Kde to jsme? Popírači holocaustu vydávající Hitlerovy projevy odešli od soudu opět bez trestu

Věříte v právní stát? „Ne ve státě řízeném parlamentní demokracií. Tam je právní stát vyloučen z podstaty věci a jeho existence je pouze simulovanou projekcí pro spokojené otroky, jež mají za úkol být zticha, chodit do práce, platit daně a pokuty.“ 

Takto se v rozhovoru pro konspirační web Délský potapěč vyjádřil Pavel Kamas k institucím, které jej opakovaně osvobodily ze žalovaných skutků a umožnily dále šířit knihy s nacistickou tematikou stimulující čtenáře především k likvidaci Židů a adoraci Třetí Říše a jejího autodesignovaného vůdce Adolfa Hitlera.

Mile překvapen posledním rozsudkem Pavel Kamas uvedl, že takové rozhodnutí obžalovaní nečekali. Státní zástupkyně Tereza Paseková se na místě odvolala. „Pro mě je s podivem, že v tom jednání tak, jak jsem ho popsala v obžalobě, soud nespatřuje naplnění trestných činů,“ poznamenala.

Předmětné knihy podle Pasekové šíří antisemitismus a rasismus, popírají holocaust a snaží se očistit vůdce nacistického Německa Adolfa Hitlera. 

Kromě knih, které zpochybňují fakta o holocaustu nebo nabízejí takzvaný alternativní výklad historie, jde například o meziválečné antisemitské publikace. Obžalovaní podle státní zástupkyně vyjadřovali názorové souznění s neonacistickými myšlenkami, jeden z nich měl například doma Hitlerův obraz.

Kdo je opravdu Pavel Kamas? Jednoduše nácek jak poleno. Tetovaný holohlavý frajer, na kterém by se uniforma Wafen-SS vyjímala jako na málokterém jiném. A nosil by ji jistě rád. 

Syn stejnojmenného operního pěvce miluje vše německé, antisemitské a od většiny jiných lídrů dezoscény se liší pouze tím, že v souladu s nacistickou ideologií nenávidí kromě Židů také Rusy. 

Kamas prostě dokonale zapadá do schématu antisystémového světa – je to antivaxer, antiglobalista, popírač holocaustu, ale také odmítač placení pokut za rychlost (vlastní webové stránky pomáhající lidem, kteří prokazatelně páchají vážné dopravní přestupky), přičemž jmenovatel veškerého zla na zemi je podle něj všemocný Žid, jak on říká „kosher chobotnice.“

Na rozdíl od drtivé většiny soukmenovců, které „vede“ a jimiž se nechává poplácávat po ramenou (a v soukromí jistě i zdravit zdviženou pravicí), není ale Kamas žádný pomýlený nebo hloupý neonacista, nýbrž regulérní součást antispolečenského ekosystému – což jeho veřejné projevy činí mnohem nebezpečnější.

Jde o typický příklad člověka, který by byl ve jménu „vyššího cíle“ schopen nadšeně řídit vyhlazovací program v některém z koncentračních táborů nebo třeba organizovat sterilizaci žen z rasy, na kterou by ukázal nějaký vůdce. 

Takových je mezi námi samozřejmě spousta, ale jen málokdo je takový zvrácený fanatik jako Kamas, aby svoji samožerskou pravdu inspirovanou norimberskými zákony a všudypřítomnou konspirací hlásal mezi duševně omezený, nevzdělaný a zakomplexovaný plebs.

Režimy vůdcovského typu přece historicky fungovaly a fungují přesně takhle, samozřejmě i s tou koncovkou, že u božího nebo jakéhokoliv jiného soudu pak na závěr zní notoricky známé fráze jako „já jsem jenom plnil rozkazy“ nebo „nikde jsem nebyl a ta částka taky nesouhlasí“. 

Vůdcové Kamasova typu užitečnou blbou lůzu samozřejmě nakonec bez skrupulí v době její perzekuce hodí přes palubu a budou si užívat kdesi v Jižní Americe nebo s kyanidovou kapslí v žaludku, prostě mimo dosah spravedlnosti.

