KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Vláda schválila asistovanou sebevraždu Česka. Materiál se sice vznosně jmenuje „Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu“, ale nejde o nic jiného, než o euthanasii. Že kvůli chybné a škodlivé zelené politice krachují automobilky, průmysl utíká z Evropy, zdražuje elektřina a hrozí její výpadky, to už vidíme. Zřejmě má být daleko hůř. Tohle nemůžeme přežít, už z hlediska fyziky.
Začněme tím, co hrozí akutně. Konečně se veřejně mluví o problému s uhlím, na nějž dlouho upozorňují odborníci. Minulá a současná vláda jaksi opomněly vyjednat v Bruselu výjimky, abychom mohli zachovat provoz elektráren na tuto levnou domácí surovinu. Proto hrozí, že je majitelé vypnou ne „až“ v roce 2033, jak plánuje kabinet, ale třeba už za tři roky. Kromě nesmyslně drahých povolenek je totiž drtí povinnost „uhasit kotle“, když v Německu fouká a svítí…
Víte, kolik stojí vyrobit jednu kilowatthodinu v uhelné elektrárně? Dvacet haléřů. Napadlo by vás to? Přesto se tyto zdroje přestávají majitelům vyplácet, i když prodejní cena je více jak desetkrát vyšší. Mohou za to jednak „emisní odpustky“, jednak skutečnost, že podle unijních pravidel se musejí uhelné elektrárny odstavit ve chvíli, kdy je dost elektřiny z větrných a fotovoltaických elektráren. Což dále snižuje jejich rentabilitu. Je to pro ně „rána z milosti“.
Naše energetika je zkrátka nejen okradena a vykradena Zeleným údělem, navíc máme v týle německou parabellu, nabitou energii z obnovitelných zdrojů. Když nejedou, odebírá od nás náš soused rád „špinavou“ elektřinu, když jedou, musíme se postavit „do haptáku“ a poslušně odstavit naše silné, stabilní a levné zdroje. Osud našich uhelek tvoří drastickou předehru k ještě smutnější tragédii, která se na nás chystá a jejíž scénář vláda včera schválila.
Uhelné elektrárny nepotřebují k přežití „dotace“, jak tvrdí zelení ideologové. Jen jim stát musí zaplatit za dobu, kdy jsou nuceně vypnuty kvůli nesmyslné unijní politice – říká se tomu „kapacitní platby“. A pokud k nim nedostaneme povolení, máme po elektřině z uhlí (které pořád tvoří třetinu naší spotřeby). Když nám to v Bruselu povolí, tak těmito penězi fakticky nebudeme dotovat české „fosilní barony“, ale přispějeme německým solárním a větrným baronům.
Pojďme ale dál. Co bude, až zmizí výroba energie z uhlí? A doufejme, že se tak nestane ani v roce 2027 kvůli neekonomičnosti provozu, ani v roce 2033 dle vládních plánů, leč dejme tomu 2038, na kdy si naplánovali konec této suroviny Němci. Proč bychom vlastně měli být „zelenější“ než oni?
Nicméně, toto je opravdu jen první fáze (das ist nur die erste Phase) naší sebelikvidace. Když se podíváme na delší perspektivu, již nám vládní plán oznámené sebevraždy nabízí, tak z ní mrazí. Doslova.
Vláda rezignovala na zajištění energetice soběstačnosti a počítá s tím, že budeme velkou část elektřiny dovážet. Ale odkud? Už dnes vinou Německa, které ve velkém spoléhá na obnovitelné zdroje energie (OZE), není v Evropě dostatečná kapacita stabilních zdrojů, což šíleně zdražuje tuto komoditu. Tohle je však pořád ještě řešitelné. Právě tím, že všichni dostanou rozum a uhelné elektrárny vypneme, až za ně budeme mít adekvátní náhradu.
Potřebujeme zkrátka napřed postavit plynové a jaderné zdroje, jež pokryjí výpadek uhlí. Jenže ani tohle není vůbec jisté. A jak bylo již řečeno – materiál schválený kabinetem s tím vůbec nepočítá. Což je zásadní chyba. My bychom naopak měli vůči Bruselu razit strategii, že na prvním místě jsou životy českých občanů a přežití průmyslu, ne chiméry o válce s uhlíkem. Všichni přece víme, že Pařížská dohoda o klimatu je mrtvá a měla by si to konečně přiznat i Unie.
Nicméně zlomit moc zelených lobbistů ještě nějakou dobu potrvá. Záchrana uhlí je úkol, který hoří, a musíme tuto operaci provést hned. Za tři roky už může být pozdě. I když se to povede, pořád zůstaneme na cestě k euthanasii, nicméně získáme oddechový čas, abychom se zachránili (snad) definitivně. Koneckonců vládní klimatický plán je pouze cárem papíru, hloupým záměrem, který nemůže – a ani nesmí – být dodržen.
Snaha nahradit stabilní zdroje (tedy uhlí a jádro) OZE je sama o sobě vzpourou proti fyzice. My, kteří jsme dávali ve škole pozor, jsme klimatické fanatiky varovali předem, co se stane. A také to stalo. Ono totiž nestačí mít formálně zaručen jistý objem výroby z OZE (Obnovitelných, ale zároveň i Občasných Zdrojů Energie), problém je právě ve skutečnosti, že fungují jen dva tisíce, respektive tisíc hodin ročně (první číslo platí pro vítr, druhé pro slunce).
