KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Ve francouzském politickém žargonu existuje výraz „la trêve des confiseurs“. Je jím míněna smířlivá předvánoční doba, kdy je třeba myslet víc na sváteční cukroví než na politické rozepře. Taková „přestávka“ ovšem Francii letos v žádném případě nečeká. Už příští týden by se mohlo stát, že parlament vysloví nedůvěru vládě Michela Barniera, což by způsobilo další krizi a vyvolalo značné napětí na mezinárodních finančních trzích, zejména pak v rámci eurozóny.
Když prezident Emmanuel Macron po několikaměsíčních turbulencích jmenoval premiérem pravicového Michela Barniera, musel předvídat, co bude dál. Veteránovi Barnierovi nezáleží na své politické budoucnosti, jde mu však o ekonomické zdraví Francie. Rozpočtový deficit dosáhne letos 6,1 procenta; oproti původnímu předpokladu kolem 4 %. Francie se stává „nemocným mužem“ eurozóny. Úroková míra z jejích půjček na mezinárodních trzích přesáhla řeckou. Nezaměstnanost stoupá a Evropská komise bije na poplach.
Tváří v tvář této situaci připravil Barnier návrh rozpočtu na rok 2025, který počítá s úsporami ve výši 40 miliard eur a s růstem daní o 20 miliard; jedině tak se podle něj podaří srazit deficit na pět procent. Podle pravidel EU přitom nesmí v eurozóně přesahovat tři procenta.
Barnier stojí v čele menšinové vlády, „slepené“ ze stoupenců prezidenta Emmanuela Macrona a jeho vlastních Republikánů. K prosazení čehokoli v Národním shromáždění potřebuje podporu buď od Lidové fronty, nesourodého spolku levicových stran a hnutí, nebo od krajně pravicového Národního sdružení Marine Le Penové.
Je tedy celkem jasné, že v normálním hlasování nemá šanci; proto na 90 procent uteče k proslulému ústavnímu článku 49.3, který dává vládě možnost prosadit rozhodnutí dekretem, bez souhlasu parlamentu. Ten však tím pádem dostane právo nastolit otázku důvěry vládě a hlasovat o ní.
Barnierovi nyní jde o to, aby jeho vláda takové hlasování přežila. Je celkem jasné, že větší část levicové koalice, a zejména Nepoddajná Francie populistického tribuna Jean-Luc Mélenchona, se proti němu postaví, ať se děje, co se děje. Jistou naději představují socialisté, ale váhají, zda by na podpoře vládě neprodělali víc, než kdyby „drželi basu“ s krajní levicí.
Zbývá tedy Národní sdružení (RN), třetí největší parlamentní strana. Zprvu se zdálo, že bude ochotna Barniera tolerovat; konec konců je to spíše pravicová vláda. Jenže podobně jako jinde v Evropě mají k sobě populistická krajní levice a krajní pravice mnohdy blíž, než by se mohlo zdát podle klasických ideologických dělících čar.
Navíc většina členské základy RN si přeje konec vlády (a pokud možno také prezidenta Macrona). Ačkoli se Le Penová hodně snaží, aby vypadala konstruktivně a zbavila se na politické scéně extremistické nálepky, musí brát nutně ohled na své nespokojené voliče. Po úterní schůzce s Barnierem prohlásila, že ji jeho sliby a záměry neuspokojily.
Ve čtvrtečním rozhovoru pro list Le Figaro premiér dál slevil – slíbil, že nebude zvyšovat daně za elektřinu a že provede takovou reformu zdravotního pojištění, která bude méně štědrá k ilegálním migrantům. Bude to však stačit? Le Penová několikrát veřejně vyhlásila celou řadu dalších požadavků, včetně snížení francouzského odvodu do Evropské unie a jejího financování rozvojové pomoci.
Le Penová si je vědoma své odpovědnosti. Ví také, že na obzoru nejsou ve Francii žádné volby, ve kterých by mohla na kapitálu nabytém potopením vlády vydělat. V článku pro tentýž Le Figaro proto případnou nedůvěru vládě zlehčuje. Upozorňuje, že i kdyby k ní došlo, bude rozpočet platit. A pokud by byl zamítnut při hlasování, počítá francouzské zákonodárství s krizovým řešením, které by umožnilo zemi fungovat dál. Nic hrozného by se nestalo.
Le Penová dále tvrdí, že tyto postoje nemají nic společného s jejím soudním sporem ohledně podvodů při využívání platů asistentů v Evropském parlamentu pro potřeby strany. Prokurátor požádal tento týden o trest, který zahrnuje pět let zákazu výkonu veřejných funkcí, což by jí znemožnilo se v příštích prezidentských volbách počtvrté ucházet o nejvyšší úřad v zemi. Verdikt má padnout 31. března.
Barnierovi dala šéfka RN ultimátum do pondělí. Uvidíme, zda premiér přijde o víkendu s dalšími ústupky, nebo zda se mu podaří schrastit podporu od socialistů. V Paříži se v každém případě horečně vyjednává.
V pondělí 2. prosince nastane už první příležitost vládu potopit. Bude se totiž hlasovat o rozpočtu systému sociálního zabezpečení na rok 2025. Pokud se Barnier vytasí s článkem 49.3 a opozice požádá o hlasování o důvěře, můžeme být svědky lámání chleba velmi brzy. Většina pozorovatelů nicméně předpokládá, že k němu dojde až v týdnu od 15. prosince, kdy přijde na přetřes rozpočtový zákon jako takový. Případnou vládní krizi by tak Francouzi dostali opravdu „pod stromeček“.
Psychodrama, které se ve Francii odvíjí, přitom nemuselo vůbec být. Prezident Emmanuel Macron nemusel rozpouštět Národní shromáždění a vypisovat nové volby po květnových eurovolbách, které vyhrálo Národní sdružení. Mohl klidně dovládnout s pohodlnou parlamentní většinou. Pustil se však na tenký led přesvědčení, že se musí obrátit na voliče, aby rozhodli. Ti pak vytvořili patovou situaci, aniž by čemukoli pomohli; a sami už jí mají dnes dost.
Stoupenci levice mají Macronovi za zlé, že nejmenoval premiéra z řad Lidové fronty a ustavil vládu, která je závislá na blahovůli krajní pravice. Stoupenci Národní fronty zase chtějí všechno uspíšit, včetně prezidentských voleb. Jsou si jisti, že tentokrát by je Marine Le Penová už vyhrála.
Podle průzkumu Elabe si 63 procent Francouzů přeje, aby vláda padla, aby Macron odstoupil a aby se konaly předčasné prezidentské volby. Nynější napětí činí takový scénář pravděpodobnějším. Do 31. března, kdy má soud rozhodnout o trestu pro Le Penovou, to však nebude.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