Dějiny se opakují a soudy by se i na nižších stupních měly přestat utápět v alibismu neodbornosti, akademických debatách a postavit se ke společenské odpovědnosti čelem. To se ovšem v českém právním státě ani 36 let po „sametu“ moc nedaří.

Soudkyně Sýkorová opřela svůj verdikt především o závěry několika znaleckých posudků, jejichž autoři podle ní obžalobu spíše nepodporovali. Jak uvedla, podle znalců obžalovaní knihy nenapsali, pouze je vydali, a to s dodatky. To je ale v příkrém rozporu s tím, co se v oněch posudcích opravdu píše.

Znalkyně doktorka Vejvodová uvedla ke knize Projevy Adolfa Hitlera, že se v ní nachází nosné myšlenky neonacistického hnutí, které zároveň popsala jako ideologii na nacistické hnutí navazující s tím, že některé prvky posouvá v kontextu doby. 

Revizionismus holocaustu podle ní není vědecký směr, jak se snaží tvrdit obžalovaní Kamas a spol., ale je to snaha o relativizaci a bagatelizaci holocaustu.

Znalec doktor Brom, který je lingvistou, k téže knize uvedl, že nenaplňuje standardní odborné nároky na vědeckou publikaci a zařadil by ji do edice agitačně propagační literatury. Chybí objektivita a kontextualizace. 

Překlady jsou podle něj mírně upraveny, a především jsou do nich vkládány nadpisy, které v originálech nebyly. Znalec dále podrobně vysvětloval, že tato okolnost je velice podstatná, protože nadpis zásadním způsobem ovlivňuje názor čtenáře, který se mu čtením utváří.

Znalec Urválek uvedl, že kniha se skládá z překladů, ale důležité jsou autorské a další vložené texty. Dále se vyjadřoval obdobně jako jeho kolegové a uvedl podstatnou věc: kniha samozřejmě umožňuje čtenáři seznámit se s projevy Adolfa Hitlera tak, jak byly tenkrát sdělovány publiku, ale jde o to, jakým způsobem. 

Uvádí, že obsah nelze oddělit od způsobu sdělení a obsah bez formy není nic. Není to autentický vhled z pohledu řečníka a jednoznačně to není reálný vhled do té doby. Domnívá se, že u nezávislého čtenáře kniha sympatie k režimu zvýší, zejména bude-li číst hlavně nadpisy a komentáře.

Znalec profesor Mareš u soudu popsal, že byť knihy obsahují formální distancování se nakladatele od politických názorů, tak v jednom případě u revizionistické knihy upozorňuje na formulaci: „překlad této knihy nechť je tedy
považován za pozvednutí hlasu proti umlčování, byť by mělo jít pouze o hlas volajícího na poušti“, což je v rozporu s prvotní proklamací distancující se od propagace nacismu.

Uvedl také, že nebezpečí plynoucí ze šíření myšlenek obsažených v předmětných knihách spočívá v tom, že inspiruje a prohloubí v ideologickém přesvědčení některé příslušníky neonacistické scény, najdou v tom zdroj idejí pro své přesvědčení a pak to mohou přenést až do nějakého násilného jednání.

Poslední znalec doktor Kodet ve svém zhodnocení napsal, že „díla jsou prezentována jako vědecká, ale rozhodně jimi nejsou. Autor uvádí v bibliografii díla, která ani nejsou v poznámkách pod čarou (s tím by neprošel ani student u státnic), navíc používají ilustrativní metodu, což je metoda mylná, která vede ke scestí. Spočívá v tom, že autor má nějaký koncept historických dějin a používá pouze prameny, které do toho kontextu zapadají.“

Tolik k podivuhodnému způsobu, jakým soud první instance uvažuje při hodnocení stěžejních znaleckých posudků, o které následně opírá své rozhodnutí. Není divu, že u něj byli nejvíce překvapeni sami obvinění.

