KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Francie se propadá do neudržitelné pasti obřích sociálních výdajů a dluhů. Řešení není na dohled. Proto v pátek 17. října agentura Standard&Poor's neočekávaně, mimo kalendář pravidelných hodnocení, snížila rating druhé největší ekonomiky Evropy. Paříž poprvé v historii vypadla z kategorii AA do A, což znamená, že její dluhopisy už nemůžou držet ty nejbezpečnější a nejméně rizikové světové investiční a penzijní fondy.
Ze zprávy S&P je zřejmé, že především ztratila důvěru ve schopnost Francie dostat dlouhodobě pod kontrolu obří sociální výdaje, které ji táhnou do obrovských dluhů.
„Francie prožívá nejvážnější politickou krizi od založení Páté republiky v roce 1958. Od května 2022 vládne už s druhým silně fragmentovaným parlamentem a v zemi se vystřídalo už šest premiérů,“ vysvětluje svou ztrátu důvěry ve zprávě ratingová agentura.
„To je bezprecedentní stav, protože dvoukolový systém parlamentních voleb byl vytvořen tak, aby vedl k silným, stabilním většinám tím, že ve druhém kolem eliminuje malé strany motivací strategicky se rozhodovat pro ty silnější.
Dokonce i kdyby se teď konaly nové parlamentní volby, není zaručeno, že z nich vzejde silná většina, schopná ve střednědobém horizontu dát do pořádku veřejné finance,“ popisuje agentura, jak se politická a finanční krize v Paříži navzájem prohlubují.
Zlepšení není na dohled
Dalším rizikem jsou blížící se prezidentské volby v roce 2027, před nimiž žádná ze stran nebude ochotná sahat do obřích sociálních výdajů. Proto nevypadá realisticky, že by se ani do roku 2029 podařilo stlačit rozpočtový schodek ze současných 5,4 procenta HDP na 3 procenta.
„Absence jakéhokoli plánu na konsolidaci veřejných financí ohrožuje dlouhodobě ekonomický růst země. Statistický úřad Insee upozorňuje, že důvěra spotřebitelů v budoucnost od začátku roku klesá,“ upozorňují analytici ratingové agentury.
Pokles ochoty utrácet je ve Francii, která ji na rozdíl od velmi opatrného Německa neztrácela během krizí, velmi varovný signál. Úspory domácností se dostaly na úroveň 18,6 procenta hrubého příjmu domácností. Jsou jedny z nejvyšších v zemí OECD. Jsou o 3 procenta vyšší, než byly před pandemií covidu v roce 2019. Pro letošní a příští rok nepočítá agentura s růstem ekonomiky vyšším než jedno procento.
Nižší důvěra než v Řeky a Portugalce
Čím pomalejší růst ekonomiky, tím větší růst deficitů. To dál prohloubí i vyšší růst úroků ze státních dluhopisů. Ty desetileté se dostaly nad úroveň zemí jižního křídla eurozóny, které měly dlouhodobě s veřejnými dluhy výrazně větší problémy než Francouzi.
Ti si po pátečním snížení ratingu půjčují na deset let za 3,37 procenta. Portugalci za 3,97, Španělé za 3,11 a Řekové za 3,24 procenta. Dlouhodobá důvěra ve Francii je ale ještě výrazně nižší. Na dvacet let už investoři žádají úroky 3,95 procenta a u třicetiletých dluhopisů 4,24 procenta.
Celá tato politická a finanční past je výsledkem nekontrolovaných státních výdajů. Především sociálních. Francie má aktuálně jeden z nejvyšších státních dluhů v Evropě – dosahuje 113 procent HDP. A prudce stoupá. Ještě v roce 2019 byl na úrovni 97,9 procenta HDP. To je obří nárůst o 16 procent HDP za pouhých pět let.
Právě toto tempo výrazně znervózňuje investory i ratingové agentury. Jedna za druhou postupně snižují Francii rating. Dnes už zní téměř nepředstavitelně, že ještě před finanční krizí v roce 2008 patřila Francie mezi několik málo zemí světa s nejvyššími ratingy AAA.
