Pokud nějaký druh chráněných živočichů obsadí soukromý majetek a ruším tím sousedy, sousedé to musí strpět. I tak by se dalo vykládat přelomové soudní rozhodnutí rakouské justice. S podobnou situací máme zkušenost i v Česku.
Rakouský Nejvyšší soud pod dvou letech uzavřel pikantní sousedský spor v obci Pashing nedaleko Lince. Spouštěčem dlouholetého sporu byl fakt, že se do jednoho koupacího rybníků v Pashingu najednou nastěhovaly žáby.
Jejich noční kvákání rušilo jednoho z místních obyvatel natolik, že zažaloval majitele rybníka. Dožadoval se toho, aby majitel (a zároveň soused) dal věci do původního stavu. Tedy zajistil, aby alespoň v noci žáby nekvákaly.
I když se to může stát neuvěřitelné, argument žalobce byl vlastně jednoduchý. Jestliže někdo vlastní rybník (či jinou nemovitost), musí zajistit nebo předejít tomu, aby se na jeho pozemku začaly dít věci, které prokazatelně obtěžují sousedy.
Jinými slovy: když už někdo dopustí invazi žab, musí za to převzít odpovědnost. A sjednat nápravu.
Soud v první instanci tento argument (pro někoho možná překvapivě) přijal. Majiteli rybníka nařídil, aby byly žáby mezi 22:00 a 6:00 klidnější. Jak toho však má dosáhnout, nespecifikoval.
Majitel se ovšem odvolal k zemského soudu, který původní rozsudek zrušil. A případ se tak dostal až k Nejvyššímu soudu ve Vídni.
A ten tento týden „potěšil” žáby. Rozhodl totiž, že mohou kvákat dál bez jakýchkoli omezení. Pokud jsou žáby chráněny zákonem (což v Rakousku jsou), nerozhoduje to, zda se do rybníka dostaly bez zásahu a vědomí majitele. Mají právo tam žít a kvákat podle libosti.
Kvákání? Zvykněte si!
Ochránci přírody rozsudek přivítali. „Přírodu nelze umlčet,“ řekl Rudi Hemetsberger, hornorakouský poslanec za Zelené. Také zástupci Hornorakouského sdružení ochránců přírody (Naturschutzbund) se radují. „Soud rozhodl, že sousedé nemají žádnou zákonnou povinnost vyhánět ze svých pozemků žáby, které se tam přirozeně usadily,” uvedl Naturschutzbund v tiskové zprávě.
I když se to může zdát jako malichernost, byl rozsudek v Rakousku velmi medializovaný. A to z prostého důvodu. Otázka odpovědnosti za to, že se k někomu nastěhují chránění živočichové, se mezi Rakušany řeší poměrně často. A podobné je to i v Česku.
Své zkušenosti s tím má i společnost ČEZ. Vedle jaderné elektrárny Temelín totiž energetici nechali tak dlouho ležet ladem rumiště se stavebním odpadem, až se z nevábně vypadající skládky stal mokřad plný vzácných živočichů.
Když pak chtěl ČEZ v roce 2008 skládku zlikvidovat kvůli plánované stavbě meziskladu vyhořelého paliva, biologové při výzkumu lokality zjistili, že ve vodě mezi starými panely a šrotem žije možná více vzácných živočišných druhů než v Národním parku Šumava.
Mimo jiné našli na zanedbané skládce domov například užovka obojková, svižník polní, střevlík scheidlerův, otakárek fenyklový a několik dalších přísně chráněných živočichů.
Skládka jako národní park
ČEZ pak měl velké problémy s tím, aby naplnil literu zákona a tyto živočichy přestěhoval do nově vytvořeného mokřadu o 300 metrů dále.
Odborníci přitom už tehdy potvrzovali, že kdyby energetická firma lépe uklidila staveniště po stavbě elektrárny, problém se stěhováním vzácných živočichů by vůbec nemusela řešit. „Mokřad vznikl na bývalém staveništi, kde se přeskupila zemina, postupně vznikly nějaké vodní plochy, které nejsou nijak zasažené obhospodařováním a další lidskou činností,“ řekl tehdy autorovi tohoto textu Vladimír Bejček z katedry ekologie České zemědělské univerzity.
Takové prostředí, které je z lidského pohledu nevzhledné a lidé se mu tedy vyhýbají, podle něj doslova přitahuje řadu vzácných druhů živočichů. A i když rakouský případ soudně potvrzené ochrany žab má trochu jiné pozadí, z obou případů jednoznačně vyplývá: když už se k vám z nějakého důvodu nastěhují chránění živočichové, jedná se o „nájemníky” se speciální ochranou. Vystěhovat je není vůbec jednoduché. I kdyby si na jejich chování stěžovali sousedé sebevíc.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
