KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Evropské dotace se postupem doby staly středobodem ekonomického, politického, kulturního, společenského a jiného života všech těch, kdo „umějí čerpat“. Deklarované přínosy a propagovaný spásný charakter dotačních toků jsou v oficiálních kruzích považovány za neotřesitelnou danost. Nová zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), která se týká využití eurodotací v Česku, však rozbíjí na atomy zažitý mýtus o všeobecném přínosu peněz tekoucích skrze bruselské komisariáty. Bylo by škoda, kdyby toto „antidotační“ varování zapadlo, neboť odhaluje zdrcující zjištění a řadu poučných poznatků.
NKÚ vydal těsně před Vánoci varovnou zprávu o eurodotacích v Česku, která v předsvátečním shonu nepřekvapivě zapadla; možná i proto, že části tuzemských subjektů dotační „ticho po pěšině “ vyhovuje, protože z evropských penězovodů profituje.
Zpráva kontrolního úřadu o „finančním řízení prostředků EU v České republice“ za rok 2024 mimo jiné výslovně uvádí, že se Česko od počátečních problémů s pomalým čerpáním a od „prostých dotačních podvodů“ posunulo k systému, který sice zajišťuje vyčerpání prostředků, ale „stále neřeší smysl dotací“.
Již toto samotné konstatování lze považovat za „rouhání“ proti základním principům Evropské unie, jelikož naznačuje, že eurodotace nemají dostatečný, náležitě ospravedlnitelný smysl. Což na složitý přerozdělovací mechanismus vrhá temné světlo a dává za pravdu dlouhodobým kritikům dotací jako nástroje, který deformuje tržní ekonomiku a podrývá její životadárnou podstatu, efektivitu a produktivitu.
Kontroloři ve zprávě dovozují, že dotační prostředky jsou „rozmělňovány do množství projektů s nízkou přidanou hodnotou“ a poukazují na fatální zjištění, že „dynamika přibližování ČR k průměru EU se ve srovnání s některými státy, které přistoupily do EU také v roce 2004, zpomalila“.
Jinými slovy, „evropské“ peníze prostě neplní to, co se od nich primárně očekávalo, tedy pomoc s vyrovnáváním ekonomické, potažmo životní úrovně v rámci EU.
Připomeňme, že naše země (respektive vybrané/vyvolené subjekty, nikoliv každý obyvatel) za celou dobu členství v Unii vyinkasovala z Bruselu o zhruba 1 bilion korun více, než kolik do společné unijní pokladny odvedla. Nejen tento fakt dotvrzuje to, co je mnohým již chronicky dobře známo, tedy že eurodotace sice byly a jsou stěžejním pilířem EU; jenže nikoliv ve smyslu povznesení slabších států Unie, potažmo k vyrovnávání úrovně členských zemí.
Ve skutečnosti jsou primárně mocenským nástrojem a nosnou konstrukcí unijního mechanismu „cukru a biče“. Státy dostatečně loajální k oficiální politice Evropské komise mohou dotace „čerpat“ v plné, předem schválené míře. Naopak státy „zlobivé“ jsou trestány krácením dotací. Nejnovějším důkazem budiž příklad Maďarska, kterému Brusel krátí dotace kvůli „obavám o právní stát“ či kvůli nesprávnému zacházení s žadateli o azyl.
Měli bychom si uvědomit, že dotační peníze nejsou mana nebeská. Nepadají z nebe a nejsou určeny pro každého.
prezident NKÚ
Když se však vrátíme do tuzemských končin a k závěru kontrolního úřadu, který dovozuje, že dotační systém v Česku přestal vykazovat očekávané výsledky s tím, že eurodotace nenapomáhají k náležitému růstu, respektive k vyrovnávání životní úrovně s jinými zeměmi. Sluší se poznamenat, že to jistě platí v globálu pro celou zemi, ale nikoliv pro specifické příjemce dotací, jejichž životní úroveň naopak vzkvétá podstatně prudčeji, než kdyby dotace neexistovaly.
