Kauza vyšehradský most: Ministr Kupka se podělal z tlaku oligarchů a emočních aktivistů

GLOSA MICHALA BORSKÉHO I Na úterní tiskové konferenci ministr dopravy Martin Kupka podle očekávání zařízl výsledky řádně proběhnuvší soutěže na rekonstrukci železničního spojení Smíchova a Hlavního nádraží. Současné provizorium z roku 1901 bude nahrazeno novým provizoriem a stará konstrukce se bude pod mezinárodním dohledem sanovat na jiném místě. Nová architektonická soutěž má řešit vybudování třetí koleje a naložení s rekonstrukcí původní konstrukce. 

Výstup z dnešní tiskové konference ministerstva dopravy lze přeložit asi takto: Česká republika a její instituce pokračují v duchu naší národní „přizdisráčské“ povahy – v budování památkářského protektorátu podle okřídleného rčení tradovaným v zemích na západ od nás: „Vy Češi si neumíte vládnout.“ 

Jedině tak lze hodnotit naprosté zglajchšaltování rekonstrukce klíčové dopravní tepny, jejíž obnova pro dopravní potřeby třetího tisíciletí se natáhne o dalších 10 let a miliardy korun. Přitom se mohlo už dávno stavět přemostění nové, architektonicky a funkčně hodnotné i v mezinárodním měřítku. 

Kupka se z rekonstrukce železničního mostu chystá srabácky udělat bramboračku. Následky budou zlé

Provizorium za provizorium

Závěry nového plánu ministerstva dopravy, Správy železnic a památkářů jsou následující: Proběhnutá soutěž se ruší, zachováme „zuby nehty“ starý most. Ten bude v roce 2028 odstěhován na vhodné místo, kde na něm budou do roku 2030 probíhat renovační práce pod dohledem památkářů a mezinárodních odborníků. 

Na stávajícím místě se zatím postaví provizorium využívající materiál státních hmotných rezerv. Které ovšem bude rovněž nutné vysoutěžit, stejně jako přeložku mostem vedených inženýrských sítí. Toto provizorium bude jednokolejné s maximální rychlostí 40 km/h (aktuálně se po starém mostě jezdí 20 km/h a na mostě se vždy smí pohybovat pouze jeden vlak – pozn. red.). Řešit se bude také situování dopravního terminálu na levém břehu.

Připomeňme již několikrát připomínané – a sice fakt, že na rekonstrukci železničního spojení Smíchova s Výtoní byla v roce 2022 úspěšně dokončena mezinárodní architektonická soutěž, ze které vzešel vítězný návrh plnící širokou škálu požadovaných kritérií napříč obory. 

Nešlo jen o to vybrat líbivý design, ale ověřit i technická a urbanistická řešení. Multidisciplinarita byla požadována také od soutěžních týmů. Parametr ceny byl přitom v hodnotících kritérií relativně nízký, tvořil pouze 20 %. Daleko vyšší váhu mělo 40 % architektonického a urbanistického ztvárnění, 15 % pak byla provozní problematika, 10 % dopravní řešení, 10 % dopady po dobu výstavby, 10 % další ekonomická řešení a 5 % technické parametry.

Takhle měl vypadat. Krásný, funkční, nadčasový. Žádný takový ale nebude.

Vítězný návrh vyhrál díky nejlepšímu inženýrskému řešení. Klíč spočíval v tom, že z nádraží Výtoň, kde jsou požadovány tři koleje, je dokázal „stáhnout“ do tak úzkého profilu, že by jim bez úprav stačily pilíře stávajícího mostu. Ostatní návrhy s tímto „zcvaknutím“ nepočítaly. 

Navíc chodce a cyklisty nahnaly do středu mostovky, odkud je ale na obou koncích bylo zase nutné nějak klopotně dostat ven mimo kolejovou cestu. Přitom vítěz soutěže umožnil udržet stávající pěší a cyklo režim na úrovni mostu z Výtoně až na Smíchov, s bezbariérovým stoupáním/klesáním v klíčových místech. Nic z toho ale nebude – žijeme v Česku.

