KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Strašení nedostatkem elektřiny se stává v Česku národním sportem. Místo toho by ale měli zodpovědní politici a úředníci přiznat, že naše energetická bezpečnost je ohrožena nikoli kvůli Green Dealu, ale kvůli jejich chybám a nedostatku vlastní zodpovědnosti.
Tím posledním, kdo se pustil do laciného a publikem obvykle nadšeně přijímaného strašení z nedostatku elektřiny, je Václav Bartuška, do loňska zmocněnec české vlády pro dostavbu Jaderné elektrárny Temelín a zároveň dlouholetý (od roku 2006) zvláštní zmocněnec pro otázky energetické bezpečnosti.
Politici (nejen u nás) lidem údajně zamlčují skutečné náklady přechodu k takzvané bezemisní energetice. Ten přechod nás totiž podle Bartušky přijde velmi draho. Evropa zažije propad výroby elektřiny (údajně až o 40 %) a její ceny kvůli tomu raketově porostou.
„Málokterý politik to chce vyslovit nahlas, protože každý chce být znovu zvolen. Ale slibovat levnou a bezproblémovou energetiku v Evropě, to prostě není pravda,“ říká Bartuška v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Nic proti tomu. Možná má Václav Bartuška pravdu. Já k tomu ale podotýkám, že už jsem jednou podobné strašení zažil – a dopadlo to nakonec úplně jinak. A proto se mám před takovými varovnými řečmi obzvlášť na pozoru.
Tehdy, v osmdesátých letech, se u nás na jihu Čech začala stavět jaderná elektrárna Temelín. Bylo to v časech hluboké socialistické totality. O nějakém Green Dealu ani hrozbě klimatických změn neměl nikdo ani potuchy, uhlí se těžilo a spalovalo „o sto šest“. Všude.
Přesto tehdejší odborníci dospěli k závěru, že do budoucna hrozí nedostatek elektřiny, a je proto potřeba postavit vedle uhelných elektráren a „atomových“ Dukovan ještě jeden jaderný zdroj. A to právě v Temelíně. Nám Jihočechům se to sice moc nelíbilo, ale veškeré protesty by tehdy stejně byly marné. Navíc jsme byli „strašeni“ tím, že bez Temelína budeme za pár let svítit svíčkami.
K čemu je nám Temelín?
Do toho přišla sametová revoluce a s ní spojená změna průmyslové i energetické infrastruktury. Ta změnila i výhled spotřeby elektřiny. Temelín (tehdy ještě nedostavěný) už najednou nebyl tak nezbytně potřebný, svíčkami bychom bez něj rozhodně svítit nemuseli.
Obhájci jeho dokončení ale argumentovali tím, že atomová energie je „čistá“ a že po dokončení Temelína společnost ČEZ odstaví odpovídající výkon v uhelných elektrárnách. Na to zase právem slyšeli ti, kdo se dusili uhelným kouřem na severu.
A tak byl Temelín po dlouhé válce s nejadernými Rakušany a zelenou mládeží, po překročení rozpočtu i termínu dostavby i technických porodních bolestech v roce 2000 dokončen a spuštěn. Zvykli jsme si na něj. Osobně dnes neznám Jihočecha, kterého by pohled na chladící věže Temelína nějak iritoval.
Zcela jinou otázkou ale zůstává, co nám, obyvatelům Česka, Temelín vlastně přinesl. Strašení nedostatkem elektřiny se ani zdaleka nenaplnilo. Prakticky celý výkon Temelína od jeho dokončení s drobnými výkyvy vyvážíme. Jak potvrdil i Václav Bartuška, ještě dnes jsme druhým největším exportérem elektrického proudu v EU.
Ani „ekologické důvody“ dostavby JETE se zcela nenaplnily. ČEZ sice podle svého mluvčího Ladislava Kříže splnil slib a odstavil odpovídající výkon svých uhelných elektráren, mezeru na trhu s energetickým spalováním uhlí ale rychle zaplnili nezávislí výrobci. I když pochopitelně je ekologická úroveň uhelných elektráren dnes úplně jinde než v minulosti.
Sečteno a podtrženo, dostavba jaderné elektrárny Temelín přes veškeré strašení a proklamace nezachránila Česko před nedostatkem elektřiny, ani neušetřila uhlí. Po celou dobu od dokončení elektrárny až po současnost nám atomové bloky v Temelíně jen vydělávaly peníze za vývoz. Miliardy peněz. Protože jsme si zkrátka mohli dovolit elektřinu v obrovském množství vyvážet.
