KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Po dlouhých 21 měsíců se Evropská komise neodvážila navrhnout jakýkoli postih Izraele, ačkoli podle jejích vlastních analýz se židovský stát dopouštěl a dopouští v Pásmu Gazy stále hrubšího porušování lidských práv. Nakonec se odhodlala k překvapivému krůčku – požádala členské státy, aby pozastavily účast Izraele na výseči vědeckovýzkumného programu EU Horizont. Velvyslanci „sedmadvacítky“ se však při prvním posuzování neshodli ani na tom.
Proti se jako obvykle postavily Česko, Rakousko, Maďarsko a také Bulharsko. Deset zemí včetně Francie, Španělska, Nizozemska či Belgie byly pro, další jako Německo si vyžádaly více času, aby mohly návrh komise prostudovat.
Není tedy vyloučeno, že bude během léta přece jen schválen, zejména pokud se za něj postaví Berlín, který dosud „tmelil“ odpor proti jakémukoli postihu židovského státu ze strany EU.
Opatření musí schválit EU kvalifikovanou většinou, tedy aspoň 15 zemí reprezentujících 65 procent obyvatelstva unie.
Pokud by se to stalo, přišly by izraelské malé firmy, zejména startupy, o přístup k evropským penězům pro výzkum a vývoj vojensky použitelných technologií. Jde o program zvaný European Innovation Council Accelerator s obálkou 10,1 miliardy eur. Izrael patří mezi nejaktivnější nečleny EU v tomto programu.
Kancléř Friedrich Merz oznámil, že ministři zahraničí Německa, Francie a Velké Británie pojedou příští týden společně do Izraele jednat s vládou Benjamina Netanjahua.
„Předpokládáme, že izraelská vláda je docela ochotná uznat, že je už třeba něco udělat,“ uvedl zjevně rozladěný Merz. Historická podpora Izraele je konstantou německé zahraniční politiky a kancléř stále ještě váhá, zda ji má opustit.
Česko nemá takové historické důvody jako Německo, přesto nadále trvá na nekritické podpoře Izraele. Dostává se tak i v rámci EU do stále větší izolace.
Připomeňme ještě, že Česko patří mezi 149 členských států OSN ze 193, které palestinský stát už uznávají, i když v českém případě jde o dědictví po komunistickém režimu, které po sobě jdoucí vlády od roku 1990 nijak prakticky nenaplňují – ale ani se ho nezřekly.
Politická váhavost komise, způsobená nejednotou členských zemí, příkře kontrastuje s její vlastní analýzou, podle níž izraelská vojenská operace v Gaze způsobila „humanitární katastrofu, včetně tisíců mrtvých civilistů a rychle rostoucího počtu případů extrémní podvýživy zejména dětí. Izrael tak porušuje lidská práva a humanitární právo, a tedy také klíčové zásady spolupráce, na kterých je postavena asociační dohoda s EU“.
Komise dospívá k závěru, že „v podstatě veškerému obyvatelstvu Gazy hrozí hladomor, přičemž ve zvláště dramatické situaci se nacházejí děti a oslabení lidé“. Není to málo, vzhledem k tomu, že Izrael nadále jakékoli hladovění v Gaze popírá a označuje je za propagandu Hamásu.
Když se do Izraele vypravil minulý týden emisar EU pro humanitární otázky, nebylo mu umožněno Pásmo Gazy navštívit. Podobně se zřejmě povede i zmíněným třem ministrům, pokud se budou chtít přesvědčit o situaci na vlastní oči.
Vysoká představitelka EU Kaja Kallasová se přitom 10. července chlubila, že se jí podařilo s Izraelem vyjednat obnovení dodávek humanitární pomoci; evropská média to oslavovala jako diplomatický průlom. O tři týdny později je jasné, že šlo jen o plané sliby a marné naděje. Slíbených 160 kamionů s nákladem základních potravin a léků nikdy nedorazilo.
