Soudní kotrmelec v ostře sledovaném případu: Pelta a nečekaný obrat senátu Vrchního soudu

Jakkoliv jde o dva zcela odlišné případy i senáty jednoho soudu, jejich procesní postup je až nápadně odlišný.

Zatímco senát Vrchního soudu v Praze (VS), který řeší případ Čapí hnízdo, si na nalézacím soudu v podstatě vynucuje konkrétní rozhodnutí, a to s odkazem na nedávné nálezy Ústavního soudu, jiný senát stejného soudu se naopak prvoinstančnímu soudu zcela podřizuje – navzdory tomu, že nesplnil jeho pokyny či své odlišné názory přesvědčivě nevysvětlil.

Jedná se konkrétně o případ údajného nezákonného ovlivňování rozdělování sportovních dotací, kterého se podle obžaloby měli dopustit v roce 2017 někdejší předseda Fotbalové asociace ČR Miroslav Pelta a náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová.

Tento závěr lze učinit ze čtyřicetistránkového písemného odůvodnění usnesení senátu VS z května letošního roku, které bylo nedávno doručeno oběma odsouzeným. Důvody tohoto překvapivého obratu názoru VS jsou přitom na pouhých třech stranách (!).

Byl to právě VS, který dvakrát zrušil odsuzující rozhodnutí Městského soudu v Praze (MS). V červnu roku 2024 se tak dokonce stalo s obsáhlým odůvodněním, v němž zásadním způsobem zpochybnil obžalobu i závěry nalézacího soudu o tom, že Pelta s Kratochvílovou nezákonně ovlivňovali výběr konkrétních projektů.

Soud tehdy dospěl k závěru, že senát MS v Praze v čele se soudkyní Lenkou Cihlářovou musí doplnit důkazy v klíčových otázkách. Ty se týkaly jednak neprokázané existence „Peltova“ seznamu preferovaných projektů a konkrétního způsobu, jakým měli oba obžalovaní ovlivňovat jednotlivé členy výběrové komise.

Především se ale měl vyrovnat se znaleckým posudkem, podle něhož žádosti, které měly být nezákonně zvýhodněny, kritéria pro výběr naopak splňovaly.

„Vrchní soud nemá pochyb o tom, že obžalovaní se spolu dohadovali o tom, jak by mělo vyplácení dotací vypadat. Ale ty jejich další kroky jsou v mlze. To znamená, co konkrétně provedli ve prospěch, či neprospěch koho, jakou škodu tím způsobili a jaké následky.

To je v původním rozsudku často nahrazováno nějakými dohady, že to tak přece muselo být,“ uvedl v červnu 2024 po vyhlášení druhého zrušujícího rozhodnutí tehdejší předseda senátu a soudce zpravodaj ve věci Vladimír Král.

Jenže Král s posledním dnem roku 2024 jako soudce skončil, dosáhl věku 70 let. Druhá členka tehdejšího senátu, Pavla Augustinová, odešla na Nejvyšší soud. Z původního složení tak zůstal jediný soudce, Milan Štejr, z něhož se stal nový předseda senátu.

Což je možná jedním z vysvětlení příčin tak překvapivého názorového obratu odvolacího soudu, který nejen, že akceptoval, když nalézací soud buď nesplnil jeho pokyny vůbec, popřípadě jen odkázal na své předchozí rozhodnutí, ale nechal si od něj dokonce i vyčinit za provedení jednoho z důkazů.

S tím, že je podle nalézacího soudu „otázkou, zda jeho provedení jako důkazu v tomto trestním řízení mělo být vůbec připuštěno“. Nebývá rozhodně zvykem, aby takto otevřeně dával prvoinstanční soud najevo, co si o postupu nadřízeného soudu myslí.

„Městský soud v Praze tento důkaz v nalézacím řízení provedl pouze z toho důvodu, aby jej poté sám hodnotil a vyvodil si z něj své hodnotící závěry, které jsou odlišné od závěrů učiněných o tomto důkazu odvolacím soudem,“ uvádí k tomu dále v odůvodnění rozsudku předsedkyně senátu MS v Praze Cihlářová, která naopak na VS zamířila. Od ledna letošního roku je zde na stáži.

Přitom nález Ústavního soudu z roku 2023, který se dnes poměrně zásadním způsobem promítá do procesní praxe trestní justice, a který řešil meze pravomocí odvolacího soudu vůči soudu nalézacímu, právě takové formální provedení důkazu soudem prvního stupně zapověděl.

„Soud prvního stupně nesmí opakovat či doplňovat dokazování účelově jen proto, aby si formálně odůvodnil odchýlení se od těch skutkových zjištění, k nimž dospěl odvolací soud na podkladě vlastního dokazování,“ uvádí se v nálezu IV.ÚS 2980/22, o který se mimochodem nyní jiný senát VS opírá při rozhodování v případu Čapí hnízdo.

Ani toto explicitní vyjádření nedostatku respektu MS vůči pokynům odvolacího soudu s VS nepohnulo. A v odůvodnění svého rozhodnutí, kterým zamítl odvolání obou obžalovaných a potvrdil odsuzující rozsudek MS, VS napsal, že hodnocení důkazů je přece výsadní doménou nalézacího soudu.

„Ve vztahu k odvolacím námitkám vůči hodnocení provedených důkazů městským soudem a jeho závěru o vině obou obžalovaných vrchní soud připomíná, že jeden ze základních principů trestního řízení spočívá v tom, že hodnocení důkazů je doménou soudu prvého stupně a odvolací soud do něho může zasahovat jen v případě, že je hodnocení neúplné, zejména nejsou hodnoceny všechny důkazy jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, či je zcela zjevně nelogické,“ konstatuje se v písemném odůvodnění VS s tím, že takové pochybení v rozhodnutí MS neshledal.

A to přestože, jak již bylo zmíněno, MS buď pokyny VS zcela ignoroval, anebo zpochybnil jejich relevanci, aniž by přesvědčivě odpověděl na jím položené otázky.

A to včetně té zásadní: tedy, jak konkrétně měli oba obžalovaní nezákonně ovlivňovat žádosti o dotace, včetně těch, které byly samy o sobě způsobilé získat dostatečný počet bodů.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.