Nejvyšší představitelé institucí Evropské unie ve čtvrtek vyložili vrcholným čínským politikům, že si přejí rychlé „vyrovnání“ dosavadních nevyvážených obchodních vztahů mezi oběma stranami a požádali je, aby využili svého postavení a zatlačili na Rusko pokračující v agresivní válce proti Ukrajině. Učinili tak jménem celé EU, tedy i České republiky. Z výroků obou stran bylo zřejmé, že se jednalo tvrdě a otevřeně. Svědčí o tom i fakt, že nebylo publikováno společné komuniké ani uspořádána společná tisková konference.
Předseda Evropské rady Charles Michel a šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová se sešli v Pekingu s prezidentem Si Ťin-pchingem a premiérem Li Čchiangem, poprvé osobně od roku 2019. Vyrukovali na ně s obviněním, že brání přístupu evropských firem na čínský trh, ilegálně zvýhodňují čínské exportéry a uměle udržují nadměrnou kapacitu čínského průmyslu.
V době, kdy řada zemí omezuje dovoz z Číny, končí její produkce v Evropě, která nadále zůstává zcela otevřenou ekonomikou, na rozdíl od té čínské. Je sice pěkné, že vzájemný obchod činí dvě miliardy eur denně, ale celkový deficit se vyšplhal na 400 miliard v neprospěch EU, což je prostě neúnosné, řekla Von der Leyenová.
Premiér Li podle agentury Xinhua potvrdil, že Čína si nepřeje porušování pravidel tržní ekonomiky, ale ani „politizaci hospodářských a obchodních záležitostí a jejich podřizování bezpečnostním zájmům“. Vlastně tak rozhodně odmítl evropské výtky, že si Čína vytváří monopoly na některé strategické suroviny a výrobky a pak jimi vydírá.
Nelíbí se mu také restrikce vývozu evropských špičkových technologií do Číny či opatření proti čínským digitálním gigantům. Varoval před „restriktivními obchodními politikami a používáním obchodních sankcí“.
Reagoval tak mimo jiné na nedávné rozhodnutí EU na nejvyšší úrovni zahájit šetření, zda čínská vláda dotuje výrobu či export elektromobilů, které začínají vážně konkurovat výrobkům evropských automobilek.
Von der Leynová potvrdila, že se o této evropské iniciativě mluvilo, víc však neřekla. Z premiérových slov je však zřejmé, že pokud by EU uvalila cla na čínské elektrovozy, Peking by odpověděl odvetnými opatřeními, která by mohla zejména poškodit zájmy evropských automobilek, jež stále v Číně vyrábějí a prodávají statisíce vozů.
Výsledky šetření má komise zveřejnit v prvním čtvrtletí příštího roku. Nepochybně vezme v úvahu nejen čínskou realitu, ale i pravděpodobné důsledky čínské odvety.
Z oficiální zprávy agentury Xinhua vyplývá, že prezident Si Ťin-pching zvolil spíše pozitivní polohu. Je ochoten považovat EU za „klíčového partnera v hospodářské a obchodní spolupráci, prioritního partnera v technické spolupráci a důvěryhodného partnera v průmyslových a hodnotových řetězcích“.
Takže vlastně nepřistupuje na partii rozehranou ze strany EU, která se rozhodla ve vztahu s Čínou „omezit rizika“, tedy zmírnit jednostranné závislosti a vyvážit obchod. Zároveň ukazuje poklidně vlídnou tvář, zatímco Michel a Von der Leyenová vypadají jako rozkurážení kverulanti.
EU pokračuje v tlaku na Čínu, aby domluvila Rusku
Čína by měla využít svého vlivu a také svého postavení stálého člena Rady bezpečnosti OSN a zatlačit na Rusko, aby ukončilo svou agresi proti Ukrajině a uznalo její regulérní hranice, vyložili evropští hosté čínským pohlavárům.
A nezůstalo jen u toho – podle Michela bylo hostitelům jasně řečeno, že pokud 13 čínských firem, které nejhruběji porušují mezinárodní sankce a dodávají do Ruska zbraňové komponenty, s touto činností neskoncuje, mohou být jejich jména z rozhodnutí Evropské rady zveřejněna.
Přičtěme k tomu nepříjemné výtky ohledně masového porušování lidských práv Ujgurů a Tibeťanů, silný tlak na odchod od spalování uhlí (Čína dál staví uhelné elektrárny), pobídky k uklidnění v Jihočínském moři a stran Tchaj-wanu – a vidíme, že si EU opravdu nebere servítky.
Zároveň vyhlašuje, že nepřichází v úvahu se od Číny odstřihnout. Podle Von der Leyenové „oslabování rizik“ zdaleka neznamená „přerušení vztahů“ v takové podobě, jako to EU udělala s Ruskem. Zatím převládá názor, že normální vztahy a spolupráce s Čínou přinášejí více plusů než mínusů.
Evropští stratégové zároveň doufají, že zpomalení ekonomiky, sociální či demografické problémy, které Čínu momentálně sužují, činí čínské představitele přístupnější racionálnímu dialogu s Evropou a pochopení jejích pohnutek.
Dalším důvodem je i velmi nejistý vývoj čínských vztahů s USA a dalšími významnými obchodními partnery, jako jsou třeba Japonsko či Austrálie. Evropa má tak důvody se domnívat, že její relace s Čínou má potenciál a perspektivu, navzdory evidentním a hlubokým nesouladům, které schůzka v Pekingu oficiálně potvrdila na nejvyšší úrovni.