Francouzská aktivita v OSN a britské posuny
Z popudu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a saúdského prince Muhammada Bin Salmána se v sídle OSN v New Yorku sešla diplomatická konference zasvěcená oživení izraelsko-palestinského mírového procesu. Izrael a Spojené státy nebyly přítomny, což iniciativu předem oslabuje a možná odsuzuje k jepičímu životu.
Francie i Saúdská Arábie si nicméně myslí, že vytvářením politického tlaku, mimo jiné diplomatickým uznáváním palestinského státu, lze Washington i Tel Aviv do diplomatického úsilí zapojit.
Macron se zároveň zavázal, že na zářijovém zasedání Valného shromáždění OSN formálně a slavnostně vyhlásí uznání palestinského státu Francií, která tak učiní jako první ze sedmi nejvyspělejších liberálních zemí světa (G7).
Je to odvážné rozhodnutí, které sice nic nemění na faktu, že žádný palestinský stát neexistuje a v dohledné době ani existovat nebude, ale vnáší do debaty o konfliktu na Blízkém východě novou dynamiku.
Metoda spočívá v tom, že jaksi „staví vůz před koně“, napsal ve francouzském listu Libération Elias Sanbar, bývalý palestinský velvyslanec při UNESCO.
Oslabuje podle něj totiž pravidlo prosazované Spojenými státy, že se „musí napřed vyjednat mír, než se přejde k otázce uznání (palestinské státnosti). Tato podmínka dávala okupační mocnosti všechen čas, aby pokračovala v kolonizaci (okupovaných území) a přitom vyhlašovala, že jí jde o mír.“
K Macronovi se v úterý připojil britský premiér Keir Starmer, ovšem s podmínkami. Británie v září také uzná palestinský stát, pokud Izrael do té doby nenapraví humanitární katastrofu v Gaze a nezaváže se, že bude usilovat o „řešení v podobě dvou států“.
Současná izraelská vláda rozhodně odmítá byť jen uvažovat o vzniku palestinského státu – pro Izrael by to podle ní bylo za současné situace příliš nebezpečné.
Místo toho dál posiluje implantaci stovek izraelských osad na Západním břehu Jordánu jako předpoklad k budoucí anexi. Kneset ostatně schválil 71 hlasy proti 13 nezávaznou rezoluci, požadující toto připojení, čímž by se „jakýkoli projekt palestinského státu odstranil z programu“.
V Pásmu Gazy se pak izraelská armáda snaží nahnat obyvatelstvo do jižních zón; vláda podle izraelského tisku otevřeně uvažuje o postupném začleňování tohoto území do Izraele, což je údajně podmínka setrvání náboženské krajní pravice Becal'ela Smotriče v Netanjahuově kabinetu.
Nikdo v tuto chvíli neví, jaký bude osud necelých dvou milionů Gazanů. V Izraeli to málokoho zajímá.
„Plíživá anexe Zajordánska je ilegální. Plošné ničení Gazy je nesnesitelné, musí se to zastavit. Dosáhli jsme zlomového bodu. A řešení v podobě dvou států je vzdálenější než kdy jindy,“ řekl na zmíněné francouzsko-saúdské konferenci pesimisticky generální tajemník OSN António Guterres.
Macron se při svém postupu opírá o dohodu se šéfem palestinské samosprávy Mahmúdem Abbásem. Cílem je rozšířit působnost jeho úřadu také na Pásmo Gazy jako součást budoucího řešení.
Abbás v dopise Macronovi slíbil, že na okupovaných územích uspořádá volby, které se tam nekonaly už 20 let. Z volebního klání by měl být především vyloučen Hamás, jehož krvavý útok na Izrael loni 7. října byl rozbuškou, která vedla k současnému hororu.
Francouzi si také představují, že kdyby většina západních zemí uznala (neexistující) palestinský stát, vedlo by to k posílení legitimity palestinské správy jako partnera pro mezinárodní vyjednávání.
Zejména by to usnadnilo sblížení mezi Izraelem a částí arabských zemí, zejména právě Saúdskou Arábií. Pro tu je řešení palestinské otázky hlavní překážkou uznání Izraele, k němuž ji tlačil už v prvním období americký prezident Donald Trump.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
