KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Ve chvíli, kdy francouzský prezident Emmanuel Macron plnil hlavní zprávy svou přestřelkou s Donaldem Trumpem o osudu Grónska, bojuje v Paříži jeho vláda o přežití. Trump rád zdůrazňuje právě Macronovu domácí slabost, kdy za sebou nemá většinu, padá mu jeden kabinet za druhým a bez moci klopýtá ke konci svého druhého mandátu v dubnu příštího roku.
Rozpočet bez schválení parlamentu
Stejně jako jeho předchůdce François Bayrou, ani premiér Sébastien Lecornu nedisponuje v Národním shromáždění většinou potřebnou k prosazení rozpočtu. Rozhodl se proto využít ústavní mechanismus podle článku 49.3, který umožňuje schválit zákon bez hlasování poslanců. K tomuto kroku se v minulosti uchylovali i jeho předchůdci.
Reakce opozice na sebe nenechala dlouho čekat. Jak Mélenchonova Nepodrobená Francie, tak národovci Marine Le Penové okamžitě iniciovali hlasování o nedůvěře vládě. Tato dvě uskupení společně kontrolují dvě třetiny Národního shromáždění, zatímco Macronův blok se středopravými Republikány zůstává v početní nevýhodě.
Lecornu původně doufal, že se obejití parlamentu vyhne, nakonec se mu však nepodařilo vyjednat dostatečnou podporu. Aby hlasování o nedůvěře přežil, musí na svou stranu získat alespoň část opozice. Aktuálně to vypadá na dohodu s levicovými socialisty: ti se zdrží vyslovení nedůvěry výměnou za to, že vláda o další rok prodlouží daň z mimořádných zisků uvalenou na 300 největších francouzských firem v čele s giganty jako LVMH, Sanofi či TotalEnergies.
Daň ze zisků se prodlužuje
Tzv. windfall tax (daň z mimořádných zisků) byla zavedena již loni jako jedna z podmínek pro přežití kabinetu. Firmy s obratem nad miliardu dolarů (přibližně 24,3 miliardy korun) musely odvádět daň z příjmů ve výši 20,6 %. U společností, jejichž obrat přesáhl tři miliardy eur, pak sazba činila 41,2 %. Kromě toho byla uvalena i speciální daň na dopravce.
Levice loni prosazovala ještě radikálnější opatření, mimo jiné návrh ekonoma Gabriela Zucmana. Ten navrhoval, aby nejbohatší jednotlivci s majetkem nad 100 milionů eur (2,43 miliardy korun) odváděli každoročně daň ve výši nejméně dvou procent z hodnoty svého jmění. Tento scénář se však prozatím podařilo odvrátit.
Cenou za přežití Macronovy vlády se ale stalo zrušení důchodové reformy, která zvyšovala věk odchodu do penze z 62 na 64 let. Tím byl smazán klíčový výsledek druhého mandátu současného prezidenta. Macron za něj zaplatil obrovskou politickou cenu: ztratil parlamentní většinu a potýká se s rekordní nepopularitou. V roce 2023, kdy se reformu pokoušel prosadit, hořela Paříž v největších demonstracích od roku 1968. Od té doby Macronovy vlády jen přežívají a nejsou schopné nic zásadní prosadit. Schvalování každého rozpočtu se mění v boj o holou existenci.
Kromě prodloužení windfall tax pro největší firmy musel Lecornu socialistům slíbit, že ustoupí od plánu snížit počet zaměstnanců ve školách. Místo toho naopak dva tisíce nových míst ve veřejných školách vzniknou. Zvýší se také výdaje na sociální bydlení.
Draží dluhy než Řekové a Italové
Lídr socialistů Boris Vallaud po těchto ústupcích prohlásil, že v současné mezinárodně velmi nestabilní situaci nechají vládu přežít a k návrhu na vyslovení nedůvěry se nepřipojí.
Francie se však nadále propadá do hlubokých rozpočtových deficitů. Zatímco loni státní výdaje převýšily příjmy o 5,4 % HDP, pro letošní rok Lecornu plánuje schodek snížit na 5 %. Vláda je pod enormním tlakem investorů, kteří nakupují francouzské dluhopisy. Ti se netají znepokojením nad rostoucím zadlužením a ztrátou naděje na ozdravení veřejných financí, zejména po faktické likvidaci Macronovy důchodové reformy.
Právě dlouhodobá nestabilita, jako je ta ohledně penzí, znervózňuje trhy nejvíce. Tato situace představuje důrazné varování i pro Andreje Babiše, který chce po vzoru francouzské radikální levice a národovců vrátit zpět zvyšování věku odchodu do důchodu.
Varování pro Babiše
Francie má v tuto chvíli dluh 115,5 procenta HDP. Výnosy z desetiletých vládních dluhopisů se vyšplhaly na 3,52 %, což znamená, že si Francie na trzích půjčuje dráž než Řecko, Itálie, Portugalsko či Španělsko – tedy země, které se před patnácti lety během krize eurozóny ocitly na pokraji bankrotu.
U dlouhodobějších závazků je situace ještě horší: u dvacetiletých bondů investoři požadují úrok 4,15 % a u třicetiletých dokonce 4,45 %.
Francouzský příběh je pro nás vážným varováním. Přestože je naše zadlužení v poměru k HDP ve srovnání s Francií zhruba třetinové, investoři po nás již dnes žádají vyšší úroky než po silně zadlužené Paříži. Na deset let si Česko aktuálně půjčuje za 4,49 procenta.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
