehochanan Ben Chazkul = Jehochanan, syn Ezechielův. Spolu s ostatky ukřižovaného byly v ossuariu objeveny ještě ostatky tříletého až čtyřletého dítěte, jehož byl ukřižovaný pravděpodobně otcem.
Velkou pozornost vědců upoutaly dochované patní kosti a kovové hřeby. Byť bylo vše kvůli působení vlhkosti potažené silnou vrstvou vápence, bylo zřejmé, že hřeby prorazily patní kosti pod spojnicí kloubu a kotníku.
Zbytky kostí a hřeby jsou otřesným svědectvím brutality ukřižování
Na silně zoxidovaném hřebu bylo ještě několik menších zbytků dřeva. Při zkoumání pod mikroskopem se zjistilo, že stopy dřeva jsou po olivě. Délka hřebu je skoro 11,5 cm. Poněvadž hlavička hřebu je asi 2 cm nad kostí, nesloužila asi k připevnění po celé své podélné délce.
A teď už nechám hovořit samotnou zprávu z nálezu – pozor, jen pro silnější povahy:
„Zbytky dřeva mezi hlavičkou hřebu a kostí prozrazují, že hřeb prorazil nejdříve dřevěnou lištu, která pak měla probodená chodidla celou jejich plochou přitlačit k břevnu kříže.
Současné proražení obou patních kostí jedním hřebem a zranění způsobená odřením pravé vnitřní vřetenní kosti vedou k domněnce o technice přibíjení, jež odporuje tradičním představám o ukřižování.
K ukřižování tohoto muže došlo nejpravděpodobněji tak, že jeho chodidla byla násilným otočením obou kolen doleva postavena po stranách souběžně a hřeb teprve poté, co byl zaražen do dřevěné lišty, prorazil pravou a pak levou patní kost a zarazil se do svislého břevna. Poněvadž deformace hřebu v našem případě mluví pro poměrně volnější připevnění nohou, bylo tu možná „sedátko“, které však bylo při pevnějším připevnění nohou asi beztak stejně potřeba. Paže byly pokaždé připevněny hřebem zaraženým v dolní třetině mezi loktem a vřetenní kostí k příčnému břevnu.
Zlomeniny na pravé holenní kosti připomínají brutální zvyk katů zpřerážet umírajícímu na kříži ještě kosti. Řezná poranění na pravé stehenní kosti se dají patrně objasnit tak, že kati při snímání mrtvého těla nohy jednoduše odsekli, aby si tak usnadnili práci. Teprve pak byly uvolněny přibité nohy spolu s hřebem.“
Výše uvedené závěry Dr. Nicu Haase, který nalezené kosterní pozůstatky zkoumal v 70. letech, ale o deset později zrevidoval a „napadl“ tým Josepha Ziase a Eliezera Sekelese, rovněž z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.
Podle nich jsou některá tvrzení o přibíjení rukou či tzv. sedátku pod chodidly čistě vybájená, mnohá signifikantní traumata kostí mohla být způsobena jindy a jinak, a kloní se obecně k závěru, že ukřižovaný muž byl na kříž přivázán za ruce a zemřel – po výše popsaném „egyptském způsobu“ – postupným zadušením v důsledku ochabování dýchacích svalů a progradující dehydratace organismu.
Ať tak, či onak, umírání to bylo zdlouhavé a příšerné – stejně jako muselo být zdlouhavé a příšerné stát na „aktivní straně“. Existuje nemálo studií o psychopatologických poruchách se sklonem k sadismu. A nemálo důkazů o tom, že právě takto postižení jedinci byli vybíráni coby vykonavatelé „ztížených“ trestů smrti.
Kdo si někdy dokázal přečíst až do konce proces popravy českých pánů po Bílé hoře na Staroměstském náměstí (která je již na rozdíl od smrti Ježíše prokazatelně zdokumentována do všech historicky pravdivých, brutálních detailů), ví, o čem mluvím.
Bohužel tito jedinci, byť se jim věnuje stále pozornější ústavní a medikamentózní péče ve snaze chránit je před sebou samými a hlavně společností, se v určitých dobách opět vynoří na „světlo boží“, protože po nich coby vykonavatelích toho nejhoršího bez bázně a hany roste poptávka.
Tenhle filozofující závěr uvádím proto, že mě vedle evangelií dosud nejvíc oslovilo vyprávění o Ježíšově posledních dnech a smrti jako paralelní příběh v Bulgakovově Mistrovi a Markétce. Ale to už je jiný, bohužel příliš aktuální příběh.
Přeji všem příjemné Velikonoce. Dívejte se na to vždycky z té lepší strany.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
