KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Vláda splnila naplánovaný schodek. Hurá? Ten otazník je na místě. A zdaleka nejen proto, že deficit byl po započtení dopadu povodní fakticky o nějakých pět miliard horší než původně schválený. Hlavní problém je v tom, že po třech letech vládnutí formálně pravicová vláda stále dělá dluhy v rozsahu dejme tomu solidní levice. Ano, je to o hodně lepší než za Babiše. Ale ani Fiala není dobrý.
Nechme stranou absolutní čísla. Jednak je každý brzo zapomene, jednak vzhledem k vysoké inflaci v letech 2022–2023 je nelze dobře srovnávat se situací, jaká byla do roku 2020. Podstatná je jiná věc: Schodek je oproti Babišovým skoro sedmi procentům hrubého domácího produktu zhruba poloviční. To je – jak se říká – lepší než mokrým hadrem přes ústa. Rozpočtová konsolidace však nepokračuje tak rychle, jak vláda slíbila v květnu 2023.
Vlastně ještě na jednom záleží. Totiž na tom, jakým způsobem kabinet plní rozpočtové příjmy. Výdaje, pravda snižuje, byť ne tempem, jaké by slušelo pravicové vládě. Co mu však budou zejména jeho voliči vyčítat nejvíce, je zvýšení daní a odvodů, jež mířilo primárně na živnostníky a rodiny s dětmi. To je důsledek neuváženého zrušení superhrubé mzdy, jež ODS pomohla ANO prosadit v roce 2020. Vznikla tak stomiliardová díra, kterou teď vláda lepí.
Tehdy jsem říkal, že občanští demokraté dosáhnou jediného: Babiš slízne smetanu, zatímco jejich příští vláda se bude muset potýkat s obřím daňovým výpadkem. Přičemž na onom kroku vydělali zejména zaměstnanci s vysoce nadprůměrnými příjmy, kteří získali tisíce měsíčně navíc. Ti s nízkými a průměrnými mzdami buď neušetřili nic, nebo jen pár stovek. A kdo to nakonec musel zacálovat? No především kmenový elektorát ODS.
Jelikož velká část dobře placených zaměstnanců pravici nevolí, protože pracuje v eráru, kde je tradicí přiklánět se spíše k levici, dopadly zvýšené odvody cíleně právě na ty, kteří svými hlasy pomohli Fialovi k moci. V první řadě jde o živnostníky, respektive o ty z nich, kdo na tom nejsou tak dobře, aby platili vyšší než minimální zálohy na sociální pojištění. Mnoho z nich podniká, aby nebyli na dávkách, případě aby uživili rodinu právě díky nižším odvodům.
V každém případě jde o aktivní lidi, kteří nechtějí být na obtíž a riskují nejistotu, obětují dovolenou, nemocenskou a další zaměstnanecké benefity, aby se nějak protloukli. Hromada firem nabízí práci „na živnostňák“ z nutnosti, protože zdanění práce je u nás tak vysoké, že by jejich pracovníkům mnoho nezbylo, kdyby za ně platili všechny zaměstnanecké odvody. A pak tu ještě máme ty, kteří si podnikáním přivydělávají, aby vůbec nějak „vyšli“.
Tito všichni – a jde o stovky tisíc lidí plus jejich rodiny – inklinují přirozeně k pravici. Nyní však od své vlády dostali doslova ránu mezi oči. Někteří možná podnikání zabalí a budou dělat melouchy načerno, jiní se dají zaměstnat, protože aspoň budou mít své jisté. Určitě však budou na vládu naštvaní. Zvláště pokud mají rodiny. Protože těm Petr Fiala a spol. zvedli daně rovněž, když zrušili odpočet na manželku v domácnosti či školkovné.
Český stát je „nenažraný“ otesánek: mandatorní výdaje spolknou prakticky veškeré příjmy a jakékoli investice už jdou na dluh, který neustále roste.