„Neumím si představit, že by současný humbuk nějak ovlivnil procesy navazující na proběhnuvší soutěž. Jak by to v praxi udělali procesně? Museli by obejít úplně všechno, co se dosud udělalo, zaplatilo, schválilo...“ zamýšlel se před několika měsíci architekt a člen výběrové komise Jaroslav Wertig na INFO.CZ nad vyjádřením ministra dopravy Martina Kupky, že ohledně dalšího postupu rozhodne na základě takzvaného posouzení vlivů v kontextu světového dědictví (HIA).

V předvečer dnešního Kupkova rozhodnutí popsali tyhle „Vášně na Vltavě“ i Reportéři ČT.

Nechte už starý most pod Vyšehradem historii. Jakákoliv rekonstrukce přinese jen kompromisy

Jenže u nás je možné všechno. Stačí aby spojily své síly vlivné finanční kruhy a progresivisticko-levicová část veřejnosti, která si nárokuje právo v přísně anarchistickém duchu mluvit prakticky do všeho. 

Selhal ale především stát, jmenovitě současná vládnoucí koalice. Ta v duchu „nejlepších tradic“ české národní povahy „podlehla tlakům“ a vytvořila z celé záležitosti neobyčejně trapného a alibistického kočkopsa, který bude daňové poplatníky stát nesmyslné miliardy navíc. 

Všechno jen proto, aby se zpovykaní hejsci mohli dalších sto let procházet po rozvrzané rezivějící ocelové konstrukci, která byla provizorní už v době svého vzniku, a kochat se její „krásou“ u šálku dobré brazilské kávy na některé z náplavek. To vše za „památkářského protektorátu“ v čele s rýmařovskou rodačkou Naděždou Goryczkovou, šéfkou NPÚ.

Jen pro zajímavost – existující železniční spojení Smíchova s centrem Prahy bylo od počátku považováno za provizorní a v průběhu let opakovaně tepáno za svoji nevzhlednost a nevyhovující funkčnost. 

O estetičnosti nehodné městského centra se opakovaně psalo i v publikacích – namátkou třeba v publikaci Ohlas soudobé inženýrské práce z roku 1930 nebo Pražské mosty z roku 1985, přičemž v obou případech bylo počítáno s nahrazením „provizoria“ stavbou „nadčasové hodnoty“.

Vyšehradský most nemá žádného estetického ducha. Nerozumím těm hejtům, říká architekt Wertig

Máme, co si zasloužíme

Ve státní správě by teoreticky mělo nadevše čnít jedno zásadní pravidlo – že stát by se měl vždy chovat jako „řádný hospodář.“ To se samozřejmě v praxi neděje; ale to, co v těchto dnech předvádí ministr Martin Kupka a jeho „Melody Boys“, je obrazem nového dna. 

Desítky milionů stála regulérně proběhlá soutěž a miliardy včetně realizace bude stát nové řešení, v němž se bude začínat úplně znova, tedy tam, kde se začalo v roce 2019, avšak s mnohem komplikovanějším zadáním, jehož výsledek nemůže být z principu věci (zachování staré konstrukce) architektonicky, urbanisticky, dopravně ani technicky tak kvalitní, jako již vysoutěžený projekt.

A pokud jde o peníze – asi každý (kdo někdy něco stavěl) ví, že je mnohem levnější, rychlejší a efektivnější stavět nový dům než rekonstruovat starý. Stejně tak to bude i s železničním mostem.

Nová soutěž bude řešit všechno znovu: napojení terminálu na Výtoni, cyklostezku, bezbariérovost...

Martin Kupka

ministr dopravy

Jak moc jsou dnes obrysy budoucí stavby mlhavé, ilustrovalo mimoděk vyjádření Jiřího Svobody, šéfa Správy železnic (investora stavby), který přiznal, že se ani neví, ze které strany se bude třetí kolej ke stávajícímu mostu přidávat a v jakém stavu jsou stávající mostní pilíře.

