ANALÝZA MARKA KERLESE I Rakousko se jako první země v Evropě chystá zanést do ústavy zákaz politického islámu. Problém zůstává jediný. Definovat, co to vlastně je politický islám. I čeští odborníci na církevní právo tvrdí, že to oddělení politického, „zlého“ islámu od toho „hodného“ je prakticky nemožné.
Krok, ke kterému se chystá Rakousko, může mít pro někoho i zvláštní symbolický význam. Rakousko-uherská monarchie byla totiž v roce 1912 vůbec prvním evropským státem, v němž islám získal privilegium státem uznaného náboženství.
O více než 100 let později současná rakouská republika (opět jako první v Evropě) připravuje v souvislosti s islámem zákonné opatření zcela opačného významu. Vláda přichází s návrhem, aby byl do rakouské ústavy zakotven zákaz politického islámu.
Ten Dokumentační centrum pro politický islám ve Vídni definuje jako „ideologii dominance, která si klade za cíl transformovat nebo ovlivnit společnost, kulturu, stát nebo politiku na základě hodnot a norem, které její zastánci považují za islámské, ale které jsou v rozporu s principy demokratického právního státu a lidských práv.“
Přesně to se podle řady rakouských politiků dnes v zemi děje. Ve jménu islámu vystupují na sociálních sítích kazatelé, kteří například vyzývají k bojkotu demokratických voleb, doporučují dodržování islámského práva šaria nebo adorují fundamentalistické organizace jako Muslimské bratrstvo. Především ale radikalizují mládež, což se může projevit a také projevuje i islamistickým terorismem.
„Nemůže být možné, aby v této zemi místo parlamentu rozhodoval kazatel. Nemůže být možné, aby morální policie diktovala dívkám, co nosí nebo jak se mají chovat, a to ani ve školách,” řekl rakouský kancléř za lidovce Christian Stocker.
Pověřil ministryni pro Evropu a integraci Claudii Bauerovou, aby připravila návrh ústavního zákazu politického islámu v Rakousku. S prosazením tohoto návrhu souhlasí s určitými podmínkami i koaliční partneři lidovců v rakouské vládě, tedy sociální demokraté a hnutí NEOS.
Lze oddělit náboženství a politiku?
Ministryně Bauerová uvedla, že politický islám je „největším nebezpečím naší doby“, proti které je v Rakousku i celé Evropě potřeba bojovat všemi prostředky.
Pravdou je, že pokud by rakouská vláda dokázala ústavním zákazem politického islámu dosáhnout omezení islámského radikalismu, mohla by tím ovlivnit politiku i v mnoha dalších evropských zemích s vysokým podílem vyznavačů tohoto východního náboženství.
Velký problém s takzvaným politickým islámem má například i sousední Německo. A to je také jeden z hlavních důvodů rostoucí popularity ultrapravicové a nacionalistické AfD, slibující voličům, že na rozdíl od vládních stran dokáže islamismus zastavit.
Rakouský návrh na zákaz politického islamismu je tak mimo jiné pokusem prokázat, že přebujelý problém lze vyřešit i bez extremistů.
Už dnes se ale ukazuje, že to bude těžká cesta. V Rakousku uvádí islám jako svou víru 800 000 až 900 000 obyvatel, což představuje 9 procent obyvatelstva. Od roku 2000 se počet vyznavačů islámu v zemi zdvojnásobil.
Zákon, který má ústavou zakázat takzvaný politický islám, má přitom podle svých navrhovatelů jediný cíl. Měl by jasně oddělit ty takzvaně „hodné muslimy“, vyznávající svou víru nenásilným způsobem, od těch, kteří chtějí prostřednictvím náboženství ohrozit v Rakousku demokracii a omezit lidská práva.
Zákaz šátků ve školách?
Je to ale vůbec možné? I mnoho rakouských právníků o smyslu vládního návrhu pochybuje. „Zásadně se domnívám, že je obtížné formulovat tento difuzní problém způsobem, který by byl právně vymahatelný,“ uvedl v televizi ORF například známý ústavní právník Peter Bußjäger.
Podobně jako řada jeho kolegů je přesvědčen o tom, že každé náboženství má ve své podstatě politické pozadí, a to včetně křesťanství. I ti například prosazují „biblické desatero“, mnozí z nich jsou přesvědčeni, že ideální svět by byl takový, v němž by platila křesťanská pravidla.
Lze nějak právně oddělit tento politický vliv u islámu a jiných, dnes méně „nátlakových“ náboženství, aniž by tím demokratický stát porušoval právo na svobodu vyznání?
Důkazem obtížnosti této otázky zůstává fakt, že rakouský ústavní soud v roce 2020 z důvodu diskriminace zrušil vládou nařízený zákaz nošení muslimských šátků u dívek na základních školách.
A to s odkazem na to, že v takovém případě by nemohly ve škole nosit určitou pokrývku hlavy ani děti ortodoxních Židů nebo Sikhů, stejně jako by musely být zakázané křížky na řetízcích kolem krku.
Rakouská vláda sice letos zákaz nošení šátků ve školách obnovila s opravenou argumentací, ovšem očekává se, že opatření znovu narazí u soudu.
Jak ale chce kabinet ve světle těchto skutečností určit, jaké praktiky jsou při vyznávání islámu už formou politického nátlaku a jaké jen běžnou náboženskou praxí? „To samozřejmě určit nelze. Není možné striktně oddělit náboženský vliv určitého vyznání od toho politického,“ řekl INFO.CZ Stanislav Přibyl, římskokatolický kněz, teolog a specialista na církevní právo.
Je řešením deportace?
I křesťanství se podle Přibyla nepochybně v historii pokoušelo a nadále pokouší politicky působit, zásadní rozdíl je ale ve formě této snahy. „Už od dob osvícenství se církev prakticky vzdala svých politických ambicí a stala se jen určitým doplňkem života společnosti,“ vysvětlil Přibyl. Tohle oddělení církve od politického vlivu pak zásadně potvrdil zejména Druhý vatikánský koncil (1962 až 1965). „Od těch dob se církev ke společnosti spíše lísá, než aby se ji pokoušela zásadně ovlivňovat,“ míní Přibyl.
To je podle něj zásadní rozdíl proti islámu. Ten měl dobyvatelské, mocenské ambice ze své podstaty už od dob proroka Mohameda, kterých se ale (na rozdíl od křesťanství nebo budhismu) dodnes v plné míře nevzdal. „Má stále tendenci pokoušet se nastolit takovou společnost, v níž pravidla života nastaví islám,“ doplnil Přibyl.
Už z toho důvodu je podle něj nesmyslné a vlastně i nemožné zakazovat politické prosazování islámu a dovolovat jen jeho takzvaně nepolitickou formu. Zároveň ale církevní právník tvrdí, že rozhodně nelze zakázat v demokracii náboženství jako celek.
„Jediném, co může stát dělat, je trvat na dodržování zákonných pravidel, které si sám stanovil a které musí platit pro všechny. A pokud je ve jménu nějaké víry nedodržují ti, kteří do země přicházejí ze zahraničí, pak by měli být okamžitě deportováni,” zdůrazňuje Přibyl.
Současná snaha Rakouska a některých dalších států o definici a zákaz politického islámu má podle něj jen zastřít jednoduchý fakt, že stát si neví rady se zajištění dodržování svých vlastních zákonů.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
