Topolánek: Od Babišovy vlády čekám „jednorázovou prasárnu“ s důchody. A Macinka? Předvedl majstrštyk

Lenka Zlámalová: Ministr, nebo spíše stínový ministr zahraničí Petr Macinka se dostal mezi špičky americké zahraniční politiky tak daleko, jak se to asi žádnému českému premiérovi, nemluvě o ministrovi zahraničí, dlouho nepodařilo. Dokázal k sobě elegantně přitáhnout pozornost v Mnichově na bezpečnostní konferenci. Jak jsi to vnímal ty?

Mirek Topolánek: Pomineme-li tu věc, že si nemyslím, že Macinka má dělat ministra zahraničí – nemá na to tu zkušenost –, tak si nakonec nevede tak špatně. Tady se strhl strašný „shitstorm“ na základě dvou fragmentů diskuze s tou podivnou Hillary Clinton a s liberálem Radkem Sikorskim, ostatně mým kamarádem. Naběhla na to celá opozice takovým docela směšným způsobem.

On tam ze svého pohledu, řekl bych stranicko-ideového, neřekl nic špatně. To jeho vystoupení dokonce má lepší angličtinu, než jsem tušil. Určitě je lepší než „we will see“ a „I am very optimistic“, co jsme v historii zažili. Ty diskuze jsou trochu přehlídka ztraceného času. Hillary si říká to svoje americko-progresivistické, Sikorski jede proti své domácí opozici a Macinka si řekl to svoje docela elegantním způsobem.

To, co to vyvolalo v zámoří, speciálně u Trumpa a jeho MAGA příznivců, bylo ale nebývalé.

Přesně tak. Vyneslo mu to jistou míru pozornosti. Četl jsem komentáře, že tím vytáhl Motoristy z propadliště dějin, minimálně krátkodobě, protože se stal v daném momentu určitou hvězdou té konzervativní mezinárodní komunity. Důležité je, že na pozadí této sešlosti si mohl promluvit s J. D. Vancem, krátce s Donaldem Trumpem a hlavně měl zásadní diskuzi s Marco Rubiem, což se nikomu z těch našich panáčků zas tak úplně nedařilo.

Zúčastnil se setkání s Heritage Foundation, kam se on dostane na první dobrou po pár týdnech. Bude účasten jednání Valného shromáždění i Rady bezpečnosti. Na tak krátkou dobu, na člověka, který nemá velkou zahraničně-politickou reputaci, je to docela majstrštyk.

Zmínil jsi, že mu pomohlo i to, že nechal doma jednoho člověka.

Ano, přineslo mu to velké benefity. On se definitivně – protože tam s sebou nevzal toho přerostlého chlapce, myslím tím Turka – vyhnul chybě, kterou udělal na Ukrajině. Podařilo se mu i těmi kroky, jako je nominace nového ministra životního prostředí, odříznout od problémů s Turkem. A dokonce si vykolíkoval nějaký prostor vůči Babišovi.

V čem si vykolíkoval prostor proti Babišovi?

Babiš přece chce dělat vysokou zahraniční politiku. Babiš ho nechtěl k ničemu pouštět. Babiš mu bude závidět diskuzi s Marco Rubiem a s Donaldem Trumpem. Myslím si, že se mu podařilo něco, čemuž já jsem úplně nevěřil. Bavíme-li se naprosto korektně a nadhledově o tom, co se stalo minulý týden, musím říct, že docela dobrý.

Já z toho mám stejný dojem. Přestože o Petru Macinkovi nemám příliš vysoké mínění, myslím si, že ta určitá „zdravá drzost“ je jeho největší přidanou hodnotou. Že když už dostaneš příležitost sedět v takovém panelu, tak tam nesedíš jako kývač.

Odehraješ si svůj part. Takhle, zapomeň na to, že tyhle organizované diskuze jsou diskuze. Nejsou. To jsou míjení se paralelních světů, kde si každý odvykládá to svoje a na ty ostatní nebere moc velký ohled. O tom jsou tyto diskuze absolventů Harvardu.

