KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Vysocí představitelé Evropské unie si nebývale pospíšili s blahopřáními pro liberálního starostu Bukurešti Nicușora Dana, který byl v neděli zvolen rumunským prezidentem, a to velmi přesvědčivě, s více než 54 procenty odevzdaných hlasů. Bylo obrazně slyšet, jak jim spadl kámen ze srdce – málokdo věřil, že se sympatickému matematikovi s jemnými způsoby podaří dohnat dvacetiprocentní ztrátu na populistu George Simiona z prvního kola a zmobilizovat zásadním způsobem prodemokratické a proevropské voliče.
Ano, k urnám se dostavilo 65 procent oprávněných voličů, nejvíce od roku 1996 a o 11 procent víc než v prvním kole. A zatímco Dan vedl domácí kampaň do posledního dne, Simion, jistý si svým vítězstvím, se mezitím naparoval v Bruselu a v Římě po boku svých podporovatelů z řad evropské populistické krajní pravice.
Tato taktika mu nevyšla, stejně jako neuspěl jeho „trumpovský“ pokus zpochybnit volební výsledek. Pár hodin po uzavření volebních místností se prohlásil prezidentem a jak se při sčítání hlasů stále zřetelněji rýsoval opačný výsledek, odmítal ho uznat. Nakonec musel; bůhví, co by byl asi dělal, kdyby rozdíl mezi oběma rivaly byl jedno-dvě procenta.
O Rumunsku nebývá v EU mnoho slyšet. Devatenáctimilionová země, tedy na evropské poměry více než středně velká, přitom hraje díky své zeměpisné poloze stále důležitější úlohu. Bezprostředně sousedí s Ruskem napadenou Ukrajinou a má obrovský vliv v Moldavsku, další zemi v hledáčku ruských agresorů. Právě proto provozuje Severoatlantická aliance na jejím území důležité vojenské základny.
Země se zmáhá také hospodářsky. Její ekonomika roste pomalu, ale soustavně. V rámci EU se posunula na 20. místo, před Slovensko nebo Chorvatsko, na úroveň Portugalska.
Může a zřejmě bude tak postupně hrát i uvnitř EU stále významnější roli. Podle rumunských pravidel se prezident účastní schůzí Evropské rady, a také summitů NATO – hrozilo tedy, že v případě Simeonova vítězství zasedne na těchto fórech vedle maďarského Viktora Orbána a slovenského Roberta Fica další národovec a populista, což by beztak těžké kolektivní rozhodování dál zkomplikovalo.
Z tohoto hlediska jsou zajímavé zprávy o významné mobilizaci voličů maďarské národnosti ve prospěch proevropského kandidáta; mohou leccos napovědět před parlamentními volbami příští rok v Maďarsku. Simeon se s Orbánem velmi a veřejně přátelili. Vysoké procento rumunských Maďarů má také maďarské pasy, což je výsledek dlouhodobé Orbánovy politiky vůči menšinám v okolních zemích, mohou tedy citelně zasáhnout do voleb u severního souseda.
Vítězství liberálního kandidáta Dana, který má pověst uvážlivého demokrata, obohatí debatu na nejvyšší evropské úrovni. Uzavře také neblahou kapitolu rumunského volebního klání, při níž ústavní soud zrušil výsledky prvního kola prosincových voleb, které vyhrál krajně pravicový a otevřeně proruský Calin Georgescu.
Toto rozhodnutí vyvolalo značnou kritiku napříč Evropou a také pocit jisté nevolnosti, i mezi demokratickými politiky.
Pozoruhodně negativně se k němu postavili členové administrativy amerického prezidenta Trumpa. Elon Musk tehdy prohlásil, že „v Rumunsku demokracie oficiálně zemřela“. Nyní můžeme jen spekulovat, zda by byl Georgescu, podobně jako posléze Simeon, stejně ve druhém kole prohrál, i bez soudního zásahu.
