KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | Na dlouho poslední „grilování“ kandidátů na ústavní soudce čeká senátorky a senátory tento týden. Jakkoliv se oba prezidentem Pavlem navržení uchazeči zdají být kandidáty kvalitními, na jejich slyšení senátním výborem pro lidská práva příliš mnoho zajímavých otázek nepadlo. Byla by proto škoda, pokud by se ve stejném (bez)duchu odehrával i Ústavně-právní výbor Senátu.
V srpnu tomu byly dva roky, co formálně skončila éra třetího Ústavního soudu a započala se ta čtvrtého, Baxova. Senátoři tak mají s aktuálními dvěma nominacemi na dlouhou dobu naposledy (a mnozí možná úplně naposledy) možnost promluvit nejen do jeho složení, ale vyjádřit se i k jeho dosavadnímu působení. Posledním „Zemanovým“ soudcům totiž skončí mandát až za mnoho let – Pavlovi Šámalovi v únoru 2030 a Janu Svatoňovi v únoru 2033.
Soudci v bublině a odpovědnost senátorů
A bylo by věru potřeba, aby nějaká debata tohoto druhu proběhla.
Předně proto, že Ústavní soud, respektive soudci jednotlivě, věcnou reflexi svého působení potřebují. Někteří totiž žijí ve svých „bublinách“ a utvrzují se tak ve správnosti svého „poslání“. Sem tam si možná vyslechnou kritiku od svých kolegů na katedrách, popřípadě na nějaké odborné konferenci, ale tu vnímají povětšinou teflonově: buď jako „vyjádření jiného právního názoru“, anebo jako výraz závisti či institucionálního soupeření. Ve veřejném prostoru se – až na občasné výjimky – kritickému rozboru činnosti Ústavního soudu nikdo nevěnuje.
A pak to jsou právě senátoři, kteří nesou za jmenování ústavních soudců spoluodpovědnost. Byli to oni, kdo z jejich úst coby kandidátů slyšeli závazné sliby o zdrženlivosti, respektování role politiků a moci zákonodárné či o potřebě kontinuity judikatury.
Od „žonglérství“ po „zfixlovaná“ rozhodnutí
Jak však uplynulé dva roky ukázaly, Baxův Ústavní soud rozhodně zdrženlivý není: mění ustálenou judikaturu obecných soudů i svých předchůdců, a bez rozpaků nahrazuje i zjevnou vůli zákonodárce.
Přesně tam by měly směřovat otázky senátorů na navržené kandidáty, pány Michala Bartoně a Martina Smolka. Souhlasí oba pánové s kontroverzním nálezem pléna o právu právnických osob na nehmotnou újmu, který autor občanského zákoníku, profesor Karel Eliáš, nazval „právnickým žonglérstvím“? Jak by hlasovali jako ústavní soudci při nedávném nálezu pléna k poslaneckým pozměňovacím návrhům? A co říkají na názor bývalého poslance Jakuba Michálka, že Ústavní soud toto rozhodování svým procesním postupem „zfixloval“?
A v neposlední řadě, jak se staví k rozhodnutím Ústavního soudu v otázce práva na účinné vyšetřování a rušení pravomocných zprošťujících rozhodnutí soudů, a to včetně trestních příkazů? Souhlasí s názorem většiny, anebo disentujících soudců?
Inventura slibů a snížení rizika
Jakkoliv se z názorů obou kandidátů, projevených na zmíněném slyšení senátního výboru pro lidská práva spíše „obiter dictum“, dá usuzovat, že by mohli být v Baxově Ústavním soudu obdobou regulačních tyčí v přehřívajícím se jaderném reaktoru, ony konkrétní dotazy jsou zcela namístě.
Senátoři si jednak mohou udělat jakousi inventuru splněných či naopak popřených slibů předchozích kandidátů, ale především snížit konkrétními, avšak naprosto legitimními dotazy riziko toho, že i v případě těchto dvou kandidátů se jejich slova budou lišit od skutků.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
