Babišovi avataři z SPD a Motoristé jako stafáž. Tahle vláda bude o jediném muži

První zpráva budiž pozitivní. Premiér Andrej Babiš, ministryně financí Alena Schillerová, ministr průmyslu Karel Havlíček, vnitra Lubomír Metnar, školství Robert Plaga a zdravotnictví Adam Vojtěch již mají vládní zkušenosti. Aleš Juchelka na ministerstvu práce a sociálních věcí je sice poprvé, ale resortu se dlouhodobě věnoval ve Sněmovně. Jaromír Tejc také není ve vysoké politice nováčkem. Tím je za ANO pouze Zuzana Mrázová na místním rozvoji.

S výjimkou jediné ženy je nový tým dá se říci „zavedený“. Ale i čerstvě vdaná ministryně (dosud nosila příjmení Schwarz Bařtipánová) má solidní ostruhy z regionální politiky. Vzhledem k tomu, že hnutí ANO tvoří páteř kabinetu, lze doufat v jeho profesionální výkon. 

Co nového pěkného můžeme čekat? Obávám se, že dále už toho moc nebude. Zatím to vypadá na větší utrácení, vyrábění rozbrojů a přinejmenším rétorický odklon od Západu.

Napřed pár slov ke zbytku sestavy. Trojici za SPD asi nejde nazvat jinak než jako Babišovy avatary. Vybral si je sám a on je také bude řídit. Jaromír Zůna už dal jasně najevo, jak to bude vypadat, když se po první schůzce s prezidentem coby příští ministr obrany nebyl ochoten nijak vyjádřit například k osudu muniční iniciativy. Ivan Bednárik dorazil na ministerstvo dopravy ze Slovenska, tedy s nulovou znalostí naší politiky.

Asi nejzajímavější osobou z této trojice je Martin Šebestyán. O jeho vazbách na Andreje Babiše již INFO.CZ psalo a pokud se Andreji Babišovi nepodaří ani napodruhé uspokojivě vyřešit střet zájmů, právě on se dostane do plné záře reflektorů (pokud ne už dříve). Coby bývalý generální ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu po osm let zajišťoval plynulý tok dotací do Agrofertu, a to právě i v době, kdy trval Babišův konflikt zájmů.

Co říci k Motoristům? Jednoznačně platí, že jejich nejzkušenějším členem vlády je Boris Štastný, šéf kvůli němu zřizovaného ministerstva pro sport a zdraví. Zbytek vzbuzuje spíše obavy z problémů. Petr Macinka má velké ambice, ale nulové zkušenosti (na druhé straně zahraniční politiku si bude řídit premiér sám). Oto Klempíř je velká neznámá, zatím se chová jako liberál, což je ale v rozporu s „trumpovskou“ motoristickou partou.

Čtvrté jméno zatím neznáme, protože Motoristé se tváří, že se Filipa Turka nevzdají, takže hodnotit zatím není koho. Že by se jejich čestný prezident přeci jen stal ministrem životního prostředí, se nejeví jako reálné, protože Petr Pavel by tím zcela ztratil tvář a ukázal se jako slabá hlava státu. Vlastně by pak už ani nemusel znovu kandidovat, protože by tím hodně naštval mnoho ze svých tří milionů tříset šedesáti tisíc voličů.

Tolik k personáliím. Z domácí politiky je nejdůležitější tlak na masivní zvyšování výdajů. Ekonomové mluví o stovkách miliard navíc. Pokud ale platí slovo Aleny Schillerové, že se celkový deficit veřejných financí udrží do úrovně 3 % HDP, tolik prostoru nezbývá. Nyní je navržen jako 1,75 %, oné hranice dané Maastrichtskými kritérii bychom v dnešních cenách a výši hrubého domácího produktu dosáhli při zvýšení schodku zhruba o sto miliard.

