KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | My nekrademe, ale čerpáme? Aktuálně se řeší dva skandály stran z opačného konce spektra. Piráti a hnutí ANO dosadili na vysoké posty v jimi řízených ministerstvech osoby ve střetu zájmů. Důsledkem jsou pochybně přidělené dotace za desítky milionů korun. Dá se tomu zabránit? Jak?
Oba případy evidentně tvoří jen vrcholek ledovce. Jde o obehrané schéma. Máte ohromný balík peněz, které se rozdělují dle pravidel, jež lze snadno ovlivnit a ohnout. Ne každý chce jednat fér. Když si najde někoho s rozhodovací pravomocí a dobře mu zaplatí, pak má při žádostech o dotace a granty stoprocentní úspěšnost. Korupce je tak stará jako stát. A po vstupu do Evropské unie je mnohem více příležitostí, které, jak známo, dělají zloděje.
Střet zájmů u Pirátů i u hnutí ANO
Znáte film „Jáchyme, hoď ho do stroje“? Během školení automechaniků jim podnikový psycholog vštěpuje: „Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš!“ Na což navazuje pesimistickým: „Ale je to marný, je to marný, je to marný…“
Když někdo dělá práci za pár šlupek, leč je tak poptávaná, že mu za ni mnozí sami přímo vnucují bakšiš, není mnoho těch, kteří odolají. Stejně to funguje u veřejných peněz, které se často rozdělují vybraným lidem.
Na Ministerstvu pro místní rozvoj to za Ivana Bartoše mělo fungovat zhruba takto: na post ředitele odboru si tehdejší lídr Pirátů vybral člověka, jenž do té doby řídil neziskovku Platforma pro sociální bydlení. Ta následně získala od resortu desítky milionů dotací, ačkoli předtím zde dle Hlídače státu neměla žádné projekty. Což zainteresovaným přišlo jako bezva věc, jak dokládají zápisy z porad spolku, kde se účastníci radují, že konečně mají linku na státní úřad.
U Aleše Juchelky ze hnutí ANO zase pracovala na postu jeho poradkyně žena, která zároveň vlastní agenturu pro zpracování žádostí o peníze z evropských fondů. Její klienti pak zjevně byli na Ministerstvu práce a sociálních věcí nadmíru úspěšní. Hůře to dopadlo pro český stát, protože desítky milionů takto přidělených korun nemůže nárokovat na proplacení z Bruselu a musí je sehnat jinde (tedy od lidí).
Dva plus jeden model, jak vysát penězovody
Tohle jsou dva „nejoblíbenější“ modely, jak vysát veřejné penězovody. Buď si zažádáte sám, ale máte v instituci, kde se o dotacích rozhoduje, mocného přímluvce, nebo váš projekt sepíše někdo, kdo se „vyzná“. Tohle platí pro „plebs“. Když jste sám důležitá osoba s kontakty přímo na centra moci, zařídíte si protekci přímo. Takhle to fungovalo zejména v prvních letech po vstupu do Evropské unie, kdy se vytvořilo množství korupčních chobotnic.
Z této „gründerské“ doby pochází i kauza Čapí hnízdo. Pro republiku je vážným politickým problémem, když to její aktér dotáhl až na post premiéra, ovšem z hlediska hospodářské škody je těch padesát milionů maličká kapka v moři stovek miliard, které si po řadu let vlivní lidé napojení na různé strany přihrávali na hotely, golfová hřiště, nebo prostě na předražená stavební díla, z nichž si pak sami „ukousli“ velké sousto skrze veřejné zakázky.
Šlo jak o jednotlivé významné persony, tak o rozsáhlá mafiánská spolčení, z nich asi nejznámějším je případ Regionálního operačního programu Severozápad. Pouze v této jediné aféře lítaly desítky miliard netransparentně rozdaných dotací.
Smutným faktem je, že nejde o náhodu. Složitý a obtížně kontrolovatelný systém mnoha fondů se stovkami nesmyslných cílů byl záměrně vymyšlen za tehdejších vlád vedených ČSSD, což usnadnilo rozkrádání.
Poláci nekradou, zato zbytek V4 ano
Můžeme porovnávat s Poláky. Minimum operačních programů s jasně stanovenými prioritami, kdy evropské peníze sloužily zejména k vybudování rozsáhlé sítě dálnic, vysokorychlostních železnic a kompletní modernizaci zpracovatelského průmyslu. Sice tím naši sousedé přišli o hromadu hotýlků, sportovišť pro smetánku, ukrutně drahých akvaparků v maloměstech atd. Ale zadělali si na rychlý hospodářský růst.
V Polsku se miliardy eur nerozkutálely do „správných“ kapes, což přineslo ekonomický i mravní bonus. Zato Maďarsko a Slovensko jsou na tom hůře než my. Viktor Orbán si z unijních fondů udělal samoobsluhu pro svou rodinu a kamarády a navíc je zneužil například k ovládnutí médií. Vláda Roberta Fica multiplikovala případ Juchelkovy poradkyně na celou zemi. Poradenské firmy napojené na koalici inkasovaly provizi v desítkách procent.
Dodejme, že Budapešti Brusel utnul penězovody a Bratislavě to nyní aktuálně hrozí. My bychom se jim však neměli pošklebovat, můžeme být další na řadě, pokud se nějak uspokojivě nevyřeší střet zájmu premiéra. Takže k onomu konstatování, že jsme na tom lépe, bych měl dodat slovíčko „zatím“. Otázka zní: Jak se vypořádat s problémem zpronevěřování veřejných prostředků? Vidíme, že může pomoci národní povaha. Ale lepší by bylo systémové řešení.
Kde je hodně salátku, je hodně slimáčků
Marná sláva, kde je hodně salátku, vyrojí se i velké množství slimáčků… Jediná rada sice zní jako klišé, leč je hluboce pravdivá: Omezte přerozdělování na minimum a zrušte byrokracii. Protože čím více miliard a čím více razítek na cestě k nim, tím větší riziko korupce. Bohužel se to sotva povede právě v případě evropských fondů. Ty zkrátka existují a my jsme si na počátku schválně postavili celý systém složitý a neprůhledný.
Pravda, EU zpřísnila dohled a v reakci na to se věci i u nás zlepšily oproti situaci před dvaceti lety. Obávám se však, že nemůžeme čekat zázraky. I proto, že Brusel sice ochrání peníze daňových poplatníků ze západních zemí, ale už ne těch českých. Klidně se může stát, že co nepůjde proplatit v eurech, na to se našim vládcům složíme v korunách.
Zrušit dotace je správný cíl, ale v blízké době ne úplně reálný. Stejně jako úplné vymýcení korupce. Takže poslední doporučení zní: Vyměnit ve volbách každého politika, který krade přes míru. Nebo se z toho vážně zblázníme…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