Francie má jeden z nejhorších rozpočtů v Evropě vůbec. Její celkové veřejné výdaje dosahují 57,1 procenta HDP. Vyšší má v Evropě jen Finsko (57,7 %). Průměr zemí eurozóny, shodný s daty z Německa, je 49,6 procenta. Průměr celé EU pak 49,2 procenta. A třeba dlouholetý etalon nekontrolovaných výdajů – Řecko – vykazuje jen 48 procent! My máme 43 procent. Švýcarsko jako nejbohatší země Evropy jen 32 procent. Vůbec nejméně pak Irsko: 22,3 procenta. Spojené státy mají výdaje 39,7 procenta HDP.
Francouzský problém je ještě hlubší. Obrovský podíl těchto výdajů jde na sociální stát. Podle dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je to 31,2 procenta. Jedinou další zemí s podílem nad 30 procent je Finsko. Průměr OECD činí 21 procent. U nás jsou sociální výdaje právě na tomto průměru.
Detailní pohled do rozpočtu ukazuje, že v ostatních výdajích nemá Francie zásadně vyšší skóre než jiné země, které prosperují. Tou obří zátěží jsou právě sociální výdaje. Důchody, sociální dávky, dotace, platy státních zaměstnanců.
Právě to se pokusil Emmanuel Macron vyřešit razantní reformou důchodů po nástupu do svého druhého mandátu. Za největších demonstrací od roku 1968 zvýšil věk odchodu do důchodu z 62 na 64 let. Počet let, které je potřeba pro získání penze odpracovat, se zvedl na 43 let. A omezily se dřívější důchody pro řadu profesí, které byly francouzskou specialitou.
Právě odpor k reformě důchodů vedl ke dvěma obřím porážkám Macrona – nejprve ve volbách do Evropského parlamentu, a poté i do parlamentu národního. Politický rozvrat je následek reformy důchodů. Jenže Macron neořezal dostatek ostatních sociálních výdajů, takže i přes úspornější důchody padala země do stále větších dluhů. To byla jeho největší chyba, která ho připravila i o jeho největší odkaz a zbořila mu jeho reformu penzí i snížení daní z prvního mandátu.
Namísto toho teď vláda jeho favorita Sébastiena Lecornua reformu důchodů odkládá na neurčito a boří i Macronovo snížení daní firmám a lidem s vyššími příjmy. Ty znovu porostou. Důvěra v Macrona i celý francouzský politický systém se propadá na nejnižší úroveň v historii Páté republiky. Takže není překvapivé, že na největší krizi za bezmála sedmdesát let staví své hodnocení i ratingová agentura S&P.
Kde je hrana pro nás
Průzkum, který pro deník Le Monde provedla agentura Ipsos ve spolupráci se Science Po a Institute Montaigne, si 43 procent Francouzů přeje nové parlamentní volby. Je jich o 12 procent více než loni. Popularita Macrona spadla na historicky nejnižší úroveň. Jeho rezignaci žádá 58 procent Francouzů.
Francie je pro nás hned dvojím varováním. Za prvé: vidíme, jak končí past nekontrolovaných sociálních výdajů. Ty slibuje výrazně na dluh zvyšovat vítěz parlamentních voleb Andrej Babiš, skládající novou vládu. V repertoáru má vyšší valorizace penzí, zastavení zvyšování hranice důchodového věku na 65 let, dotované energie, nové sociální dávky, vyšší platy.
Státní dluhy sice máme se 44 procenty na třetině francouzské úrovně. Jenže jako střední ekonomika ze středu Evropy máme zároveň výrazně nižší toleranci investorů než velká, stále ještě bohatá Francie.
Nikdo neví, kde ten „bod ztráty důvěry“ leží pro nás. A samotná výška dluhů není tím podstatným. Rozhoduje trend, a ten se současnými sliby Andreje Babiše o zvyšování sociálních výdajů vůbec nevypadá dobře.
Druhou důležitou lekcí – pro každého, kdo by se chtěl tak jako Emmanuel Macron do nějakých reforem vůbec pustit – je, že musí být razantní. A nejen dlouhodobý efekt do budoucna, ale i okamžitý. Aby ty reformy měly šanci přežít a nepadly za oběť nekontrolované spirály akutních sociálních výdajů. Jako se to stalo Macronovi, kterému krize zničila všechno, co za své dva mandáty prosadil.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
