Blanenský advokát Milan Trávníček půl roku nevěděl, že mu zemřel klient, kterého zastupoval v přípravném řízení. Přesto po státu žádal vyplacení nákladů na nutnou obhajobu, kterou fakticky vykonával pro nebožtíka. Jedná se o absurdní výklad zákona, vzkázal mu Ústavní soud.
Může obhájce hájit v přípravném řízení práva nebožtíka a žádat za to po státu finanční náhradu? Takovou nezvyklou otázkou se nedávno zabýval Ústavní soud, na který se obrátil blanenský advokát a mediátor Milan Trávníček.
Ten se totiž přesně do této situace dostal, když převzal nutnou obhajobu klienta v rozsáhlé trestní věci s mnoha obviněnými.
Klient ovšem v průběhu přípravného řízení zemřel. Což se obhájce Trávníček dozvěděl až půl roku poté, náhodou, při výslechu jednoho ze svědků. Mezitím ovšem svého klienta-nebožtíka zastupoval při 12 jiných výsleších. Navíc o zastavení trestního řízení rozhodlo formálně Vrchní státní zastupitelství v Praze až o tři měsíce později.
Z tohoto důvodu požadoval po státu vyplacení nákladů spojených s výkonem nutné obhajoby za celou dobu s tím, že byl k úkonům trestního řízení státním zastupitelstvím zván bez ohledu na to, že byl jeho klient již po smrti.
Státní zastupitelství ovšem jeho nárok odmítlo a pozastavilo se nad tím, že jako obhájce půl roku nevěděl, že jeho klient zemřel. Řádný a zákonný výkon nutné obhajoby zahrnuje podle názoru státního zastupitelství též povinnost s ním řádně komunikovat. A protože očividně obhájce nebyl se svým klientem ve spojení, nesplnil své zákonné povinnosti, argumentovalo státní zastupitelství.
To odmítlo i argument legitimního očekávání, který opíral obhájce o to, že byl k úkonům v rámci trestního řízení orgány činnými v trestním řízení zván i v době, kdy byl jeho klient po smrti.
Smrtí končí i trestní řízení
Smrt obviněného je totiž podle státního zastupitelství objektivní překážkou trestního stíhání, bez ohledu na to, kdy příslušný orgán činný v trestním řízení formálně rozhodl o zastavení trestního stíhání. Okamžikem smrti obviněného tak byly všechny provedené úkony neúčelné.
Se svým názorem neuspěl Trávníček ani u Ústavního soudu. Jakkoliv by mu podle soudců sice nasvědčoval formální výklad trestního řádu, podle něhož zmocnění advokáta zaniká až při skončení trestního stíhání – tedy až do právní moci rozsudku, popřípadě jiného rozhodnutí ve věci samé – je to v rozporu se smyslem a účelem nutné obhajoby. Mezi obhájcem a obviněným má totiž existovat úzké funkční pouto, kdy obhájce obhajuje obviněného a pomáhá mu tak dlouho, dokud obviněný čelí trestnímu obvinění.
„Ústavní soud uzavírá, že v kontextu nynější věci, kdy se stěžovatel jako advokát vůbec nedozvěděl o smrti klienta, není nic neústavního na závěru státních zastupitelství, že zmocnění stěžovatele skončilo již v okamžiku smrti obviněného. Lhostejno, kdy orgány činné v trestním řízení pravomocně rozhodly o zastavení jeho trestního stíhání. Pro rozhodování o odměně ustanoveného obhájce to znamená, že má nárok jen na ty úkony, které učinil v době, kdy obviněný ještě žil, tj. do konce ledna 2025,“ vysvětlil své rozhodnutí Ústavní soud.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi své oblíbené zdroje na Google Zprávách. Děkujeme!
