KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Honem, honem, honem... Těmito třemi slovy lze shrnout postup Andreje Babiše při sestavování kabinetu. Ještě ani neproběhla ustavující schůze Sněmovny, Petr Fiala tedy ani nemohl podat demisi. Ale předseda hnutí ANO už chtěl mít týden po hlasování novou sestavu „po kupě“. Nakonec vše odložil, a je to jedině dobře. Potřebujeme dobře vyjednanou, ne rychlou vládu.
Tohle je vůbec poprvé, kdy má veřejnost dříve znát, kdo usedne v jednací síni Strakovy akademie, než jaké si kabinet stanoví priority a úkoly. Obligátní povolební věta „napřed se musíme domluvit na programu, personálie jsou podružné“, tak vzala rychle za své.
Vážná otázka zní: kam, proboha, Babiš tak kvaltuje? Vždyť nikdo jeho právo řídit zemi nezpochybňuje a prezident jasně deklaroval svou vůli jmenovat ho premiérem.
V demokracii se spěchá pomalu
Je to vážně podivné. Vždyť nová Sněmovna se schází až měsíc po volbách. Tak tomu bylo i před čtyřmi lety, a má to dobrý důvod: napřed je třeba vyřídit případné stížnosti a žaloby napadající volby a jejich výsledky. Teprve pak se ustaví orgány dolní komory, vláda podá demisi a prezident může jmenovat nového premiéra.
Přesto Babiš hned od konce voleb chvátá a jeho příznivci v politice i médiích dělají strašné dusno, proč prý se nepostupuje rychleji.
Není rozumný důvod nasazovat na prezidenta, že zdržuje. Minulá vláda měla také jasnou sto osmičku, jmenována byla 17. prosince (2021); nikdo si nestěžoval a panovalo přesvědčení, že to bylo brzy.
Přičemž Miloš Zeman Petra Fialu po ustavující schůzi 9. listopadu pouze pověřil sestavením kabinetu, a jeho předsedou ho jmenoval až v závěru onoho měsíce. Pokud přesto nastupující garnitura tolik šlape do pedálů, musí to mít zjevně jiné příčiny než ty ústavní.
Vůz se zapřahá za koně, ne naopak
Divné je už to, že Babiš chce mít napřed jména, a až poté bude hledat programovou shodu. Obvykle se postupuje obráceně. I proto, že nemá moc smysl jednat s prezidentem o obsazení kabinetu, dokud není budoucí premiér jmenován a dokonce nemá ani pověření.
Když už ale o jménech sám mluví, není divu, že prezident se k nim během těchto jednání vyjadřuje. Na vládě se mají podílet SPD a Motoristé, jež jsou brány za radikální strany.
Ať tak či tak. V každém případě se právě na těch personáliích Andrej Babiš a Petr Pavel „sekli“. Hlava státu předem avizovala, že chce zachovat prozápadní směřování země, dodržování ústavnosti, či nezávislost orgánů činných v trestním řízení a médií. S čímž je v rozporu obsazení silových resortů, tedy zahraničí, obrany, vnitra a spravedlnosti zástupci protestních partají, které zastávají řadu Rusku blízkých postojů.
Problémová jména, zákulisní tlaky, unáhlená vyjádření
Nakonec zřejmě Tomio Okamura „vyoutoval“ SPD z možnosti obsadit ministerstvo vnitra, byť nestranickým odborníkem. Protože ještě před jmenováním vlády začal vykřikovat, že musí skončit policejní prezident, protože on sám je trestně stíhán.
Toto jsou opravdu manýry hodné diktátora Vladimira Putina. Andrej Babiš reagoval rychle. Nyní se zdá, že jediným „kamenem úrazu“ může být už jen Filip Turek na postu ministra zahraničí.
Prezident zachovává dekorum a ke jménům se veřejně nevyjadřuje. Nicméně jeho poradce Petr Kolář naznačil, že člověk, který tajně (čili bez oficiálního zápisu) jednal s íránským velvyslancem a v médiích bývá označován jako nacista a muž, který bije ženy, není nejlepším reprezentantem České republiky v zahraničí.