Proto snad ani nemá smysl obšírněji rozebírat jistý absurdní paradox. Totiž že jedním z největších příjemců dotací u nás je byznysový konglomerát ovládaný expremiérem Andrejem Babišem, který je žhavým kandidátem na vítězství v letošních sněmovních volbách. Jak vidno, značná část obyvatel buď nečte zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu o finančním řízení prostředků EU, anebo jsou jim příjemci, účely a (ne)přínosy dotací veskrze ukradené.
Za alarmující je přesto možné považovat poselství šéfa NKÚ Miloslava Kaly, jenž ve zprávě svého úřadu podotkl, že „…normální je hospodařit bez dotací. Dotace se musí vyplatit daňovým poplatníkům a měly by směřovat jen na prokázanou veřejnou službu.“ I když takový výrok zní jako hlas přicházející z jiného vesmíru, jeho logickým důsledkem je zjištění, že existující systém eurodotací je nenormální… Což popírá veškerá doposud „uznávaná“ paradigmata.
Jistěže značná část dotací slouží k ospravedlnitelným účelům, jež nevyvolávají údiv ani úsměv. Pokud však kontrolní úřad ze svých zjištění vypíchne příklady typu: „příjemce dostal dotaci na vybudování pěti pozorovatelen zvěře bez stanovení limitů… na jednu takovou pozorovatelnu dostal 348 tisíc Kč, na každou další pak 295 tisíc Kč“, pak celý dotační systém, který ve své pokřivené důslednosti nezapomíná ani na subvence pro sledování zvěře, vrhá sám na sebe rozporuplný stín. Zvláště, když si vzpomeneme na jiné, ještě „slavnější“ dotace, jako byla například ta na pořízení linky pro výrobu (jak jinak: „ještě pokrokovějšího“) toustového chleba v koncernu Agrofert.
I když se to u sdělení státního úřadu může zdát překvapivé, závěry zprávy NKÚ zavánějí doslova kacířstvím, neboť zpochybňují smysl unijních dotací, které až donedávna, v podstatě až do zrodu ideologického grálu známého pod názvem „Zelená dohoda pro Evropu“ (nebo pod značkou Green Deal), byly základním stavebním kamenem chatrné struktury EU.
Nepřekvapuje proto, že – navzdory kritice kontrolních úřadů – význam eurodotací v živoucím organismu Unie nadále posiluje a to v progresivně modifikované podobě, jíž vévodí odstíny zelené barvy. Stěžejní role a podstata dotací zůstává stejná, jen nyní, s nálepkou Green Dealu, dostávají „vznešenější šat“ a „ušlechtilejší cíl“: záchranu planety před uhlíkovými emisemi a globálním oteplováním.
Neblaze novátorským aspektem vývoje eurodotací je to, že jsou čím dále masivněji generovány nikoliv z reálných, tedy v rozpočtech dostupných finančních prostředků, nýbrž jsou inovativně vytvářeny formou zadlužování skrze zelené evropské dluhopisy. A jak bylo naznačeno, čím dál cíleněji jsou poskytovány na investice související s Green Dealem ve snaze o vybudování bezuhlíkového světa. Dá se tedy říci, že jejich akcent byl od vyrovnávání životní úrovně mezi státy přesunut na vyrovnávání teploty a na boj se změnou planetárního klimatu.
Odsud lze, mimo nespočtu dalších závěrů plynoucích přímo ze zprávy NKÚ, vyvodit potenciálně devastující a neméně deprimující vyústění všech uvedených úvah. Pokud fakta ukazují – a nezávislý NKÚ to přímo dovozuje – že dosavadní bruselské dotace určené na vyrovnávání životní úrovně mezi zeměmi EU nesplnily svůj účel a smysl (což lze považovat za systémovou závadu, nikoliv za náhodné pochybení úředníků), pak to nezbytně nutně vede ke sžíravé pochybnosti nad tím, jestli nově koncipované masivní eurodotace ve výši (v přepočtu) desítek bilionů korun na prosazení všech greendealovských záměrů mohou reálně splnit svůj nový účel, tedy zda mohou skutečně pomoci k zastavení hypotetické změny klimatu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.
