KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Balancování na ostří nože, chůze pro tenkém laně, tanec mezi vejci... Tak a podobně se odhadoval průběh čtvrteční vrcholné schůzky mezi Evropskou unií a čínským vedením v Pekingu. Vzájemné vztahy jsou zatížené tolika nesoulady, že samotné konání takového setkání lze považovat za úspěch. Tím spíš, že se povedlo nakonec vyplodit krátké společné prohlášení ohledně ochrany klimatu a že podle slov evropských činitelů byl domluven mechanismus usnadňující dovoz strategických surovin z Číny do EU.
Přátelské gesto? Pár hodin místo dvou dnů
Zajisté, správně měli prezident Si Ťin-pching a premiér Li Čchiang přijet do Bruselu; minule byli předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a tehdejší předseda Evropské rady Charles Michel v Pekingu v roce 2023. Evidentně to však „nešlo“, a tak se šéfka komise s Michelovým nástupcem Antóniem Costou vydali opět na dlouhou cestu.
Čínská strana zkrátila summit z plánovaných dvou dnů na několik hodin. Velmi přátelské! Tiskovou konferenci nakonec  uspořádali pouze Evropané.
Today’s Summit was the opportunity to work toward concrete progress in key areas of our bilateral relationship.
— Ursula von der Leyen (@vonderleyen) July 24, 2025
While also clearly explaining our concerns.
We remain committed to frank, respectful and open dialogue with China ↓ https://t.co/YvyNqmCuN3
Přesto by byla chyba mluvit o zbytečné návštěvě nebo o neúspěchu. Zástupci EU, tedy všech jejích členských států včetně Česka, si řekli své. A čínští pohlaváři je slyšeli. Možná, že i poslouchali.
Málokdo asi čekal, že se obě strany shodnou ohledně usnadnění přístupu evropských výrobků na čínský trh, natož ohledně čínské podpory Rusku v jeho agresivní válce proti Ukrajině či dokonce ohledně porušování lidských práv v Tibetu, Sin-ťiangu a v Hongkongu. Evropa to však v Pekingu nahlas řekla, a oznámila v tiskových prohlášeních, což není bez významu.
Podle von der Leyenové se dokonce podařilo najít dohodu o tom, že čínská strana usnadní vývoz kritických surovin, zejména vzácných zemin a magnetů nezbytných pro výrobu například elektrických aut.
„Ukázalo se, že jsme schopni najít společný pohled na spolehlivost dodavatelských řetězců a urychlit tak obchod s těmito surovinami,“ uvedla na zmíněné tiskové konferenci. Rodí se podle ní mechanismus, který umožní evropským podnikům, aby se v případě vzniku „úzkých hrdel“ obracely na Evropskou komisi, která bude na základě dnešní dohody umět zjednat nápravu.
V Trumpově stínu
Letošní rok přitom začal náznakem oteplení mezi EU a Čínou. S agresivním Donaldem Trumpem zpět v Bílém domě dala von der Leyenová na ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu najevo ochotu více spolupracovat s Čínou, když to s Amerikou bude těžké. Mluvila o možnosti „prohloubit vztahy s Čínou a tam, kde to půjde, rozšířit naše vztahy v oblasti obchodu a infrastruktur“.
Nálada se změnila poté, co začátkem května dokázal Peking zažehnat obchodní válku s USA. Čína pak ostře protestovala proti evropskému rozhodnutí ji vyloučit z výběrových řízení na dodávky lékařských přístrojů a zařízení. Frustrovala ji neochota Evropanů zrušit nová dovozní cla na čínská elektrická auta.
A tak přišla odveta, v podobě restrikcí na dovoz řady evropských výrobků – a zejména pak omezení vývozu zmíněných vzácných zemin a magnetů.
Na červnovém summitu G7 se šéfka Komise pokoušela přesvědčit Donalda Trumpa, že by bylo dobře postupovat vůči Číně jednotně, nedočkala se však ničeho.
Začátkem července v Evropském parlamentu pak řekla: „Čína má k dispozici výjimečné nástroje, které jí umožňují nehrát podle pravidel. Může tak zaplavovat svět zbožím ze subvencované nadvýroby, nejen proto, aby podněcovala vlastní průmysl, ale také aby udusila mezinárodní konkurenci.“
Tři sta miliard v mínusu, a žádná náprava 
V Pekingu si Von der Leyenová tedy řekla své – EU podle ní dosáhla bodu, za který nelze ve vzájemném obchodu pokračovat. Negativní schodek dosáhl loni 300 miliard eur, z celkového obratu 730 miliard eur.
Čína podle ní musí přistoupit na nějakou formu vyvážení, zejména pak více otevřít svůj trh evropskému zboží a podnikání, umožnit evropským firmám se ucházet o veřejné zakázky, omezit tarifní i netarifní bariéry.
Si Ťin-pching si vyslechl tento požadavek na vyváženější obchod, formulovaný jako podmínka, má-li se EU vůči Číně nadále chovat otevřeně.
Odpověď však nedal, nebo jen napůl: „Doufáme, že EU dokáže zůstat otevřená na obchodním a investičním trhu, zdrží se používání restriktivních hospodářských a obchodních nástrojů a podpoří zdravé podnikatelské prostředí pro čínské podniky investující a působící v EU,“ citovala nejvyššího čínského představitele agentura Nová Čína.
Jeho slova působí až jako provokace – právě to totiž po Číně dlouho a marně požaduje Evropská unie.
„Záchranná bójka“ pro ruskou agresi
K dobré evropsko-čínské „náladě“ samozřejmě nepřispívá ani rostoucí podpora Pekingu ruské válce proti Ukrajině. EU opakovaně poukazuje na to, že velká část čínského vývozu do Ruska jsou výrobky „dvojího užití“, které lze uplatnit ve výrobě zbraní a vojenského materiálu.
Vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku Kaja Kallasová označila Čínu za „záchrannou bójku“ pro Rusko, která jí umožňuje pokračovat ve válce.
„Podněcovat takto válku v Evropě a zároveň se snažit posílit vztahy s touže Evropou je rozpor, který by Peking měl řešit,“ řekla Kallasová, když se sešla začátkem července s čínským ministrem zahraničí Wangem I. Ten dal naopak najevo, že nevidí důvod, proč by se měla Čína angažovat v ukončení konfliktu.
Costa dnes v Pekingu – pokolikáté už – připomněl čínskému vedení, že jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN má zvláštní odpovědnost, a také mimořádné páky na to přimět Rusko začít seriózně jednat o míru na Ukrajině.
Von der Leyenová na tiskové konferenci dodala, že EU tlačí na Čínu právě proto, že má na Rusko vliv, podobně jako unie má vliv na Ukrajinu.
„Přejeme si, aby Čína svého vlivu využila a přiměla Rusko přijít k jednacímu stolu. Zajisté, jednat budou dvě svrchované země, je však třeba, aby to jednání začalo a aby (na čínské straně) byl skutečný zájem na dosažení míru.“
Aspoň něco? Jediná shoda se týká klimatu
Jediným hmatatelným výsledkem tak zůstává ono společné prohlášení, v němž se obě strany hlásí ke klimatickým cílům vytyčeným Pařížskou konferencí před 10 lety – zavazují se dál, každá svým tempem, dekarbonizovat své ekonomiky a také spolupracovat na přípravě a průběhu příští klimatické konference COP30 v Brazílii.
Není to mnoho, ale vezme-li se v úvahu, že jde o dvě ze tří největších ekonomik světa, a že ta třetí – Trumpovy Spojené státy – klimatická jednání bojkotuje, je to aspoň něco.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
