Pro ilustraci literární matérie, která byla soudem de facto označena jako nezávadná, níž uvádím pár milých příkladů.

Podle Kamase jde o knihy o historii, politice a romány či sci-fi. Jako strůjce úspěšné obhajoby na svém facebooku současně velebil spoluobžalovaného Erika Sedláčka, bývalého ideového lídra Národního odporu nebo autora elektronického zinu Poslední generace – časopisu, který se soustřeďoval především na antisemitské texty s názvy jako „Koncentrace zla – úvaha o židovském národě“, „Jsou to stupidní židé“ nebo „Velká židovská lež“.

Publikace Projevy Adolf Hitler, která byla svého času běžně k mání u renomovaných knihkupců (peníze nesmrdí, ani když jsou hnědé) a dnes se na internetu přeprodává ze šílené sumy od 3 do 10 000 korun, obsahuje řadu podivuhodných vět z úst A. H. 

Jako třeba „Především zavazuji představitele národa a celou jeho družinu k pečlivému dodržování rasových zákonů a nemilosrdnému odporu proti světovému traviči všech národů, mezinárodnímu židovstvu.“ „Židé jsou nepochybně rasa, ale nejsou to lidé.“ „Podložený antisemitismus musí vést k boji za právo odstranit zákony, které jim poskytují výhodné pozice, oddělit Žida od ostatních cizinců. Konečným cílem musí být odstranění Židů.“

Nic překvapivého, ale také nic, co by se mělo volně prodávat. 

V pohádkové knize pro děti Jedovatá houba z roku 1938 vydané rovněž kamasovci zase vysvětluje matka svému dítěti, jak poznat Žida – prý podle „odporného, nasládlého zápachu, anebo dle pohledu, který je číhavý a bodavý. Už na očích mu člověk okamžitě pozná, že je to špatný a prolhaný člověk.“

Teď si díky našemu prozíravému soudnictví mohou Kamas a spol. mnout ruce, jak budou moct ze své energické nazi propagandy dál mocně profitovat. 

Peníze se samozřejmě parazitům demokratického systému vždy hodí a brněnský soud obviněným vrátil, obrazně řečeno, plné hnědé pytle. 

„Co pro vás konkrétně představuje nacionální socialismus?“ – tázal se Pavla Kamase také redaktor vzpomínaného plátku Délský potápěč. 

„Nacionální socialismus je, ve své původní, nezprofanované podobě, biologický světonázor, jenž vede člověka k životu v souladu s věčnými přírodními zákony. Chcete-li zjistit, jak funguje, nemusíte číst ani Mein Kampf,“ reagoval Kamas. To je dost výmluvné, nemyslíte?

Tvůrce podcastu Dimun na INFO.CZ a znalec justičního prostředí Petr Dimun vidí naději na opravdu spravedlivý proces v této kauze ve vyšších instancích: „Tu odvahu znovu patou vyrýt čáru mezi tím, kde je ještě přípustná svoboda projevu a kde už začíná nepřípustná propagace zla, musí holt udělat Nejvyšší soud, respektive Ústavní soud. V poslední době se to vcelku podařilo u případů Vrabel či časopisu Legalizace.“ 

Nezbývá než doufat, že se tak opravdu stane a stane se tak dřív než neonacistická, bolševická a jiná dezolátní lůza opět povstane a uvrhne svět do nové velké války.

„Už o mně psala všemožná žurnalistická esa: feťáci, úchylové, buzeranti a – suverénně nejčastěji – Židé,“ píše mimo jiné Pavel Kamas v jednom ze svých článků. 

Nějak úplně nevím, kam se v tomto výčtu zařadit. Pavel Kamas, který, jak sám říká, si o sobě rád čte, ale jistě na něco přijde. 

Každopádně bude zajímavé počkat si na písemné vyhotovení rozsudku a další pokračování kauzy. Snad se nepotáhne dalších deset let jako v minulosti řada jí podobných.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.