„V roce 2023 jsme vydání finálního rozhodnutí podmínili doporučením UNESCO. Kdybychom neudělali současné rozhodnutí, čekali by nás mraky právních sporů, museli jsme respektovat vstupy památkářů, nadačního fondu, MK ČR, atd., hlavně jsme nechtěli ztrácet čas,“ vyznal se pan ministr příkladným protimluvem a jen dokumentoval rozhodovací impotenci a absenci lídrovství současné vládní koalice.

Následně zmínil věci, které už byly dávno vyřešené, ale bude nutné je řešit znova: „Nová soutěž bude řešit všechno znovu – bezbariérovost, napojení terminálu na Výtoni, cyklostezku atd.“

Dobře placená procházka

Není tajemstvím, že za oponentní iniciativou Nebourat.cz stojí skupina vlivných podnikatelů. Ti zaplatili projekt, který ukazuje, jak by šlo starý most zachovat. Jmenovitě jsou to Tomáš Bistřický, někdejší spolumajitel nápojářské firmy Toma, majitel logistické firmy Eurowag a finančník Jan Barta. Proslýchalo se i o zainteresovanosti Iva Lukačoviče.

Dobře financovanému profesionálnímu týmu okolo iniciativy zachování starého mostu se podařilo vytvořit řadu mýtů, jejichž prostřednictvím dokonale zkroutil veřejné mínění a pod jeho tlakem i státem placené úředníky. 

Někomu to může znít jako satanské verše, rozumnému jako logická věc – památkářské hledisko není jediným, které by se mělo u strategických dopravních staveb akcentovat – je jedním z mnoha vedle urbanistického, technického, architektonického, ochranářského atd. A svoji vahou je nepřevažuje.

Shrnutí

  • Jedinou hodnotou stávajícího mostu, je to že na svém místě zůstal stát tak dlouho, že si na něj lidé zvykli. Jinak jde o utilitární technickou stavbu z přelomu 19. a 20. století, jakých v zemích bývalého rakouského mocnářství stály a stojí desítky. Ten vyšehradský byl x-krát od svého vzniku kritizován jako nehezký, provizorní a dopravně nevyhovující.
  • Je neuvěřitelné, že proběhla velká, mezinárodní, velice sofistikovaná a na české poměry průzračně čistá soutěž na rekonstrukci železničního spojení pod Vyšehradem, jejíž výsledky ale nikdo nerespektuje.
  • Ministr Kupka se jednoduše podělal pod tlakem progresivisticko-levicových oligarchů a aktivistů, kteří se cítí být oprávněni mluvit do všech věcí veřejných. Tam, kde měl jasně rozhodnout, nebo mlčet, vytvořil typický český Eintopf.
  • Současný spor je sporem názoru odborníků, který je racionální a technicky exaktní, a vypjatých argumentů odpůrců, které jsou ryze emocionálního charakteru ve stylu „Já jsem po něm chodila od dětství, a teď mi ho chtějí vzít.“
  • Kde se bere jistota dnešních „vítězů“, že se za pět let něco někomu opět nebude líbit a stavba se takto bude odsouvat donekonečna? „Perspektivním“ bodem se v tomto směru jeví být rozporované umístění dopravního uzlu na Výtoni a opravdová potřeba třetí koleje – aktivisté ji nechtějí a dopravní terminál by rádi viděli v prostoru rozpadajícího se bývalého nádraží Vyšehrad.
  • K čemu jsou jsou nám všechny právní normy, standardní administrativní postupy a respektování pravidel?

Tolik na okraj i momentální závěr ke kauze „Železniční most“, které se budeme i nadále věnovat.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.

Výtoňský most jako horký brambor. Tlak aktivistů na ministra Kupku je příznakem nemocné společnosti

Jak vznikají dopravní zácpy bez příčiny? Pochopte to a ušetřete si při další jízdě nervy

V Rusku mosty padají i bez sabotáží: Kam to vedou Ruské železnice?

sinfin.digital