Daňová bonanza leží jinde. Proč vládní nápady deficit 386 miliard rozhodně nespasí

Aby všech paradoxů nebylo dosti, nedlouho poté, co ministryně financí Alena Schillerová (ANO) vypustila do éteru střípky a obrysy plánu na zvyšování daní, vynořila se z vládního tábora idea na zrušení daně z příjmu matkám se třemi dětmi.

Bez ohledu na to, které z návrhů nakonec reálně vejdou v platnost, lze již nyní říci, že na straně vládní koalice sledujeme nemilosrdný souboj fiskální bezradnosti s konsolidačním chaosem…

Ministryně financí Schillerová v nedávném vystoupení shrnula komplexní hrubý záměr na zvyšování daní, který je očekávatelnou reakcí na neodvratitelně se zvyšující schodky státního rozpočtu.

Ano, Babišova vláda musela – na letošek naplánovanou – sekeru ve výši 310 miliard korun zaseknout v příštím roce ještě výš, a to na 386 miliard, když přitom lavíruje kolem nápadu, že se v průběhu roku pokusí původně naplánovaný deficit „nějak“ srazit o 20 miliard dolů.

A neřešme nyní logicky nepochopitelný postup, kdy kabinet sice slibuje Bruselu konsolidaci tuzemských veřejných financí, ale svoji cestu k „lepším fiskálním zítřkům“ zahájil opakem, tedy antikonsolidací, spočívající nikoliv v zeštíhlení, nýbrž v nafouknutí rozpočtového schodku o 76 miliard mezi letoškem a příštím rokem.

Vzhledem k tomu, že nový šestikoaliční kabinet „slíbil“ Evropské komisi, že bude v dalších letech poměrně výrazně konsolidovat, tedy redukovat deficity, musela nyní Schillerová s pravdou ven. A oznámila, že to bez zvyšování daní prostě nepůjde.

Dodejme rovnou, že kolem schopnosti se nastíněnou cestou zvyšování daní dopracovat k citelnější redukci rozpočtových deficitů panuje – mimo koaliční luhy a háje – silná skepse. Samostatnou kapitolou je do očí bijící nesoulad mezi slibem nezvyšovat daně, který si Babišova vláda vetkla do svého programového prohlášení, a mezi nově oznámenou plejádou nápadů na zvyšování daní, která navíc ani nemusí být úplná.

S čím tedy vlastně Schillerová přišla? Tak především, oznámila zvýšení rafinérské daně, jejíž zavedení se teprve připravuje - primárně nikoliv kvůli dramaticky zrychlujícímu zadlužování české státní kasy, nýbrž v reakci na zdražování pohonných hmot, které má příčinu v napjaté situaci na světových trzích, které jsou v nepředvídatelných šocích zneklidňovány vojenskými konfrontacemi, ruskou agresí počínaje a blízkovýchodním konfliktem americko-izraelské koalice s Íránem „konče“.

Proti zavedení této daně se vzedmula přehršel kritických argumentů, z nichž za vypíchnutí jistě stojí fakt, že jde o daň namířenou vůči jedné dominantní firmě, a to ještě k tomu se zahraničním vlastníkem.

Zatěžovat ji novou daní může vyvolávat obavy ze zvyšování tlaku na další zdražování pohonných hmot u nás, což ovšem státu hraje do karet, jelikož dražší benzín a nafta jsou solidním zdrojem vyššího výběru DPH. Vyššího, ale z pohledu státní kasy nikoliv samospasitelného.

Jestliže ministryně financí zmiňuje ideu možného dalšího podobného mimořádného „sektorového“ zdaňování v oblastech, kde se podle jejích slov „nebývalým způsobem zvedal zisk“, vracíme se ke konceptu kritizované a vysmívané „fialovské“ windfall tax (tj. daně z neočekávaných, potažmo neočekávaně vysokých zisků).

Ta po prvním zavedení od roku 2023 (na energetiku a bankovnictví) skončila - kulantně řečeno - daleko za optimistickým očekáváním, u kteréhožto konstatování zůstaňme jednak proto, že se nabízí rčení „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“, a taky proto, že pro hlubší rozbor nové verze daně není k dispozici dostatek informací.

