KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jedni křičí kvůli Ukrajině, druzí kvůli NATO. Jenže za hlasitými hádkami se skrývá prostá realita: Babišovu vládu nespojuje program ani hodnoty, ale společný zájem na tom, aby vydržela.
Tomio Okamura zuří. Andrej Babiš ve zjevném strachu, že dostane na summitu NATO „kartáč“, na poslední chvíli slíbil masivní zvýšení výdajů na obranu a dokonce i financování nákupů zbraní pro Kyjev. Kabinet však zůstává pevný a od obou je to je jen hra. Jak asi skončí? A mohlo být v Česku všechno jinak?
Celé je to příliš průhledné. Nafouknutí armádního rozpočtu v roce 2027 o skoro čtvrtinu a přispění do programu PURL, z nějž se pořizuje výzbroj pro Ukrajinu, oznámili premiér a ministr zahraničí až před odletem do Ankary. Nehledejme v tom nic víc, než snahu vyhnout se drsné kritice ze strany amerického prezidenta. A Okamura? U něj jde o stejný alibismus. Strašně se rozčílí, vyvolá jednání koalice, ale jeho SPD v ní zůstane.
Mafiánské, nebo „jen“ byznysové pouto?
Tento kabinet kabinet není spojený nějakým programovým kompromisem. Jde v podstatě o společnost s ručením omezeným, skrze niž si každý řeší své vlastní sobecké tužby. Menším partnerům jde o moc, Babišovi o beztrestnost a podporu ve věci střetu zájmů.
Toto pouto - někdo by mu mohl říkat mafiánské, ale použijme neutrální termín byznysové - je velmi mocné. Dokonce silnější než nenávist k Fialově vládě. I tu by totiž šlo nějak pragmaticky překonat, kdyby bylo, co za co vykšeftovat. Jenže není. Přinejmenším SPD nemůže doufat ve spojenectví se žádnou ze stran bývalé pětikoalice. A ANO by sice pro některé z nich mohlo být přijatelné, ale ne za tu cenu, že by musely přehlížet Babišovy hříchy.
Když nemáte jinou možnost, skousnete (skoro) všechno. U výdajů na obranu, panují mezi ANO, SPD a Motoristy zásadní rozdíly. Voliči poslední z nich jsou pro, té druhé zásadně proti, příznivci dominantního hnutí někde mezi nimi. Celkově převládá odpor, a to v poměru 59 % ku 33 %, zatímco u opozice je zastánců zbrojení 81 %, odpůrců jen 18 % (údaje z průzkumu STEM/MARK pro Seznam Zprávy). Tomu odpovídá i schizofrenní chování kabinetu.
V Rakousku se „hybridní“ vláda rozpadla
Andrej Babiš lavíruje a plynule mění názory podle toho, zda mluví k vlastním voličům, k Okamurovi, nebo k lídrům summitu NATO, jako právě nyní. Jeho sliby proto berme s velkou rezervou. Stejně jak Okamurovo hartusení. Problém s prozápadní orientací vlády má od počátku. Přesto do ní vstoupil a zůstává v ní. Zatím vše probíhá dle stereotypního scénáře: předseda SPD udělá „bububu“, premiér mu odpoví „tytyty“ - a pak vše usne.
Jeden na Západ (aspoň rétotricky), druhý na východ. Může ANO a SPD tohle „geopoliticky nerovné“ manželství vydržet? V Rakousku podobný hybrid dopadl špatně. Po roce a půl se kabinet lidovců (ÖVP) a prokremelské strany Svobodných (FPÖ) rozpadl v důsledku skandálu Ibiza, kdy na druhou nich prasklo, že si domlouvala nelegální financování z Ruska. Kdyby se něco takového provalilo u nás, znamenalo by to rovněž konec koalice?
Odpověď záleží na politické kultuře i kvalitě veřejné debaty. Ani v jednom na tom nejsme úplně dobře. Ale nakonec nemusíme chodit pro inspiraci k jižním sousedům. Přímo Babiš už jednu prapodivnou konstelaci zkusil a v zásadě ji ustál (prohrál kvůli covidu, ale to je jiná otázka). Po roce 2017 napřed vládl s ANO sám a poté v menšinové koalici se sociálními demokraty. K prosazení rozpočtu či jiného zákona sháněl většinu ad hoc u SPD a komunistů.
V normální zemi by takový kabinet nevznikl
Neříkám, že jsem byl z té vlády jako pravičák nadšený, ale nevzbuzovala ve mně temné obavy, jako ta současná. Chovala se vcelku standardně. Ať už to bylo tím, že tehdy ještě nebyla politika tak rozbitá, ovládaná nenávisti a konspiracemi, nebo byl Babiš jiný, nebo zapůsobil fakt, že přímo v ní vedle sebe seděli jen ministři za ANO a mainstreamovou ČSSD a radikálové byli oficiálně mimo. Asi všechno dohromady. Nyní je to úplně jiné a daleko horší…
Máme kabinet, který by nikdo takto ve svém celku nevolil (zatímco v roce 2021 všichni příznivci SPOLU a PirSTAN věděli, že když to vyjde, složí pětikoalici). Sestavil se jen shodou nešťastných náhod. Je to koalice beztrestnosti, střetu zájmů, trucování a nadbíhání Rusku. V zemích na západ od nás by buď vůbec nevznikla, nebo se rozpadla vlivem nepřekonatelných vnitřních rozporů. U nás tomuto přirozenou vývoji brání řada věcí
Slabý premiér, opozice i média
Trpíme trojí slabostí: premiéra zatíženého střetem zájmu a trestním stíháním, opozice, která jako by skoro neexistovala i veřejné debaty, v níž dominují emoce nad racionalitou a nenávist nad fakty. Logickým řešením by nyní byla menšinová vláda hnutí ANO, které vyhrálo volby, kterou by za jistých podmínek tolerovaly prozápadní strany. K tomu je ale nulová politická vůle.
Takže sledujeme trapnou stínohru. Představitelé SPD vyhrožují opuštěním kabinetu, premiér ze summitu NATO vzkazuje, že to Okamurovi „vysvětlí“ a že těch peněz na zbraně pro Ukrajinu bylo málo a šlo jen o jednorázovou akci, která se nebude opakovat. Uslyšíme mnoho povyku, ale nestane se nic.
Ano, tohle je dosud největší koaliční roztržka. Ale aby aspoň teoreticky mohla vést ke změně vlády, to bychom museli mít schopnější a prozíravější, zkrátka státničtější politickou třídu. A to napříč celým spektrem.
🔥🗞️ Pokud chcete znát zákulisí "nenormální" vlády, přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
