KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA: Poslanecká sněmovna v noci na středu přehlasovala veto Senátu a koalice tak na sílu protlačila svůj jeden z klíčových zákonů současného volebního období. Ten vládě umožňuje prolomení některých výdajových rámců i zvýšení státních výdajů o stovky miliard. Jinými slovy, kabinet si otevírá dveře k většímu zadlužování.
Vláda tvrdí, že o veřejné finance se bát nemusíme. V programovém prohlášení se kabinet zaklíná jejich ozdravením, Motoristé briskně dodávají, že Andreje Babiše pohlídají. A ministryně financí Alena Schillerová tomu dává korunu, když říká, že do roku 2030 srazí deficit veřejných financí z aktuálních 2,6 procenta HDP na 1,3 procenta.
Problém je v tom, že papír snese jakékoliv sliby a zatímco vláda jedním dechem mluví o odpovědném rozpočtování, tím druhým stavidla veřejných financí výrazně podrývá. Klíčový zákon nyní v Poslanecké sněmovně protlačila na sílu, když přehlasovala veto Senátu, aniž by se zabývala jeho připomínkami.
Zákon, kterému nyní chybí jen podpis prezidenta, je přitom jedním z klíčových legislativních aktů současné koalice. Možná tím nejdůležitějším za celé čtyřleté období. Výrazně totiž podrývá standardní dělbu moci ve státě, přiznává vládě bezprecedentní pravomoci a umožňuje za určitých podmínek exekutivě nasekat dluhy, které budou splácet ještě naši vnuci a vnučky.
Ekonomové – unisono s opozicí – na nové legislativě kritizují hlavně dvě oblasti. Jednak prolomení výdajových rámců u velkých infrastrukturních staveb či u výdajů na obranu, což vládě umožní vyšší zadlužení, než by si mohla podle současné úpravy mohla dovolit.
Že se bude víc zbrojit a víc stavět pochopitelně není apriori špatně. Naopak. Problém je v tom, že standardně by měla vláda tyto výdaje hradit hlavně z běžného rozpočtu. Z toho, co vybere na daních. A ne si na to půjčovat za stále vyšší úrok. Vláda opatřením vlastně říká, že chce z rozpočtu „uplatit“ všechno: jak stále nákladnější provoz státu, tak i vybrané investiční projekty. Kde na to vezme, je až podružné, jak říká klasik, „zdroje jsou“.
Druhý problém je ještě větší. Vláda (respektive ministr financí) by získal pravomoc navýšit roční výdaje státu až o 10 procent. To je dnes circa 250 miliard korun, v zásadě jeden celý rozpočtový deficit navíc. A to bez posvěcení Parlamentu. Jde o bezprecedentní opatření, které nejen že oslabuje moc legislativní oproti moci výkonné, ale zároveň hrozí roztočením dluhového rodea bez jasně vymezených podmínek. Opozice i proto jasně deklarovala, že legislativu kvůli tomu napadne u Ústavního soudu.
Na sílu přijatá novela rozpočtových zákonů však není jediným příkladem pokrytectví, kdy vláda apeluje na fiskální střízlivost, ale zároveň se vydává cestou vysokého zadlužování. Už nyní je třeba jasné, že už velký rozpočtový deficit (310 miliard korun) se příští rok ještě zvýší. Není k tomu přitom žádný ekonomický důvod: ekonomika roste, nezaměstnanost je nízká, inflace v normě. Je tak na místě se ptát: Pokud v dobrých časech sekáme mnohasetmiliardové deficity, jak by rozpočet vypadal ve chvíli, kdy by přišla velká krize?
Ministryně Alena Schillerová říká, že postupně bude tuzemské veřejné finance léčit a v závěru volebního období se schodky výrazně sníží. Můžeme jí to ale věřit? Každá vláda – a zvlášť ta populistická – totiž ve volebních letech utrácí jako divá. Je to jeden z neměnných politických zákonů podložených historickou zkušeností, ať už jako příklad vezmete rouškovné, pětistovku za vychované dítě nebo zrušení superhrubé mzdy. Na to, že si Babišův kabinet nechá skutečné fiskální úspory až na závěr volebního období, bych tak rozhodně velké peníze nevsázel.
🔥🗞️ Pokud chcete pochopit finanční politiku vlády, přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
