Dopis z ruské fronty: Mám tušení, že je to naposledy... Váš Fanda

O tom, že se do německé armády dostali za války i Češi, už bylo popsáno hodně papíru. 

Speciální skupinu českých vojáků wehrmachtu tvořili například Slezané z Těšínska a Hlučínska, kteří většinou z donucení a ze strachu o vlastní existenci podepsali v roce 1942 takzvané Volksliste III a stali se občany velkoněmecké říše. A z toho titulu pak museli narukovat k německé armádě. O osudech některých z nich píše František Emmert v knize Češi ve wehrmachtu.

Do německé armády se ale dostaly i další tisíce Čechů, kteří se kvůli smíšeným rodinným kořenům nebo z jiných důvodů přihlásili k německé národnosti na území protektorátu Čechy a Morava. Část nalákali Němci na různé výhody, někteří vstoupili dobrovolně, jiní k tomu byli prakticky donuceni. 

To byl i případ devatenáctiletého Františka z Českých Budějovic, který měl sice německého otce, on sám se ale hlásil k Čechům a mluvil výhradně česky. Přesto se společně s bratry „stal Němcem“ a musel v řadách wehrmachtu narukovat na ruskou frontu.

Po návratu a konci války byl „odsunut“ z republiky, po dobrodružné cestě se ale vrátil přes hranice zpět a podařilo se mu (na rozdíl od bratrů) po různých úředních peripetiích dosáhnout toho, že mohl nakonec v Česku zůstat. 

A to také díky tomu, že mohl prokázat, že nikdy neměl nacistické smýšlení a na ruské frontě se ocitl z donucení. Zemřel v Českých Budějovicích v roce 1996.

Příbuzní tohoto bývalého vojáka wehrmachtu nedávno objevili dopis, který jejich předek psal v češtině z ruské fronty a souhlasili s jeho zveřejněním. Příjmení redakce raději nezveřejňuje.

Jedná se o velmi autentickou výpověď devatenáctiletého kluka, který se v řadách armády nacistických okupantů dostal v roce 1942 do Ruska. O tři měsíce později byl vážně raněn a po doléčení poslán na jiné bojiště do Francie.

Řada českých vojáků wehrmachtu během války dezertovala nebo byla zajata a přešla ze zajetí na základě náboru do nově vytvořených československých jednotek, zejména do Československé samostatné obrněné brigády na západní frontě.

Také dopis, který se souhlasem příbuzných zveřejňujeme k výročí konce druhé světové války v autentické podobě, svým zněním dokazuje, že jeho pisatel nebyl žádný kovaný nacista, ale člověk, který se podobně jako mnozí jiní ocitl na „té špatné straně“, tedy v armádě nacistických vrahů. A v tvrdých podmínkách ruské fronty se loučil se životem.

Rusko, 16. 3. 1942

Milí rodiče a sourozenci!

Předem přijměte srdečný pozdrav a stálou vzpomínku na Vás. Včera večer v 11 hodin jsem konečně obdržel poprvé poštu, ze které jsem měl převelikou radost. Dostal jsem dva dopisy. První ze dne 27. ledna, druhý ze 27. února. V prvním dopise je také 100 Kč, o kterých ve druhém píšete.

Píšete, že jsou u Vás velké zimy a také hodně sněhu. Ale jistě nejsou u Vás takové zimy a tolik sněhu jako zde. Jsme již od 25. února v první linii. Teď máme ve dne v noci i hodinovou stráž a 1 hodinu volna. Již tři neděle jsem neustále oblečený, nemáme čas k mytí a vůbec jsme zcela rozrušeni.

Nevím, jak dlouho vydržíme v tomto postavení. S jídlem je to převážně dosti špatné. Kávu nebo něco k pití nedostaneme vůbec. Musíme si dát rozehřejt sníh, chceme-li mít vodu. Oběd přivezou v 10 hodin večer. Ale to je také jenom vařené zelí. Toho dostaneme jenom 1/4, také hned po jídle je zase hlad. Chleba je velmi málo, také ostatního.

Jsme každý vyhublí a nevyspalí. Předem vím, že někdo z toho tažení nevyjde zdráv. 2/3 už byly odvezeny do lazaretu se zmrzlýma nohama nebo rukama. Několika budou části odejmuty.

Mám také omrzlé prsty na nohou, ale já doufám, že zase přijdou k sobě. Jak rád bych teď měl několik brambor k jídlu. Ze začátku jsem vždy myslel, že s frontou to není tak hrozné, ale teď mám úplně jiné mínění.

Píšete, že jste ještě kufr nedostali. Nevím, jak je to možné, neboť jsem ho odeslal mezi 1. a 4. únorem. Byly v něm všechny věci, které se nehodí pro Rusko. Kožené rukavice, slonovina, holicí přístroj, nějaký kousek prádla, taky všechny mé fotografie a mnoho zbytečných věcí.

Snad se již někde ztratil, nedostali-li jste ho mezitím, nebo bylo nějak zdrženo jeho odeslání z Podhradí. Každopádně by ho byla velká škoda, kdyby se měl ztratit. 

Jsme stále ve sněhových boudách, ale již musíme dělat díry do země, neboť sníh bude tát a my jsme zde uprostřed bažin. Také Rusové nás občas navštíví. Mnoho kamarádů se již s námi rozloučilo. Ležíme zde jižně od Ilmensee, poblíže Staraja Rusa. Na mapě to snad najdete u Veliký Novgorod. Mapy jsou také v kufru. 

Máňo, také píšeš, že nechodíš do školy. To nevadí, jenom se uč alespoň z knih. I tak se můžeš mnoho naučit. Píšeš, že teta z Nedabyle jede do Prahy? Snad by u známých, kterých má ještě hodně, nějaký mohla sehnat. Když by ho sehnala, tak mi ho doma schovejte, až se snad vrátím z tohoto prokletého Ruska. 

Neposílejte mi ty filmy, neboť zde můj kamarád s fotoaparátem není. Pošlete mi však nějaký čaj a cukerín nebo kousek keksu a sůl. To vše v několika balíčkách polní pošty, aby když se nějaký ztratí, to nebyla taková škoda. Také se nesmí víc posílat jak 100 g v jednom.

Pepík s Bohouškem jsou jistě rádi, že nemají školu, alespoň se pořádně vykloužou a využijí zimu. Je Vlasta ještě u sedláka? Jistě může být ráda, že se alespoň dosti nají. Já rád bych zase viděl Járu a Aničku. Budete-li mít od dětí nějakou fotku, tak mi jí prosím Vás pošlete. ..Jak je to tam teď u vás s potravinami?...

Těch 100 Kč nemohu bohužel potřebovat. Pošlu je v příštím dopise, až budu vědět, že tento došel.

Přeptejte se, s jakou vahou se mohou posílat balíčky, a když Vám bude možno, tak mi jich pošlete také několik se suchým salámem, nebo s věcmi, které vydrží. Řekněte tetě, třeba by dostala od řezníka v Doubravici suchý salám, který bys mě mohl poslat. Seženete-li něco, tak mě to ihned pošlete, neboť to jde dlouho a já již toužebně čekám.

Musím končit můj dopis, poněvadž již začíná stráž. Nevím, ale mám tušení, že je poslední!!!

Odepište a pošlete mi věci, o které píši.

Váš Fanda