Suma sumárum: vláda vybere na daních plus mínus stejně, ale břemeno rozložila nespravedlivě. A hlavně, hloupě jím zatížila své vlastní sympatizanty. Není divu, že mnoho z nich ji už nepodpořilo ani v evropských, ani v krajských volbách. A raději zůstali doma, zjevně se jim nechtělo volit Babiše. Ale kdyby jim slíbil vrátit odvody na původní úroveň a zvýšit daňové slevy a bonusy, tak kdo ví? Po pravdě se tedy k tomu (zatím) ANO nemá…
Tohle však není jediná chyba Fialova kabinetu (i když z hlediska volební strategie je tedy pořádně velká). Kromě toho, že přesunula berní břemeno z bohatých zaměstnanců na ne vždy dobře situované živnostníky a rodiny, také nedostatečně osekala výdaje, které nabobtnaly zejména v letech 2020–2021. Přičemž i Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že velké utrácení, jež zavinilo deficit půl bilionu, šlo na sanování covidových škod jen z desetiny.
Tehdy za Babiše a Schillerové vyletěl strukturální deficit nad pět procent HDP. To je hrozivé číslo. Nyní je kolem dvou procent, ale to je pořád hodně. Miroslav Kalousek se za ekonomické krize u tohoto parametru dostal dokonce na kladné saldo, což znamenalo, že po očištění o vliv ekonomického cyklu byly státní finance v malém plusu, a jakmile se hospodářství začalo dařit, dosáhli jsme rekordního přebytku 1,2 % HDP (v roce 2016).
Správně měla vláda přefouknuté výdaje seškrtat o dvě stě miliard, aby se zbavila koule na noze, kterou jí odkázala její předchůdkyně. Miroslav Kalousek spolu s Mirkem Topolánkem jí dokonce radili kde. Leč to se nestalo. Strukturální deficit sice klesl na dvě procenta a příjmy po letech zase rostou rychleji než výdaje, ale to je také tím, že skončila krize. Vláda slibovala, že se dostane nejhůře na strukturální schodek 1,75 % procent. Což nesplnila.
Úplně nepochopitelné pak je, proč „pravicový“ kabinet prakticky nijak nepohnul s faktem, že český stát je tak „nenažraným“ otesánkem, že povinné (mandatorní) výdaje spolknou prakticky veškeré příjmy a jakékoli investice tak už jdou na dluh, který neustále roste. Úroky z něj přitom už dosáhly sto miliard korun – tedy zhruba stejnou sumu, o jakou rozpočet připravilo zrušení superhrubé mzdy. Kvůli čemuž teď kabinet ždímá živnostníky a rodiny…
Když se podíváme na tři roky hospodaření premiéra Petra Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury globálně, můžeme konstatovat tři věci:
1. deficit je poloviční než za Andreje Babiše a Aleny Schillerové;
2. výdaje neklesají tak rychle, jak se nám slibovalo;
3. zlepšení salda rozpočtu se dosáhlo do značné míry na úkor zvýšení daní pravicovým voličům.
Zhodnoceno jednou větou: minulá vláda byla extrémně levicová, tato je umírněně levicová.
K „lepším číslům“ pomáhají vládě rodiny a živnostníci, na něž nespravedlivě přenesla větší díl zátěže.
Utrpěli jsme tedy deficit ve výši přes tři procenta HDP. Vláda sice uvádí nižší cifru, ale protože tam počítá i přebytkové hospodaření obcí a krajů. Přísně vzato je tento postup v souladu s tím, jak jsou definována Maastrichtská kritéria.
My se však přidržme hodnocení pouze státního rozpočtu, protože za ten je kabinet odpovědný přímo. V takovém případě nám vychází, že schodek je poloviční než za minulého kabinetu. To ale není důvod k jásání.
Rozpočtová čísla se již stala předmětem politického boje a protichůdných interpretací. Což si nepochybně jednotliví aktéři pořádně užijí. Fakta jsou ale jasná. Pořád se zadlužujeme, i když pomaleji. Škrty v mandatorních výdajích se prakticky nekonají. K lepším číslům tak vládě pomáhají živnostníci a rodiny, na něž nespravedlivě přenesla větší díl zátěže. Navíc vzdala valorizaci daňových slev a bonusů, čímž tento neblahý trend ještě podtrhla.
Buďme rádi, že máme tuhle vládu, ne tu starou. Ovšem lepší by bylo, kdybychom měli skutečně pravicový kabinet. Možná je to v českých poměrech naivní přání. Ale jak říkají v Izraeli: víra v zázraky je pragmatická. Třeba se také jednou dočkáme…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.