Fakticky se tak vrtule točí jen zhruba čtvrtinu roku, solární dokonce vyrábějí jen jednu osminu času. A protože elektřina není jako ropa, nedá se tedy dost dobře skladovat (baterie jsou jen na chvíli a navíc jsou drahé), tak po zbytek času je třeba mít náhradu. Proto náš soused využívá tak masivně uhlí. Ani tak to ale nestačí. Což destabilizuje celý trh s elektřinou a výrazně zvyšuje její ceny. Norové a Švédové jsou proto na Němce hodně naštvaní.
Tohle si umí spočítat každý, kdo zná Kirchoffovy zákony. Ale vykládejte to někomu, kdo si zjevně myslí tyto základní rovnice o proudění elektřiny byly Green Dealem v EU dávno novelizovány. A plete si kilowatthodiny a kilowatty. Bohužel, takoví lidé dnes řídí evropskou energetiku… Průmyslníci tak mohou psát tisíce dopisů, že válka s uhlíkem je především blitzkriegem proti vlastním obyvatelům… v Bruselu (ale ani v Praze) jim nikdo pořádně nenaslouchá.
Jako by nestačilo, že už nyní jsou automobilky, ocelárny a další strojírenské firmy v Evropě (včetně průmyslového Česka) likvidovány vysokými cenami energií, dle vládního klimatického plánu má proces deindustrializace zjevně pokračovat. Jde o další pokus vzbouřit se fyzice. Energii nespotřebováváme jen ve formě elektřiny. Ta tvoří pouze patnáct procent celého koláče. Zbytek jsou jiné druhy - a především ji získáváme přímým spalováním fosilních paliv.
Abychom si udělali představu: Celková spotřeba primární energie se neudává v terrawathodinách (10⁹ kilowatthodin), ale v petajoulech (10¹⁵ joulů). Po přepočtu činí elektřina, již v Česku potřebujeme (cca 60 TWh), něco přes 200 PJ. Celkově vydáváme kolem 1800 PJ, přičemž od našeho vstupu do EU se toto množství nijak podstatně nemění. Není divu. Energie rovná se život a kdo ji nemá, ten živoří. Neexistuje bohatá země s nízkou spotřebou energie.
Můžeme čistší energií postupně nahrazovat tu z fosilních paliv. Nicméně ty z hlediska celé planety pořád tvoří kolem 86 procent spotřeby a nějaké pařížské ujednání na tom nezměnilo nic. Jinými slovy: existuje přímá úměra mezi počtem obyvatel a jejich životní úrovní a produkcí CO₂. Pokud v EU všichni zítra spácháme sebevraždu, globální spotřeba energií (a tím i emise) trochu poklesnou, ale země jako Čína či Indie ten propad brzy vyrovnají…
Zkrátka čím více lidí a čím lépe si žijí, tím vyšší je spotřeba energie – a tedy i spalování fosilních paliv, bez nichž se svět ještě dlouho neobejde. A kdo nemá hodně energie, tak zchudne. Nebo přímo vymře.
Co nám nabízí vládní plán národní euthanasie? Katastrofu. Zcela vážně se v něm píše, že v roce 2050 klesne naše spotřeba na „mrazivých“ 1159 PJ (z 1833 PJ v roce 2019). Ale už za šest let, tedy v roce 2030, máme mít k dispozici jen 1436 PJ.
Čili v roce 2050 máme spotřebovat o 37 % méně energie a již 2030 budeme chudší o 22 %. Pro představu, snížení má za šest let činit téměř dvojnásobek celého objemu energie, kterou nyní využíváme ve formě elektřiny. Tady se snad někdo zbláznil. Nebo cynicky počítá s tím, že nebudeme nic vyrábět a produkci emisí vyvezeme na Asie, ze které budeme dovážet úplně vše. Jedna věc je, kde na to vezmeme peníze, druhá, že tím se globální emise ještě zvýší.
Tohle je hloupé a pokrytecké. Zbytečně se připravíme o energii a výroba se přesune do zemí, kde na jednotku hrubého domácího produktu vypouštějí mnohem více emisí (v Číně tři a půlkrát). Jako by pro autory těchto šíleností neplatily fyzikální a ekonomické zákony a neměli cit pro humanitu. Trojčlenka, kde na jedné straně je využitelná energie a na druhé životní úroveň, krutě nevychází. Respektive ano. Ale musí se výrazně snížit i to druhé číslo.
Ještě jednu zákonitost fyziky si musíme připomenout. Tepelné elektrárny (tedy uhelné, plynové i jaderné) vyrábějí třetinu energie ve formě elektřiny a dvě ve formě tepla. Říká se mu „odpadní“, nicméně se ve velké míře využívá k vytápění. Slunečníky a větrníky tuto výhodu postrádají. Takže ta velká zelená lež o náhradě stabilních zdrojů občasnými je ještě větší. Počítá totiž jen s elektřinou, nikoli už s (chybějícím) teplem. I to ale potřebujeme.
Takže si to shrňme: Vinou zeleného údělu budeme mít nedostatek elektřiny. V důsledku sázky na OZE budou navíc její dodávky silně kolísat. Seškrcení celkového přísunu energie o třetinu tvrdě dopadne na životní úroveň a výrobní potenciál. Budou nám citelně chybět dodávky tepla z fosilních zdrojů. Můžeme tak hádat, zda kvůli Green Dealu dříve umřeme hlady, nebo zimou.
Ne, ve skutečnosti nevěřím, že tuhle tragédii s názvem „Válka s uhlíkem“ vážně dohrajeme až do hořkého konce. Nejsme přece pouhé pasivní loutky, jež se nechají bez odporu vést až k eutahanasii civilizace. Nebo snad ano?
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
