GLOSA MICHALA BORSKÉHO I Probíhající festival LGBT+ kultury je už tradiční příležitostí pro dezoscénu vyzvrátit nejniternější obsah svých vnitřností do veřejného prostoru. Vděčným respondentem zastupujícím xenofoby, rasisty a ruskou pátou kolonu je poslanec za SPD Jaroslav Foldyna. Jeho duhově nepestré názory jsou všeobecně známé a ani veřejnoprávní média pravidelně neodolají potěšit své diváky snůškou tohoto hnoje, jako se to stalo v pondělí večer na ČT24.
„Když mohou tady ti lidé (členové LGBT+ komunity, pozn. red.) běhat kolem Václaváku s brkem v zadku, nevidím důvod, proč by se nemohly konat také průvody nekrofilů a zoofilů,“ uvedl diváky do obrazu Jarda Foldyna v diskusi moderované na ČT24 Danielem Takáčem. Naštěstí už bylo po 22. hodině.
Když se k tématu – v zásadě věcně a pozitivně – vyjadřovala poslankyně za hnutí STAN Michaela Šebelová, snědý severočech Foldyna s mocnými řetězy kolem krku ve vedlejším záběru nesnášenlivě funěl a přešlapoval, aby vzápětí procítěně pohovořil o tak nesouvisejícím tématu, jako jsou děti s rakovinou, i více souvisejících (podle Foldyny) „biologických hodnotách daných Bohem a přírodou“.
Přijďte se ohřát do průvodu
Kdysi, když jsem studoval v Brně, zaujal mě na nároží plakát upozorňující na právě probíhající filmový queer festival Mezipatra (tehdy jsem samozřejmě ještě nevěděl, co to ono „queer“ znamená). Homosexuálové a jejich kultura mi vždycky přišli v zásadě ukradení v tom smyslu, že nerozlišuji lidi podle toho, s kým uléhají večer na lůžko. V chladném březnu se mi však zalíbil slogan „Přijďte se ohřát do kina“.
V podobném duchu vnímám i akce typu Prague Pride, které mi přijdou často vtipné, divácky atraktivní a společensky neškodné, a to i pro malé děti, jakých jsem sám otcem. Není prostě od věci jim ukázat, že ne každý má doma tatínka s pindíkem a maminku s pipinkou, ale může to být i jinak, a na maturitním večírku není nutné stydět se za erekci, kterou dítě má při pohledu na spolužáka místo na spolužačku.
Výklad biologických a sexuálních odlišností z pohledu Jaroslava Foldyny by ovšem na děti mohl mít přesně opačný vliv, tedy přesně takový, o jakých se píše v černých kronikách. Sebevraždy kvůli pocitu viny za svou odlišnost, lynčování ze strany „normálních“ spolužáků, vážné psychické problémy apod.
Foldyna, kterého pravidelně vídáme se svatojiřskou stuhou na čele kolony amerických motocyklů při propagandistických průjezdech proputinovských Nočních vlků Českem (kolik je mezi nimi asi tak homosexuálů?), dává v rámci svého pohledu na svět za příklad amerického prezidenta Donalda Trumpa, který zrušil státní i symbolické podpory LGBT+ akcí i vládních programů. Na to má samozřejmě americký prezident právo.
Jiná věc ale je, jak situace těchto lidí v USA reálně vypadá. Dovolil bych si v tomto místě vsunout jeden živý příklad z amerického Texasu. V malé vesnici na tamním venkově, doslova „in the middle of nowhere“, která je podobně jako celý Texas tradiční základnou konzervativců, žije rodina našich známých.
Typická americká střední třída vzdělaných lidí, se dvěma syny a jednou dcerou. Zatímco dcera a jeden ze synů se v na naše poměry mladém věku okolo 23 let provdali a založili rodiny, nejstarší se sourozenců – říkejme mu třeba Jim – stále nic, byť stár 35 let. Možná už vám svítá.
Od mládí citlivý kluk vyrůstající v přísně konzervativním prostředí (dědeček byl členem místního Ku-klux-klanu) odešel ve dvaceti z domu, aby mohl studovat medicínu – a hlavně aby „vypadl“. Nedávno byl Jim u nás na návštěvě v České republice, a když jsme do něj opakovaně z legrace ryli (prostřednictvím zábavné historky z jednoho večírku na americkém maloměstě), v podstatě nám potvrdil, že je opravdu gay.
Na otázku, co bude v životě dělat dál, nicméně odpověděl zcela jednoduše: „Vezmu si nějakou holku, co s tím nebude mít problém, udělám jí děti a dál si budu žít po svém. Rodiče by okamžitě spálili všechny mosty, kdyby zjistili, jak se věci opravdu mají, a považovali by mě za nemocného, protože si myslí, že homosexualita je otázkou volby vůle.“
Tolik pro ilustraci, co může „správná výchova“ podle Foldyny pro mladé lidi znamenat a jaký jim dokáže vytvořit spokojený život.
Není gay jako gay
Abych ale nekopal všechny do jednoho „pytle,“ resp. abychom nebyli k Jardovi úplně nespravedliví. Ano, existují i opravdu ujetí homosexuálové jako třeba Marie Feryna (původním jménem Jiří Feryna), která je českou transgender aktivistkou.
Podle jejího názoru, který několikrát veřejně prezentovala, je samotná gay komunita netolerantní k menšinovým skupinám. Věří však, že dojde k očištění ostrakizovaných komunit, například pedofilů nebo lidí označovaných jako radical queer. To je směr v queer aktivismu a teorii, který se vědomě distancuje od mainstreamového LGBT hnutí a prosazuje hlubší, systémovou kritiku společnosti, zejména pokud jde o normy genderu, sexuality, rodiny, kapitalismu a moci.
Ano, souhlasím, tohle už na veřejnost fakt nepatří, zvlášť když to říká někdo, kdo údajně na proslulé žižkovské Klinice znásilnil dvě ženy (policie případ odložila, pozn. red.).
Nahánět ale gaye, kteří se jdou trochu pobavit do průvodu, do psychiatrických léčeben, jak by doporučoval Jaroslav Foldyna, dle mého soudu není ten správný recept pro demokratickou společnost 21. století.
Jdou tam a hrají si na pejsky, tak jsou to prostě blázni. Transgender lidé jsou otázkou pro psychiatry.
Nehledě na to, že by to stát stálo dost peněz, které by Foldyna rád investoval do programů na podporu porodnosti.
Stát prostřednictvím svých ministerstev a dalších úřadů Prague Pride skutečně finančně podpořil, stejně jako hostitelská Praha, která i letos poskytla několikasettisícovou dotaci.
Ostatně, nebuďme naivní. Je před volbami, v hlavním městě žije nejvíce gayů a leseb v republice, tak proč se neukázat v průvodu jako Zdeněk Hřib a další a nepřihodit nějakou tu kačku (cca 500 až 800 000 Kč, pozn. red.), která není moje – i „duhoví“ lidé mají kupodivu volební právo.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
