GLOSA LADISLAVA NAGYE | Až dnes večer budou anglická média při zápase Česko – Portugalsko referovat o tom, jak si třeba takový Chorý s Douděrou povodili obranu, proměnili šance a nenašli přemožitele, jejich jména se zřejmě v titulcích objeví jako Hoo-ree, resp. Do-dyair-a. UEFA totiž chtěla pomoci komentátorům i divákům správně vyslovovat jména hráčů na fotbalovém Euro a vydala speciální příručku, která zafungovala jako velmi vtipná ouvertura šampionátu.
Téměř všechny zpravodajské servery v uplynulých dnech přinesly odkaz na web evropské fotbalové asociace. Ta se rozhodla pomoci fanouškům (ale i některým televizním expertům) a nabídnout jim přepis výslovnosti všech jmen. To je chvályhodné – nikoho nepotěší, když se jeho jméno vyslovuje špatně.
České zpravodajské servery se – zcela pochopitelně soustředily na český tým, a pobavení bylo značné. Některé přepisy působí skutečně groteskně: Hoo-ree není indiánský náčelník, ale plzeňský Tomáš Chorý, Tso-fal není jméno exotického hmyzu, nýbrž záložník londýnských kladivářů Coufal, Do-dyair-a není diskžokej z Ibizy, nýbrž David Douděra...
Takhle by se dalo pokračovat dál, a nejen u českého týmu. Přepisy ovšem nejsou v řadě případů úplně povedené, spíše jsou to takové aproximace.
Je příznačné, že UEFA pro přepis výslovnosti použila normální angličtinu, nikoli specializovaný fonetický přepis, takzvanou IPA (anglicky International Phonetic Alphabet) nebo API (francouzsky Alphabet phonétique international).
Jde o přesný fonetický zápis známý snad každému, kdo je staršího data narození a někdy se učil cizí jazyk. Tedy v dobách, kdy audiovizuálních materiálů bylo poskrovnu a knihy – ponejvíce učebnice a knižní slovníky – představovaly hlavní cestu k tomu, jak se dozvědět správnou výslovnost toho či onoho slova.
Mezinárodní fonetická abeceda je produktem Mezinárodní fonetické asociace, která vznikla v roce 1886. Základní verze nové fonetické abecedy se objevila o dva roky později. Od té doby sice doznala řady revizí, nicméně to hlavní zůstalo stejné – mít pro každý samostatný zvuk jeden konkrétní znak. Tato abeceda se tedy používá pro záznam zvuků (nikoli fonémů) a stejně tak se od samého počátku fonetický zápis uvádí v hranatých závorkách.
Pro řadu studentů filologie představovala v minulosti IPA černou můru. Museli se totiž tuto alternativní abecedu naučit používat nejen pasivně, tedy aby se dozvěděli, jak se které slovo ve slovníku vyslovuje, nýbrž i aktivně, tj. slova z osvojovaného jazyka přepisovat správně foneticky. I když to složité není, přece jen to znamenalo si poměrně dobře osvojit další systém zápisu – v podstatě novou abecedu.
Když se dnes řekne IPA, i většina studentů jazyků si vybaví svrchně kvašené pivo. A je to zcela pochopitelné. Výuka se proměnila a IPA po sto letech začíná mizet. Zhusta ji nahrazuje technologie. Počítačové slovníky sice ještě pro forma zápis v IPA nabízejí (a IPA sama vydala interaktivní tabulku s audio podobou), ale vedle něj je studentům k dispozici i audio podoba namluvená rodilým mluvčím – a je jasné, po které verzi uživatel sáhne.
Výslovnost většiny slov v různých jazycích je k dispozici i na netu a do středoškolské výuky jazyků se teď zavádějí učebnice, které mají interaktivní podobu – tj. slovíčka, jež si má student osvojit, jsou k dispozici ve zvukové podobě. IPA se tak do budoucna stane marginální pomůckou úzce specializovaných lingvistů.
Kdyby mělo každé jméno svůj fonetický zápis a kdyby se zahraniční moderátoři naučili IPA abecedu, vyslovovali by „ħorɨ“ nebo „ɖoʊɟɛrɑ“ stejně perfektně jako ti čeští
Tento vývoj je nevyhnutelný, nicméně je třeba říct, že IPA svůj význam má – rozhodně to není nesmyslná hříčka typu esperanta. Význam nedocenitelný bude mít v těch situacích, kdy z nějakého důvodu nebude k mání zvuková podoba. V dějinách západní civilizace je asi nejznámějším příkladem výslovnost klasické latiny, již bylo možné odvodit z řeckých přepisů.
Přepisy jsou samostatnou kapitolou, nicméně i zde je pokus UEFA zajímavý. „Fonetický“ přepis jmen fotbalových hráčů je totiž pořízen pro mluvčího angličtiny. Přesněji řečeno, pro takového mluvčího, který angličtinu dokonale ovládá.
Na jednu stranu je to logické: stránky UEFA jsou v angličtině a angličtina je lingua franca našeho světa (zatím). Nicméně jako každý jazyk má svůj specifický fonetický charakter. To se nejvíce projevuje v přepisu z jazyků, které nejsou psány latinkou.
Pro jazyky jako ruština, čínština nebo japonština má čeština své ustálené přepisy, které jsou nyní pod tlakem angličtiny. Známým příkladem je japonské slovo „cunami“, které se běžně v češtině používá v anglickém přepisu „tsunami“.
U přepisů z čínštiny sice seriózní publikace drží český přepis oproti tzv. pinyinu, který je oficiální čínskou transkripcí vzniklou právě pod vlivem angličtiny (např. český přepis Mao Ce-tung vs. pinyin Mao Zedong, nebo Peking vs. Beijing), nicméně stále častěji lze – zejména v seriálových titulcích – narazit na skvosty typu „chán Genghis“ místo Čingischána.
Je jasné, že minimálně v dohledném horizontu bude angličtina dominovat. Možná časem anglické přepisy nahradí ty české, zejména u jmen mezinárodně působících sportovců. Stejně tak je nepochybné, že co se výuky výslovnosti týče, IPA je mrtvá a její roli zcela převzala technika.
I proto se ale vkrádá myšlenka: proč UEFA neusilovala o „vorsprung dur technik“? Neustále se pracuje na zavádění nových technologických vymožeností, jako jsou čipy v míči, brankové konstrukci, video apod. Namluvit jména všech hráčů a dát je na web v audio podobě by bylo nakonec i mnohem snazší než vyrábět nějakou pseudofonetickou transkripci.
