KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Budějčáci jsou na své město náležitě hrdí. Párku v rohlíku říkají pikador, bramboráku cmunda a kdo neví, co je hapina, jako by snad ani nebyl místní. Jenže pohled na výsledky voleb ukazuje pozoruhodný paradox: jedno z nejpatriotičtějších měst v Česku si do svého čela opakovaně vybírá lidi „odjinud“. Proč je budějčáctví tak silnou značkou, ale ve volební místnosti jako by přestávalo platit?
Slavné „V Budějovicích by chtěl žít každý…“ z Cimrmanova Záskoku natolik zlidovělo, že už si málokdo vybaví, že v samotné hře mělo trochu jiný význam, než jaký mu přisuzujeme dnes.
Nic to ale nemění na tom – a jako Budějčák to mohu dosvědčit –, že jsme na své město patřičně hrdí a rádi to dáváme najevo. Aby také ne. Máme dvě řeky, ve kterých se dá v létě koupat, výborné pivo a jedno z nejhezčích čtvercových náměstí v Evropě. Když se chceme „vyvenčit“, máme coby kamenem dohodil Kleť a jen o něco dál Šumavu. Prostě ráj na zemi.
O svébytnosti jihočeské metropole a zdejším patriotismu svědčí i místní názvosloví. Tím nejslavnějším je bezpochyby pikador – budějovické označení pro párek v rohlíku. V sedmdesátých letech ho začal prodávat řezník Václav Masopust, kterého k němu inspirovala cesta do Španělska.
Bramboráku se zase v Budějcích říká cmunda a starému minikolu, na kterém brázdí ulice „echtovní“ budějčtí frajeři, hapina. A to je jen malá ochutnávka mnohem bohatšího budějovického slovníku.
Z „budějčáctví“ se postupně stala skoro chráněná značka. A podle mého názoru se s ní v poslední době už trochu plýtvá. Slovo Budějčák a všechny jeho odvozeniny, které se dříve objevovaly v běžné řeči tak nějak přirozeně, pronikly do marketingu, na sociální sítě i do politiky.
Máme chlebíček Budějčák, influencerky se hlásí k označení Budějčanda a politici se předhánějí v tom, kdo je větší místní patriot. Kdo se neohání tím pravým „budějčáctvím“, jako by snad ani nebyl.
Milí Budějčáci
Současná primátorka Dagmar Škodová Parmová (dříve ODS, dnes Naše Česko) oslovuje obyvatele ve svých pravidelných videích na sociálních sítích – jak jinak – „milí Budějčáci“. Rozhodně ale není jedinou političkou, která si z „budějčáctví“ udělala účinný marketingový nástroj. A vlastně se není čemu divit.
Ve městě, kde se každý patriot chlubí svým „budějčáctvím“, se zdá skoro nemožné, aby ve volbách uspěl někdo, kdo nerozumí větě: „Jel na hapině na Lanovku pro pikador a cmundu.“
Kdo se chce stát primátorem či primátorkou, měl by být zkrátka „echt“ Budějčák. Člověk, který si jako dítě hrál na Frajťáku (Piaristické náměstí), bruslil na Slepáku, koupal se u Maláku (jez na Malši) a při návštěvě Masnejch (Masné krámy) pozdraví deset známých ještě dřív, než si stihne objednat.
Jenže právě tady začíná velký budějovický paradox. Když dojde na volby, všechno je najednou jinak.
Navzdory všemu tomu patriotismu totiž v Budějovicích až na výjimky vítězili lidé „od pryč“. Dokonce i za socialismu stáli v čele radnice pouze lidé narození mimo město. Žádní rodilí Budějčáci.
Tehdy ovšem o jejich výběru voliči ve svobodných volbách nerozhodovali.
Budějčáky nechceme?
Paradox „cizích vládců v patriotickém městě“ ale pokračoval i po pádu komunismu. Před volbami sice rádi mluvíme o tom, že Budějovicím má vládnout jeden z nás, po roce 1989 jsme si však do čela radnice vybírali rodáky z Velkého Meziříčí, Českého Krumlova, Strakonic, a dokonce i z Nitry.
Asi největší ranou představě, že primátor musí být „echt“ Budějčák, byl rok 2014. Do čela města tehdy usedl Jiří Svoboda z hnutí ANO.
Patriotickým Budějovicím pak celých osm let vládl nenápadný muž narozený v Liberci, kterého před vstupem do komunální politiky znala ve městě jen málokterá širší veřejnost. S Budějovicemi ho spojovala především jeho předchozí pracovní kariéra.
Ve městě, kde se – a to mohu potvrdit – zná snad každý s každým, tak usedl do primátorského křesla člověk, který rozhodně neodpovídal představě „echt“ Budějčáka. Do čela radnice se dostal jako lídr kandidátky hnutí ANO Andreje Babiše.
Zajímavým pokračováním tohoto paradoxu je i současná primátorka Dagmar Škodová Parmová, zvolená v roce 2022 za ODS. Na rozdíl od svých předchůdců se sice v Budějovicích narodila a stala se první ženou v čele města, ani ona však před vstupem do vrcholné komunální politiky nepatřila k těm všeobecně známým budějovickým figurám, které by každý potkával v Masnejch nebo na náměstí.
Pikador na Hrad!
Škodová Parmová se přitom nijak netají svým úzkým politickým spojenectvím s jihočeským hejtmanem Martinem Kubou. Když Kuba opustil ODS, následovala ho a dnes vede v Budějovicích kandidátku jeho hnutí Naše Česko. Jejich politické spojení ostatně zdůrazňuje i současná kampaň, v níž se na billboardech objevují společně.
Kde tedy zůstává ono tolik proklamované budějčáctví, když dojde na volby? Možná jsme my Budějčáci nakonec mnohem méně lokální patrioti, než o sobě rádi tvrdíme. Anebo si prostě pod pojmem „jeden z nás“ představujeme pokaždé někoho jiného.
Už se těším na poslední předvolební týden, kdy se zase bude v budějckých hospodách a na sportovištích vášnivě debatovat o tom, koho volit a kdo je ten pravý Budějčák.
Tak nějak tuším, že člověk, kterého místní pamatují, jak v mládí jezdil na hapině pro pikador, to zase nebude.
Ale jedno se nemění. V Budějovicích by chtěl žít každý. Ať už jim vládne kdokoliv.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi oblíbené zdroje na Google Zprávách a pochopíte, proč je každý pikador párek v rohlíku, ale ne každý párek v rohlíku je pikador. Díky moc.
