KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Prezident či premiér se mohli v Paříži vidět a mluvit s důležitými státníky. Ale my řekli ne. Na znovuotevření katedrály Notre Dame se nedostavil prezident Petr Pavel, ačkoli byl pozván. To se může stát. Ale je nepochopitelné, proč se tedy do Francie nevydal premiér. Je obvyklé, že takových významných událostí se účastní buď hlava státu, nebo šéf exekutivy. Ale my tuto příležitost zkrátka „zazdili“.
Jistěže politici nemají žádnou povinnost být všude, kam je pozvou. Zde však někdo z českých vrcholných ústavních činitelů mohl využít neformální příležitosti promluvit s tak důležitými státníky, jakými jsou francouzský prezident Emmanuel Macron či zvolená hlava USA Donald Trump. Polský prezident Andrzej Duda, německý Frank-Walter Steinmeier, rakouský kancléř Karl Nehammer nebo italská premiérka Giorgia Meloniová se jí chopili.
Zdá se to až neuvěřitelné. Není snadné dojednat státní návštěvu s Francií či s USA a určitě se nemůže konat každý rok. Proč se tedy s jejich prezidenty nevidět někdy jindy, když je ta možnost? Taková šance se zkrátka neodmítá. Je možné namítnout, že Macron pro nás není až tak vzácný, protože ho premiér může potkávat na unijních summitech. Ale Trump, to je jiná. Šlo pro nás vůbec o první možnost vidět a setkat se s nově zvoleným americkým prezidentem.
Petr Pavel dal přednost výjezdu na koncert České filharmonie v New Yorku. Přísně vzato by se z této čtvrteční akce stihl do soboty přemístit do Paříže. Ale možná se mu po ostrých výrocích na adresu Donalda Trumpa moc nechtělo být na místě, kde byl nastupující prezident USA jednou z hlavních hvězd.
Ať už to však bylo jakkoli, jistě šlo dojednat, aby Notre Dame navštívil předseda vlády Petr Fiala. Zastoupit hlavu státu není žádná ostuda. Jenomže Česká republika neposlala na tak významnou událost z ústavních činitelů nakonec nikoho – nedorazil totiž ani další pozvaný, ministr kultury Martin Baxa.
Jediným naším reprezentantem tak byl kardinál Dominik Duka. Ten ovšem zastupoval katolickou církev – místo arcibiskupa Jana Graubnera, který se nemohl dostavit. Takže katolíci se dokázali domluvit, politici však nikoli, a pomyslná židle pro české ústavní činitele zůstala prázdná. Je to škoda.
Nejsme nejdůležitějšími hráči, ale prohodit s Trumpem „pár slov“ a zjistit z první ruky, co můžeme čekat, by se mohlo hodit. Mnozí jiní touto možností nepohrdli.
Pomiňme prestižní význam, který znovuotevření jedné z nejikoničtějších světových katedrál za účasti korunovaných i nekorunovaných hlav států má. Ten nemusí být až tak zásadní. Určitě však potřebujeme budovat co nejlepší vztahy s amerických prezidentem. A našla by se i agenda pro neformální rozhovor s tím francouzským. Mnozí jiní zástupci evropských zemí tuhle možnost využili.
Italská kancléřka či rakouský kancléř rádi mluvili i s Elonem Muskem, blízkým poradcem Donalda Trumpa. Petr Fiala získal zaslouženou pochvalu, když po amerických volbách mluvil s jejich vítězem alespoň po telefonu. Poté, co čeští ústavní činitelé vsadili prakticky vše na vítězství Kamaly Harrisové, šlo o projev rozumného pragmatismu a pokus o nápravu diplomatických chyb. Zde však mohl český premiér vidět nového prezident USA živě.
Trump brzo sehraje klíčovou roli v bezpečnostní a obchodní problematice, což se přímo dotkne Evropy i Česka. Řešení ruské agrese na Ukrajině nebo otázka uvalení cel na evropské a čínské zboží nás eminentně zajímají. A jakkoli v dalších jednáních nebudeme těmi nejdůležitějšími hráči v sále, prohodit pár slov a zjistit z první ruky, co můžeme čekat, by se nám mohlo hodit. Mnozí jiní touto nabídkou nepohrdli.
Stejně tak by bylo o čem mluvit s Emmanuelem Macronem. Na rozdíl od Ursuly von der Leyenové se Petr Fiala nemusel bát reakcí francouzských zemědělců na podpis dohody o volném obchodu s jihoamerickým sdružením Mercosur, kvůli čemuž předsedkyně Evropské komise nakonec účast na otevření Notre Dame odřekla. A mohl se pobavit třeba o tlaku Francie v Bruselu kvůli zrušení tendru na dostavbu Dukovan, který vyhráli Korejci.
Jak už na INFO.CZ psala začátkem prosince Lenka Zlámalová, česká vláda bude mít velký problém dotáhnout smlouvu o jádru do konce. A to mimo jiné kvůli nelibosti Paříže s výsledkem či obavám z nové „antijaderné“ komisařky, španělské socialistky Terezy Riberaové.
Je dost dobře možné, že bez nějaké dohody s Francouzi nemáme naději „akci jádro“ úspěšně zvládnout. Tak proč si nevyměnit pár slov s Macronem na jeho půdě a mimo oficiální jednání v Bruselu?
Jak řečeno, mnozí jiní využili možnost, aby se účastnili nejen významného společenského setkání, ale rovněž mluvili s nastupujícím americkým prezidentem či jeho poradcem. Proč jsme neudělali to samé, je opravdu záhadou. Určitě nejsme tak významný stát, abychom mohli opomíjet a zahazovat takové šance. Německo, Itálie či Polsko, tedy nejlidnatější země EU, si ji ujít nenechaly.
Ať už se za Emmanuelem Macronem a Donaldem Trumpem nikomu nechtělo, nebo šlo „jen“ o špatnou koordinaci, neprokázali jsme dobré diplomatické schopnosti. Právě pro malé Česko je přitom důležité mít co nejlepší kontakty se světovými státníky, a to i na neformální rovině.
Jinak si pak nestěžujme, jak nás všichni opomíjejí a přehlížejí. Jako kdybychom právě nic nepotřebovali. Ale potřebujeme. Přesto si dovolíme tohle propásnout…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
