Rozsudek nad cyklistou viněným z nešťastné smrti řidičky je spravedlivý, těžko ale bez pachuti

Řídím auta i motorky, ale také jsem závodil na kole – a když je hezky, stále na něm rád vyrazím na silnice. 

Mám známého, kterému nerudný taxikář při potyčce na pražské magistrále přerazil sanici. A také přítele, profesionálního řidiče auta převážejícího krev, jemuž cyklista rozmlátil pumpičkou okno, když ho tento řidič nepustil pří jízdě přes přechod pro chodce. 

„Vtip“ je v tom, že při těchto incidentech nikdo nezemřel. Zbyla jen ještě větší zatvrzelost proti „druhé straně“ sporu. Přitom lidí, kteří běžně přesedají ze sedadla auta na kolo a opačně, jsou desetitisíce. Jde ale vždy o momentální situaci, tj. jestli zrovna šlapete na plyn, nebo do pedálů.

„Minulo nás auto, zastavilo a paní z auta na mě křičela, ať s dětmi táhneme do pr**le, a jela dál,“ uvedla u soudu manželka obžalovaného Petra Socherová na dotaz, co zapříčinilo, že v obžalovaném následně „chytnuly saze“ a jal se konflikt řešit s posádkou elektrického Fiatu 500. 

Co mu předcházelo? 29. srpna 2022 jel dotyčný se svou rodinou na kole z pražských Nuslí na Letnou na návštěvu babičky. Ponechme teď stranou, že tzv. „cyklostezka“ A2 zabředává na pravém břehu Vltavy na předpolí Karlova mostu nevyhnutelně do úzkého hrdla – tunýlku, ve kterém se vedle sebe tísní často tramvaje s auty, cyklisty a různými obskurními vozítky pro turisty. 

Prostě místo, kam podle mého selského názoru fakt není nutné se vydávat na kole s malými dětmi. Leč stalo se. Děti prý byly „vyježděné“ a vybavené všemi předepsanými ochrannými pomůckami.

Socher jel na kole jako první. Za ním dvě jeho děti – dvojčata, posléze manželka. Ve svém automobilu se ve stejné době na stejném místě v koloně aut před úzkým tunýlkem při cestě z manikúry pohybovaly také Červovy, matka s dcerou, které měly na adresu Socherovy rodiny pronést z okénka vozu neslušné poznámky a nebezpečně je v úzkém místě s tramvajovými kolejemi předjíždět.

Dcera zemřelé, Vanessa Červová, u soudu vypověděla, že děti mladší deseti let neměly kola pod kontrolou. Podle jejího vyprávění se s matkou pouze podivily nad tím, že rodiče vezmou děti na projížďku mezi automobily. Klasické tvrzení proti tvrzení, které nelze dokázat. Nesporné podle soudu je, že se tento okamžik stal spouštěčem následného konfliktu.

Sám obžalovaný byl v inkriminovaný spouštěcí moment se svým kolem o něco vpředu a situaci za sebou neviděl ani neslyšel, jednal až na základě podnětu své manželky. Následně se vydal auto s oběma dámami pronásledovat a vzhledem k tomu, že na semaforu mezitím padla zelená, dostihl je až v oblasti Rudolfina, tedy asi o 300 metrů dál. Tam měl začít klepat na okénko elektromobilu na straně spolujezdkyně, kde seděla dcera Vanessa Červová.

Záznam kamery umístěné na budově Uměleckoprůmyslového muzea promítnutý u soudu⁠⁠⁠ ukazuje, jak auto dojíždí do kolony. Poté přijíždí cyklista, zastavuje u okénka auta a naklání se. Co si aktéři říkají, není zřejmé, stejně jako není vidět, zda cyklista do okénka buší.

Soud v rozsudku mimo jiné uvedl, že řidička Sochera po předchozí slovní rozepři o něco dál schválně zablokovala svým vozem tak, že před ním najela na obrubník. Podle svědků tak zaklínila jeho kolo mezi obrubníkem a karosérií auta.

Dcera řidičky pak na něj otevřela dveře, a když je zabouchl zpět, způsobil dívce oděrky. Na to reagovala její matka, která vyběhla z auta, snažila se Sochera udeřit a poškrábala ho na hrudi. Muž jí chtěl zabránit v dalším napadání, takže jí prudce trhnul za vlasy. Poté ji napadl údery pěstí do hrudníku a břicha, přičemž minimálně jednu ránu vedl velkou silou.

Je potřeba uvést, že také u „pokračovací fáze“ incidentu se jeho popis oběma stranami diametrálně liší – zatímco obžalovaný hovoří o tom, že se jen bránil napadení, dcera postižené hovoří o četných kopech do břicha a ranách pěstí vůči svojí matce. Kamerový záznam z místa vedle Židovských hřbitovů, kde konflikt vyvrcholil a který by celou situaci ukázal, neexistuje.

Policisté, které nezávisle na sobě přivolaly na místo události, u soudu potvrdili, že jim na místě Markéta Červová řekla o tahání za vlasy. O úderech pěstí či kopech se jim ale nezmínila. 

„Volali bychom záchrannou službu, kdyby došlo na pěsti do hlavy nebo břicha. Ale bylo tam pár vytrhaných vlasů u paní a škrábanec u pána,“ popsal soudu jeden z policistů, kteří byli na místě svědky ještě dalších nevybíravých slovních výměn obou stran.

Události následující po incidentu by nebyly nějak výjimečné, nebýt nečekaně tragického rozuzlení. Ženy z auta i cyklista Socher se vydali každý zvlášť vyhledat lékařské ošetření do různých pražských nemocnic. 