Schillerová dále počítá s valorizací spotřebních daní, tedy zejména těch na alkoholické nápoje a tabákové výrobky. Jak ovšem prokazují data, vyšší sazby daně (vzhledem ke zjevnému překročení „optimální“ úrovně zdanění) zde nevedou v přímé úměře k vyššímu výběru peněz. Očekávat od této akce „příjmové zázraky“ opravdu nelze.

Podobně je tomu u záměru zavést nové spotřební daně na kratom, nikotinové sáčky či výrobky s HHC.

Nemluvě o rodícím se záměru ministryně Schillerové uvalit speciální nemovitostní daň na takzvané investiční nemovitosti, tj. na ty osoby, které vlastní větší než „státem tolerované“ množství bytů či domů.

Uvážíme-li, že úřady v současné době vyberou na dani z nemovitých věcí přibližně 23 miliard korun ročně, nabízí se kardinální otázka, jak extrémně vysoká by musela být nově konstruovaná nemovitostní daň na „bytové investory“ (tzn. úzkou skupinu vysoce majetných osob), aby vůbec stálo za to ji zavádět?

Tak či onak, „daňová bonanza“ leží úplně jinde, a to v oblasti daně z příjmu, respektive daně ze závislé činnosti zaměstnanců.

Odhaduje se, že znovuzavedení tzv. superhrubé mzdy, což znamená zvýšení sazby daně z příjmu zaměstnanců z dnešních 15 na 20 %, by mohlo státu přinést až 150 miliard korun ročně. To zní zázračně, ale Schillerová ve svém výhledu striktně odmítla, že by současná vláda chtěla vracet do hry superhrubou mzdu, tedy že by uvažovala o zvyšování příjmové daně zaměstnanců.

Suma sumárum je úplně jasné, že prozatím odhalené záměry ministryně financí na zvyšování daní sice asi nepotěší část spotřebitelů či vlastníků nemovitostí, ale na druhé stranu, celkově nebudou příliš bolet širší veřejnost, z čehož jasně plyne, že vládní kasu sužovanou chronicky vysokými deficity tento nově uvažovaný „soubor daňových opatření“ nespasí.

A k podstatnému snížení deficitů nepovede. K tomu by bylo potřeba radikálně škrtat výdaje státu, což je politické tabu.

V tomto kontextu je podivuhodná myšlenka na zrušení daně z příjmu, respektive osvobození od této daně pro matky se třemi a více dětmi, které by mohlo být součástí „velkého Babišova plánu“ na pozvednutí porodnosti v Česku. Na mysl se vkrádá dojem sžíravé rozporuplnosti vládního rozvažování.

Ozdravovat státní finance tak, že se současně některé daně zvyšují a jiné ruší, připomíná neblaze proslulý Kocourkov. Jedna ruka státu vymýšlí, jak skrze zrušení daně rozdávat peníze na podporu natality, druhá ruka chce šátrat a hrabat, kde jen to jde, aby tam vysmejčila alespoň nějaké „drobné miliardy“ na kosmetické plátování čím dál větších děr ve státní pokladně.

Připomeňme, že již dnes je část zaměstnanců-poplatníků s nižšími příjmy a více dětmi od příjmové daně v praxi osvobozena, a to díky systému daňových bonusů a odpočtů na poplatníka.

Představa, že by rodiny namísto dvou dětí měly tři potomky jen proto, že matka (nebo některý z rodičů) bude osvobozen od platby příjmové daně, je sociálně inženýrská, potažmo demografická utopie, která nemůže přinést nikomu nic, s výjimkou úzké skupiny vysokopříjmových rodin, které se z nějakého (zcela jiného, než je státní „motivace“) důvodu rozhodnou mít více než dvě děti.

Chtělo by se celkově říci, že sledujeme přehlídku programového chaosu a fiskální nekonzistence.

Pokud se nová Babišova vláda zavázela vůči „vyšší moci“ (tedy vůči EU), že od roku 2028 dále bude radikálně konsolidovat, tedy ozdravovat rozpočet, pak se z její strany jedná buď o záměrnou snahu prošvindlovat se s co nejmenšími reputačními ztrátami (a vysokými deficity) k úspěšným příštím sněmovním volbám, nebo o plácání ode zdi ke zdi vyvolávané nekompatibilitou odstředivých vnitrokoaličních mechanismů.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a čtěte dobré analýzy od lidí s názorem. Díky moc!