Temelín jako dojná kráva
Teď si určitě řeknete: A co je na tom špatného? Odpověď je: Není na tom špatného vůbec nic.
Na druhou stranu by se ale celá dostavba Temelína dala přirovnat k tomu, jako kdyby vláda varovala před nedostatkem pitné vody a nechala kvůli této hrozbě postavit přehradu na Sázavě.
A když by přehrada zatopila všechny ty vesničky a chatové osady celebrit, stát by řekl: „Sorry jako, vody máme nakonec dost, ale dobrá zpráva je, že ji teď můžeme ve velkém vyvážet“. Přesně tak to dopadlo s Temelínem.
Já ale nejsem žádným kritikem toho, že se elektřina vyváží. Byť příklad Temelína ukazuje, že strašení energetickým nedostatkem je třeba brát s určitou rezervou. Tou nejdůležitější otázkou zůstává, jaký profit Česko z těžce vybojované temelínské elektrárny vlastně mělo, má a bude mít.
Za vysoké ceny energie u nás nemůže žádný Green Deal, ale špatná politika jak současné, tak hlavně minulých vlád.
Jestliže země, které byla a je (hlavně kvůli Temelínu) v přepočtu na hlavu jedním z největších vývozců elektřiny na světě, má dnes jedny z nejvyšších cen energií, pak je něco špatně. Nemůže za to Green Deal, EU, burza v Lipsku ani, jak tvrdí Bartuška, vysoké náklady přechodu k bezemisní ekonomice.
Může za to špatná energetická politika nejen současné, ale (a to hlavně) minulých vlád. Místo toho, aby využily mnohamiliardové zisky z vývozu elektřiny k podpoře kontinuální výstavby nových zdrojů a zajištění energetické budoucnosti, peníze „probendily“. Nikdo vlastně neví, kde přesně skončily. Částečně v důchodovém systému, částečně ve sportu, částečně v odměnách manažerů.
Nedávno zesnulý jaderný expert František Hezoučký, který v roli ředitele Temelín dostavěl, měl úplně jinou představu o roli společnosti ČEZ v české energetice.
Opakovaně tvrdil, že nemá být pro stát zdrojem příjmů do státní pokladny a jeho manažeři nemají být hodnocení podle toho, jak zhodnotili peníze. Hezoučký byl přesvědčen o tom, že ČEZ má státu sloužit právě k tomu, aby zajišťoval jeho energetickou bezpečnost. I kdyby se kvůli tomu měla změnit forma společnosti.
Strašení nepomůže
Kdyby záleželo na Hezoučkém, byl by veškerý zisk z vývozu elektřiny reinvestován zase do energetiky a manažeři by byli hodnoceni nikoliv podle ročních zisků, ale podle toho, jak dokáží radit politikům v otázce výstavby dalších zdrojů a energetické budoucnosti.
Pak by se nemohlo stát, aby Václav Bartuška coby zmocněnec pro otázky energetické bezpečnosti v předmětném rozhovoru varoval před šokem, který Češi zažijí, až se Česko z vývozce elektřiny stane jejím dovozcem. Kdyby byla energetické politika vedena tak, jak si představoval Hezoučký, k podobným šokům by vůbec nemohlo dojít.
Vládní odborníci na energetickou bezpečnost, jakým je i Václav Bartuška, by totiž vládě včas poradili, jak má s předstihem plánovat budoucnost energetiky a investovat do ní. A kdyby snad se svými návrhy neuspěli, měli by ze svých funkcí odejít. A přilepit se na protest k chodníku před Úřadem vlády. K čemu by tam jinak byli?
Místo toho Václav Bartuška na veřejnosti varuje a straší před nedostatkem elektřiny, jako by právě tahle činnost měla být tím, za co je placen. Není. Ať jde strašit do cirkusu. Zmocněncem pro otázky energetické bezpečnosti je od roku 2006, tedy takřka 20 let, a jako takový je spoluodpovědný za to, co se v české energetice za tu dobu stalo, lépe řečeno nestalo. Strašení z následků „Green Dealu“ mu na odpovědnosti vůbec nic neubírá.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