Já znám tu situaci Macinky, protože já jsem přišel do vysoké politiky taky z byznysu, odnikud. Učil jsem se za pochodu. To, že nemá angličtinu „fluent and excellent“ jako rodilý mluvčí nebo Radek Sikorski, který v anglosaském světě žil, není handicap. On v té diskuzi vůbec nepropadl. Na to, že je nováček v branži, si počíná relativně dobře a dokonce lépe než někteří renomovaní ministři zahraničí naší polistopadové minulosti.

Macinka se prostě nebojí. To je možná ta klíčová vlastnost.

Asi se úplně nebojí. Nevím, jestli je to zrovna drzost, ale protože jsem měl vždycky podobné vlastnosti, je mi to svým způsobem sympatické. Že tam sedí nějací pantátové, papaláši, kteří si myslí, že sežrali veškerou moudrost světa, a on si řekne to svoje. Důležité je, že máme ministra zahraničí, který zas není takovou tragédií, jak jsme očekávali.

Dneska ti jeden druhému nasazuje jednoduché nálepky. „Ty jsi konzervativní fašista.“ Ze mě teď udělali fašistu a pedofila.

Z tebe udělali pedofila?

Fašistu, pedofila a kdo ví co. Měl jsem takový pocit, že to bylo proto, že jsem někde řekl, že kdybych opravdu musel volit a přiložili mi pistoli k hlavě, hodil bych to přece pořád ještě Trumpovi a ne té staré potrhlé krávě (Kamale Harris, pozn. red.). Jistěže Trump je v pojetí těchto lidí fašista a pedofil. Což obojí je „overkill“.

Ta diskuze na sociálních sítích už mě unavuje. Vadím proruským blbečkům, vadím i těm klimaticko-genderově naladěným.

To je největší pocta, když tě kritizují obě strany. Ale pojďme k domácí politice. Babišova vláda narazila na realitu u důchodů. Tím, že se to vyneslo ven, se ty strašné penze podařilo zastavit.

Evidentně narazil ve vlastní vládě. Narazil na Stanjuru, narazil na Schillerovou. Ta má čísla na stole a ví přesně, co by ty úpravy v penzích znamenaly pro narůstání strukturálního dluhu. Takže ta Schillerová, protože má kolem sebe určitě pár schopných lidí, tuší, že je to průšvih.

Ekonom sice přivře oko u nějakého jednorázového výdaje – „dáme důchodcům jednorázově něco navíc“. Ale doufejme, že nešáhnou do těch valorizačních schémat, kdy každé pravidelné navyšování tvoří základ budoucího dluhu, který může růst až ke třem procentům HDP. To nechce nikdo.

Podařilo se to minimálně o rok odložit. Ušetřily se desítky miliard korun.

Třeba budou mít za rok ještě menší odvahu. Tady přece není jediný problém to, jak se nastaví důchodový systém. To jede v korelaci s dramatickým snižováním porodnosti. Zmenšuje se kohorta budoucích plátců. Dneska jsou to tři pracující na jednoho důchodce a hrozí, že to bude 1,5 pracujícího. Přenášíme celý ten problém na dnešní mladé. Ti na to čumí, nelíbí se jim to a nic s tím nedělají. K volbám chodí důchodci. Ti mladí volí nějaké „mimoně“ a nevolí toho, kdo řekne: „Konec, není nic důležitějšího než změna systému, která z vás neudělá celoživotní plátce na své předky.“

Babiš ale cítí povinnost vůči svým voličům „dodávat“. Delivery.