U ženy vyšetření žádný problém neodhalilo. Následně šla vypovídat na policejní služebnu a pak domů. V noci se jí výrazně přitížilo, nepřála si ale přivolat záchrannou službu. Příbuzní ji nakonec odvezli zpátky do nemocnice, kde Markéta Červová 1. září 2022 zemřela.

O necelý měsíc později se případ poprvé dostává na veřejnost. Dcera řidičky, bulvárním médiím známá Vanessa Červová tvrdí, že její matka byla v centru Prahy napadená cyklistou, který ji mlátil pěstmi do břicha a kopal do ní. Uvádí, že její matka zemřela kvůli zraněním a šoku. Poskytuje několik rozhovorů bulváru, který přejímá pouze její verzi příběhu, v čemž pokračuje i po pátečním vynesením nepravomocného rozsudku Městského soudu.

Za příčinu smrti byl označen tzv. Takotsubo syndrom neboli „Syndrom zlomeného srdce.“ Jak uvedl server Seznam zprávy, tento vzácný syndrom je podle primáře Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny VFN v Praze Michala Lipše znám od roku 1990. Spouštěčem je fyzický nebo emoční stres například v důsledku úmrtí blízkého, napadení, násilí, přírodní katastrofy nebo finančního strádání. 

Umírá na něj jeden pacient z 25 a zhruba 10 procent potřebuje intenzivní léčbu. Podle kardiologa Michala Lipše k tomuto syndromu s největší pravděpodobností došlo v důsledku celého incidentu a stresu, který vyvolal. Jenže z toho nelze dovodit, kdo je oběť a kdo násilník. Závisí na celkovém stresu a na tom, jak je daný člověk k němu vnímavý. 

Prostě fakt velká smůla.

Při pitvě bylo nicméně dále zjištěno, že zemřelá Markéta Červová měla rovněž natržené tenké střevo, k čemuž mohlo dojít buď následkem úderu pěstí, případně kopnutím, nebo i pádem. Postižená si ovšem při prvotním vyšetření v nemocnici na bolest v břišní krajině nestěžovala, řešit měla podle ošetřujícího jen bušení srdce a bolest hlavy. V tomto směru vyšetření žádné poškození neodhalilo.

Policie případ nejprve šetřila v rámci přestupkového řízení a až loni se dostal před Obvodní soud pro Prahu 1, kde obžalovaný Socher čelil obžalobě z výtržnictví a těžkého ublížení na zdraví. Z dokazování vyplynulo, že by Socherovi mohla hrozit přísnější právní kvalifikace se sazbou osmi až 16 let vězení místo původní podmínky, takže se případu musela ujmout vyšší instance, v tomto případě pražský městský soud. Od něj si v pátek Socher odnesl tříletou podmínku podle §145 trestního zákoníku, řešící těžkou újmu na zdraví. 

Odsouzený může podle tohoto ustanovení dostat podle závažnosti skutku trest až deset let odnětí svobody. Muž podle rozsudku způsobil ženě těžkou újmu na zdraví, když se bránil napadení z její strany, nezavinil ale její následnou smrt. 

Verdikt z 14. března není pravomocný – státní zástupce pro Sochera žádal pět let vězení a stejně jako obhájce i zmocněnkyně pozůstalých si ponechal lhůtu pro případné odvolání.

Nečekaně tragicky dopadnuvší případ relativně běžného silničního incidentu bezesporu ovlivnily tři elementy. Za první lze jednoznačně považovat obecně známou nevraživost mezi cyklisty a motoristy, které v případě střetů nebo jen jejich náznaků často vyústí do mimořádně nepřiměřených a vzájemně šikanózních forem. 

Již preventivně nabroušení motoristé považují namnoze cyklisty, se kterými se musí dělit o silnici, za ignorantské „cyklofašisty“, a silná averze funguje i v opačném směru už z toho principu, že cyklista je v případě kolize nesrovnatelně hůř chráněný proti zranění a jakékoliv, byť nezáměrné přiblížení jedoucího vozidla do své blízkosti, považuje hned za akt agrese.

Bod druhý – děti. Každý rodič vám potvrdí, že – když to trochu přeženu – by se za své dítě bil, i kdyby jej někdo vinil z prokazatelné vraždy, protože je to prostě jeho dítě. Z tohoto úhlu pohledu není těžké vžít se do role otce, jehož malé děti na kole jsou (údajně) drceny v těsném prostoru automobilem, z něhož na ně někdo sprostě pokřikuje; ale naopak i do role matky, na jejíž dceru se snaží někdo nevybíravě dotírat.

Třetím elementem je potom charakter obou hlavních protagonistů incidentu, zjevně reprezentantů zcela odlišných světů, v nichž má každý o tom druhém světě vytvořené charakteristické stereotypy. Dáma s dcerou přihlášenou do soutěže Miss, které právě jedou od kadeřníka a manikérky v centru ve stylovém elektroautíčku, budou jen těžko chápat způsob přemýšlení bývalého profesionálního sportovce a současného úspěšného trenéra, který žije aktivním „outdoorovým“ životem s celou svojí rodinou. Platí to samozřejmě i v opačném gardu. Zjevně impulzivní charakter obou hlavních postav průběh celého incidentu jen umocnil.

V podobně tragických případech, plných přímých i následných emocí, je velmi povrchní vynášet jakákoliv poučení a rady do života. V popsaných případech/situacích na silnicích emoce u 90 % případů lidí převládnou a těžko zde v praxi může obstát racionální argument státního zástupce v celé kauze, že „obžalovaný měl od svého jednání po prvním slovním střetu dál upustit.“ 

Kauza je každopádně výmluvným mementem pro všechny cyklisty i motoristy – které stejně nikoho z nich ve vypjaté chvíli neovlivní.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.