Spor o kulturní dotace přerostl v otevřený střet. Ministr kultury Klempíř Oto napadl literární komisi poté, co odmítla rozdělit prostředky snížené o 40 procent. Podle jejích členů by tak drastický škrt znamenal konec některých projektů.
Ministra Klempíře doběla rozčílil postoj Komise pro literární akce a periodika. Jejím úkolem je rozdělovat finanční prostředky alokované ministerstvem mezi řadu aktérů literárního provozu. Spadají sem akce podporující knižní kulturu, například velmi populární festival a veletrh Tabook, a zároveň časopisy kriticky reflektující a podporující literární tvorbu. Když se komise dozvěděla, že alokované prostředky jsou o 40 % nižší, rozhodla se pro jediné možné řešení: odmítla cokoli rozdělovat.
Ministr tento hrdý a principiální postoj „nevydýchal“. Ve videoklipu šířeném po sociálních sítích komisi napadl (jmenovitě jejího předsedu Radovana Auera), prohlásil, že těch ostatních komisí si váží (téhle tedy zjevně ne), začal nečestně svalovat vinu na Fialovu vládu a zdůraznil, že pokud dřív o dotacích rozhodovali umělci, tak to teď rozhodně skončí.
Je jasné, že tento videoklip byl určen zejména motoristickému publiku, přesto není od věci poukázat na řadu nesrovnalostí. Za prvé, ministr musel mít k dispozici zápis z jednání, a tudíž vědět, že komise rozhodla jednomyslně, že zdaleka nešlo o rozhodnutí jejího předsedy. Za druhé, osobnosti, které v komisi zasedají jsou odborně a osobnostně na výši a dehonestovat je plácáním o tom, že „umělci si chtějí rozhodovat o svých dotacích“, je arogantní, prostě chucpe.
Dvě věci, které ministr ve svém vystoupení zmínil, zasluhují zvláštní pozornost. Za prvé, že se musí šetřit a tudíž letošní rozpočet bude nižší než loňský; za druhé, že odpovědnost nese on a nikoli členové komise. Nutnost šetřit nikdo soudný zpochybňovat nebude, byť věcí diskuse je, kde šetřit (jestli by se třeba nedalo šetřit na beztak štědrých dotacích agrobaronům); nicméně pokud vezmeme jako fakt, že na živou kulturu jde nějakých 800 milionů namísto miliardy, logický a spravedlivý škrt by byl plošně všem, tedy zhruba 20 procent. Že ministr stáhl právě literární akce a časopisy o dvojnásobek, je krystalicky nespravedlivé. Můžeme se dohadovat, zda to je nějakou nevraživostí vůči intelektuálům nebo prostě jen preferencí pro jiné druhy kultury, ale nakonec je to jedno. Je důležité, že komise proti tomu vystoupila.
Ministr se přesně v protikladu ke svému vyjádření pokusil přenést odpovědnost na členy komise. Příjemci ministerské podpory, jak správně zdůraznil pan Auer v rozhlase, v nouzovém režimu dokáží přežít výkyvy v řádu 10-15 procent; ne však 40 procent. To znamená, že by komise musela některý z projektů „zaříznout“ úplně. Ministr tohle musí vědět a z jeho strany je to čirý alibismus. Zaštiťuje se odpovědností tam, kde ho to nic nestojí. Je proto dobře, že se mu komise postavila.
Minulý týden byl pro ministra Oto Klempíře týdnem bolestného prozření. Nejdřív se dozvěděl, že když ranní špičkou spěchá do práce se zapnutým majákem, nemá absolutní přednost. A pak, že komise, v nichž zasedají lidé, kteří mají odborný a osobnostní kredit, nekývnou na všechno, co jim předhodí. Třeba se z toho poučí.