Stejně tak jsme si nemohli nevšimnout, jak po schůzce na Hradě Andrej Babiš otočil a zrušil páteční oznámení složení kabinetu.
Předpokládaný předseda vlády skutečně spěchá způsobem, který nedává žádnou logiku. Bojí se snad, že se mu rozpadne spojenectví s SPD a Motoristy, když jim rychle nedá nějaké resorty? Ti první asi přistoupí na dva s tím, že na ně pošlou nestraníky. Ty druhé však jejich guru Václav Klaus nezvykl tvrdě vyzval, aby nevstupovali do kabinetu, jehož lídr předem jednoznačně zamítl jejich zásadní požadavek na vyrovnaný rozpočet.
Finanční zájmy v absurdním divadle
Za jednáním o vládě rovněž stojí finanční zájmy řady „velkých hochů“. I to může být důvodem ke spěchu. Abychom si to shrnuli, Babiš může uvažovat takto: rychle dám stranám a jejich mecenášům nějaké jednak politicky prestižní, jednak lukrativní resorty, abych jim „zavřel ústa“ a oni již neprovedli nějakou otočku. (Připomeňme, že jeho předchůdce ani náhodou nebyl takto nervózní. Jednal sice bez „prostojů“, ale také bez zbytečného kvaltování.¨)
Sledujeme absurdní divadlo šíleného nervózního spěchu, pro který není žádný racionální důvod, neboť prezident Petr Pavel – na rozdíl od svého předchůdce Miloše Zemana – nic nezdržuje, ani nehází vítězi voleb klacky pod nohy.
Vše běží standardně a na běžné poměry rychle. Že se hlava státu zajímá o zahraniční a bezpečnostní politiku či dodržování zásad právního státu, je jeho povinnost, nikoli snad „překračování kompetencí“, jak tvrdí jeho rozčilení kritici.
Prezidentova klíčová role
Motoristé a hlavně SPD nejsou snadní partneři a představují pro ANO reputační riziko. Původně Babiš toužil po jednobarevné vládě, což by bylo lepší pro Českou republiku i pro něj. Měl by být prezidentovi vděčný, že tlačí stejným směrem, když se zajímá o podstatné personální náležitosti vznikajícího kabinetu. A ten zase ví, že vše důležité pro bezpečnost, ústavnost a právní stát musí „uhrát“ dříve než jmenuje nového premiéra.
Nyní je pouze na uvážení hlavy státu, z koho učiní designovaného předsedu vlády – a má na to dva pokusy. Jakmile tak učiní, pak její členy už vybírá premiér. Prezident může odmítnout mu vyhovět jen ze závažných právních či mravních důvodů. Jinak riskuje kompetenční žalobou (jíž někteří fandové hnutí ANO začali hrozit dokonce už nyní, což ovšem Babiš před svým jmenováním ani nemůže udělat), kterou by nejspíše prohrál.
Čas na státnické jednání
Pokud chce Petr Pavel něco vykonat pro bezpečnost a právní záruky českých občanů, ať tak činí nyní - nebo ať mlčí navždy. Andrej Babiš potřebuje získat ono jmenování a lze s ním vyjednávat teď, později sotva. Přejme si, aby oba - prezident i očekávaný příští premiér jednali rozumně, empaticky, státnicky. Na nich dvou do značné míry záleží, jaký budeme mít kabinet. My ostatní to můžeme jen komentovat. Nechme to na nich a nedělejme vlny předem.
Babiš bude premiérem tak jako tak, bez ohledu na konkrétní vládní uspořádání. Zabránit by mu v tom mohlo snad jen pravomocné odsouzení v cause Čapí hnízdo, nebo nějaký hodně velký politický zádrhel. I pak by vše řídil on, jeho volební mandát je nezpochybnitelný. Stejně nezpochybnitelné jsou ale bezpečnostní národní zájmy. Nyní to hlavně chce uklidnit situaci.
„Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest“. To jsou slova Jana Ámose Komenského. Nikoli nadarmo se mu říká „učitel národů“. Bohužel povětšinou cizích. Tak snad tentokrát bude jeho moudrost dobrá i pro ten vlastní...
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