V Evropské unii se nová sestava kasá rázně zatočit s Green Dealem a migračním paktem. Tohle je mi sympatické, ale počkejme, jaké budou reálné výsledky. Ono se v Praze snadno mluví, ale daleko hůře se něco prosazuje v Bruselu. 

Největší obavy vzbuzují náznaky, že by se koalice ANO, SPD a Motoristů mohla odklonit od prozápadního kurzu a podpory Ukrajiny směrem k větší vstřícnosti vůči Rusku po vzoru Maďarska a Slovenska.

Zde nezbývá než věřit, že platí předvolební sliby hegemona vlády hnutí ANO, že se v zahraniční a bezpečnostní politice nezmění nic. Ostatně Andrej Babiš dokázal navázat korektní vztah s prezidentem Petrem Pavlem a jakýmikoli „putinovskými“ excesy by si ho fatálně pokazil. Menší koaliční partneři asi budou dělat vlny a dočkáme se řady nechutných výroků, ale doufejme, že nikoli otočení kormidlem o sto osmdesát stupňů.

Tím jsme u celkového stavu české politiky. Vůbec bychom se nemuseli ptát, natož bát, že se změní základní postuláty polistopadového vývoje, kdyby stranická scéna nebyla rozbita nenávistí, což vedlo až k tomu, že se do vlády dostaly extrémní síly. 

V Polsku se o těchto základech nediskutuje, bez ohledu na to, kdo je u moci. Byť jinak se liberálové a konzervativci rvou jak koně, navzájem se vyhazují z úřadů a není jim cizí ani kriminalizace oponentů.

Neschopnost spolu vůbec i promluvit se promítla i do přebírání vlády. Oproti zvyklostem se setkání nových a starých ministrů omezilo na minimum, takže místo dvou dnů Babiš sfoukl předávání úřadů během jediného. A s pravděpodobností blížící se jistotě můžeme čekat, že osmdesátistránkový report Petra Fialy o stavu země, který předal svému nástupci, skončí ve stoupě a nebude ani otevřen, natož přečten.

Babiš se dostal k moci na křídlech brutální černé propagandy. Určitě se bude snažit nadále ukazovat prstem na minulou vládu, jak údajně zdevastovala zemi. Což je čistokrevná lež. Stejně jako tvrzení, že „už je líp“, protože ekonomika kladně zareagovala na volby. Nějaký kapitál z toho ještě nová koalice díky svému barnumskému PR jistě vytluče, ale nyní bude muset sama ukázat, co v ní je. Doba planých řečí pro ni končí.

Vládu máme, pro důvěru by si měla jít 13. ledna. Co se stane pak? Přestane legrace, hlavně pro členy kabinetu a koaliční partnery. V této sestavě je místo jen pro jednoho lídra, a tím je Babiš. Motoristi, Turek, Okamura, ti všichni se stanou stafáží, ministři „personálem“. Může to vydržet čtyři roky? Ano, hned ze dvou důvodů. Za prvé se nikdo nebude chtít vzdát moci. A i kdyby ano, při neexistenci alternativy může ANO klidně dovládnout menšinově.

Mnozí vyhlížejí příští čtyři roky s velkým strachem. I když jim rozumím, mám jiný názor. Volby dopadly ještě skvěle. Také jsme zde mohli mít kabinet ANO, SPD a Stačilo! Tohle nějak přežijeme, byť se na to občas bude asi hodně těžké koukat. Co je nakonec nejdůležitější? Aby mainstreamové partaje, tedy hnutí ANO a partaje minulého kabinetu, přeci jen dokázaly spolu mluvit alespoň o základních otázkách fungování republiky.

V lednu si ODS zvolí nového předsedu. Mohlo by se to stát záminkou pro jakýsi restart vztahů? Přál bych si to. Asi se mi má tužba nesplní, ale pak mám jedno vážné adventní varování. Pokud se nenávist a paranoia budou dále stupňovat, příští kabinet může být mnohem horší než tento.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.