On musí delivery. On ví, že ty kecy nestačí. Velmi si uvědomil poučení z roku 2021 – covid v kombinaci s inflací. Ale on najde substituty. Nakonec si našel i to ETS. Říkali: „Zrušíme ETS 2.“ My jsme věděli, že to nemůžou sami zrušit. Tak našel ETS 1, našel uši v Evropě, a najednou se mluví více o ETS 1. Tu veřejnou debatu překlopil. On svým voličům řekne: „ETS 2? Co je to? ETS 1, to je důležité! A to jsme my zrobili.“ Myslím si, že to bude stejné s těmi důchody. Já si myslím, že jim zase přidají formou nějaké jednorázové prasárny.

Každá vláda, když nastoupí, se střetne s realitou.

Co neudělá v prvních 100 dnech, to se jí bude dělat velmi těžce. A Martin Kupka už si podruhé naběhl. Vystoupení těch „pěti pitomců“ na tiskovce k prezidentovým SMSkám bylo zbytečné. A teď, jestliže předseda ODS bojuje o voliče Motoristů, tak se zařadí do skupiny kritiků Macinky polovulgárním způsobem? Komu to říkal? Těm zbývajícím osmi voličům?

Považuješ za důležité zahájení výstavby Dukovan a Temelína?

Jednoznačně. A ta třetí věc – pokud nešáhnou na tu důchodovou reformu a udělají jen parametrické změny, řeknu: „Fakt dobrý.“ Ale v hospodářské strategii narážíme na limity hnutí ANO. Vždycky tam bude přerozdělování, intervencionismus, dirigismus. Je to brutálně starosociánská politika, v podstatě národně-socialistické přerozdělování. Je to Paroubek 2.0. Každému všechno – slevy, jízdné...

Když investuje stát, neumí poznat vítěze. Dnes jsou v Evropě dvě ukázkové zóny prosperity – okolí Curychu a severní Itálie. Co se tam stalo? Stát ustoupil. Tady se ale chystají utrácet státní peníze.

Pojďme k zahraničí. Trump přesouvá masivní síly do Perského zálivu.

Od roku 2003, od Iráku, nebyly takové síly koncentrovány v jednom regionu. Lenko, jestli někdo nechce válku, tak je to Donald Trump. Ale jde cestou „hrozby silou“. Říká Íránu: „Buď si sednete ke stolu a podepíšete, nebo...“ A tlačí na ně brutálním způsobem. Ta síla je obrovská. Íránci demonstrují připravenost, cvičí s Rusy, ale Rusák Íránu nepomůže. Jestli uvolní síly z ukrajinské fronty, Ukrajina toho využije.

Úsilí zastavit jaderný program Íránu je chvályhodné, protože Írán s jadernou zbraní znamená konec světa, jak ho známe. Satelitní snímky ukazují, že po loňském útoku Íránci svá zařízení rekonstruují a zabezpečují. Nemíní ustoupit. Jsou zralí na to dostat velkou lekci.

S tím souvisí i situace v USA. Trumpovi se doma ekonomicky nedaří tak, jak sliboval.

Každý americký prezident, když se mu nedaří doma, se více angažuje v zahraničí. Cla se ukazují jako nefunkční – to jsme tušili. On nedodává. Pracovní místa se nevrátila, zboží ze zahraničí přijelo víc (efekt předzásobení), deficit se nezmenšil. Technologická bublina hrozí splasknutím.

Americký volič čeká ekonomické „delivery“. A to tam není. Proto se Trump orientuje na zahraničí. My v Evropě jsme už pochopili, že se budeme muset starat víc o sebe. Začíná proces, kdy se projeví dvojkolejnost Evropy. Ti silní lídři to potáhnou. Pokud my nebudeme mít nadstandardní vztahy s Amerikou – což přes Macinkovy úspěchy mít nebudeme, jsme moc malí – je otázka, zda chceme být součástí té hry, nebo na periferii.

Jak to vidíš s ODS?

Zatím nic nepředvedli. To, že vykřikují něco na sítích, mi připadá málo. Mají tak trochu rezignovat na tu blbou parlamentní práci, kde budou teď dostávat standardně nařezáno od „sto osmičky“. Mají dělat politiku pro lidi směrem ven, představit nový program, nové vize a novou tvář.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.