Atomová „baba“ odešla. A bude nám všem zatraceně scházet. I ekologům

Dana Drábová byla nejdéle sloužícím státním úředníkem v nejvyšší funkci v Česku (od roku 1999 vedla Státní úřad pro jadernou bezpečnost – SÚJB) a z toho titulu byla také svědkem a pamětníkem řady přelomových událostí. Potkala se a jednala se všemi polistopadovými premiéry i prezidenty, účastnila se mezinárodních jednání, jeden čas byla dokonce předsedkyní sdružení všech jaderných dozorů v Evropě.

Zatímco politici přicházeli a odcházeli, Dana Drábová zůstávala. Možná si už málokdo pamatuje, kdo byl ministrem průmyslu v roce 2005, Drábovou si ale pamatují všichni. Byla u všeho. U složitých jednání s Rakušany ve sporu o Temelín, u řešení problémů na Temelíně, u jednání vlád.

Pravděpodobně neexistuje jiný státní úředník, který by svou prací a osobností tak propojoval všechny fáze vývoje republiky po pádu totality jako právě Dana Drábová.

Hájila jadernou energetiku (což jí mnozí jako předsedkyni dozorového orgánu vyčítali), na druhou stranu ale dokázala hodiny trpělivě vysvětlovat, co je z pohledu hrozeb, plynoucích z využívání jádra, skutečně opodstatněné, a co jen zneužívanou chimérou. V tom byla neocenitelná.

Znali jsme se 30 let, vedli spolu desítky rozhovorů o energetických a jaderných tématech, a věřte mi, že i když Danu Drábovou lidé popisují jako velmi milou a vtipnou dámu, dokázala být (snad mi to odpustí) někdy i pěkně protivná. A to když měla pocit, často právem, že se jí ptám na věci, ke kterým se už vyjadřovala mnohokrát nebo jsou zkrátka mimo mísu. 

„Tak, co se děje, Marku?! Co potřebujete? Jsem v Japonsku,“ štěkla mi jednou do telefonu. Ale vzala ho. Byť to bylo krátce předtím, než převzala vyznamenání od japonského císaře.

Vždy mě tak trochu považovala za protijaderného aktivistu, kterému se nelíbí, že v „v jeho“ jižních Čechách jsou z každého kopce vidět chladící věže Temelína. A který příliš často cituje odpůrce jádra z Česka i Rakouska. Na druhou stranu byla vždy (a to mohu odpřisáhnout) trpělivá v diskusi s každým, i tím nejradikálnějším protiatomovým aktivistou.

Politici jí proto často nastrkávali do střetů a diskusí, o nichž se domnívali, že je lépe zvládne subtilní, ale energická dáma než nějaký politický matador. Drábová měla všeobecný respekt, to ale neznamená, že neměla nepřátele a kritiky, schopné uchýlit se k velmi osobním invektivám. A to třeba poté, co jí tehdejší premiér Miloš Zeman políbil ve „slavné scéně“ při zahájení provozu Temelína. A s urážkami se roztrhl pytel. Ale zvládla i to.

V poslední době se mi ale zdálo, že se jako předsedkyně jaderného dozoru příliš často přesouvá z odborné roviny do roviny politické a společenské. Proto jsem jí už tolik nevolal. Na sociálních sítích se otevřeně hlásila k podpoře Ukrajiny, byla fanynkou současného prezidenta Pavla, zveřejňovala hesla a citáty, odsuzující xenofobii a populismus, a to včetně jeho politických forem. Nic proti tomu,. Drábová se ale stala, alespoň mi to tak připadalo, více aktivistkou než tím, kdo by se měl jako státní úředník držet od aktivismu stranou.

Na druhou jsem ale přesvědčen, že Drábová nic nehrála, nebylo to žádné falešné „sluníčkářství“. Ona opravdu taková byla. A po těch dlouhých letech, které strávila ve státních službách a nasazovala krk za politiky, si určitý aktivismus mohla dovolit.

Já si až teď uvědomuji, že jsem se na tuhle osobní stránku Dany Drábové vlastně nikdy neptal, ani se o ni nezajímal. Vždy jsem spolu mluvili o jádru, o Fukušimě či Černobylu, o problémech Temelína, o energetice...

Nikdy jsem se neptal na to, co Dana Drábová po těch dlouhých letech setkávání s různými politiky, experty a celebritami cítí. Jak po těch turbulencích, kterých byla svědkem, vlastně vidí naši současnost a budoucnost. Nikoliv jen energetickou, ale celkovou. Jaký je její postoj ke světu, osobní přání. Od člověka s takovou životní zkušeností by to musela být nesmírně zajímavá a poučná výpověď. A zkušenost Drábové je v tomto ohledu zcela nenahraditelná.

Odpovědi tohoto druhu už se ale bohužel nedočkám, což mě upřímně mrzí. A tak mi bohužel nezbývá než při rozloučení s Danou Drábovou použít větu, kterou napsala v roce 2024 na sociální síti x a která mi k ní, vlastně ani nevím proč, nejvíce sedí. „Máme se v té naší zemi fakt parádně, akorát to hromada lidí nevidí a nikdy nedocení“.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.