Také v Polsku vede proevropský kandidát
Vrásky na čele evropských politiků dělá výsledek prvního kola prezidentských voleb v Polsku. Podle očekávání skončil na prvním místě liberálně demokratický starosta Varšavy Rafał Trzaskowski, kandidát vládní Občanské koalice. Svého hlavního rivala Karola Nawrockého však, podle stále ještě předběžných výsledků, porazil o sotva dvě procenta hlasů.
Vzhledem k tomu, že další tři kandidáti hlásící se vesměs k národovecké krajní pravici společně uhráli 20 procent, lze spočítat, že Nawrocki, podporovaný opozičním hnutím Právo a spravedlnost (PiS), má do druhého kola vypsaného na 1. června aritmeticky velmi dobré šance na vítězství.
V příštích 14 dnech čeká Polsko vyhrocený souboj mezi těmito dvěma muži. Trzaskowski je ostřílený politik, ale v posledních debatách působil nejistě a nepřesvědčivě. Naopak outsider Nawrocki, donedávna málo známý šéf polského Institutu národní paměti, se postupem času stále lépe vžíval do role tvrdého a nesmlouvavého pravicového lídra.
Evropská unie si dobře pamatuje neblahé časy, kdy Polsku vládla nepředvídatelná a kverulantská vláda Práva a spravedlnosti. Návrat Donalda Tuska v prosinci 2023 znamenal obnovení klíčové úlohy Polska v evropské politice. Jenže zatímco v Evropě hrálo a hraje Polsko stále významnější roli, v domácí politice se Tuskovu kabinetu nedaří plnit předvolební sliby – odtud frustrace části tradičních voličů Občanské platformy a jejích spojenců.
Trzaskowski se nyní pokusí tyto voliče, zejména vzdělanější lidi z velkých měst, před druhým kolem opět zmobilizovat. Zároveň se však musí zaměřit na početné obyvatelstvo venkova a malých měst, tradiční volební baštu Práva a spravedlnosti. Odtud jeho sliby, že nedopustí příchod migrantů do Polska nebo že oseká sociální výhody ukrajinských uprchlíků.
Zatím se zdá, že voliči dávají přednost originálu před napodobeninou. Oba kandidáty sice spojuje nenávist vůči Rusku, Nawrocki má však také zásadní výhrady vůči prezidentovi Zelenskému a nekriticky se staví za všechny kroky Donalda Trumpa, který mu oplácí stejnou mincí. Slibuje také nerealisticky, že jako prezident bude usilovat o zrušení evropské „zelené dohody“ a že o tom vypíše referendum.
Pokud by se stal prezidentem, podle všeho by dál, po vzoru současného Andrzeje Dudy, komplikoval život vládě, paralyzoval reformy, o které Tuskův kabinet usiluje a oslaboval tak postavení Polska na mezinárodní scéně.
O víkendu se konaly ještě jedny evropské volby – v Portugalsku se skoro 33 procenty hlasů zvítězila umírněná pravice v čele s dosavadním premiérem Luísem Montenegrem. Ten tak vyhrál svou sázku na rychlé předčasné volby poté, co byl obviněn z korupce.
I když ne tak docela – krajně pravicová strana Chega, která vznikla teprve před šesti lety, dosáhla historického skóre 22,6 procenta hlasů a nebezpečně se dotahuje na druhé socialisty. Pokud Montenegro nechce vládnout s ultrapravicí, jak tvrdí, bude se muset dohodnout se socialisty, zřejmě na podpoře menšinové vlády.
Ani Iberijskému poloostrovu se tak nevyhýbá rozkvět populistických národoveckých stran s lacinými hesly a snadnými recepty na vládnutí. V mnoha zemích – Maďarsku, Slovensku, Nizozemsku, Itálii, Švédsku – se již podílejí na moci. Jinde, například v Německu, ve Francii, v Česku, v Rakousku, ve Španělsku a nyní i v Portugalsku soustavně posilují a čekají na svou příležitost.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
