Zatímco běžní občané socialistického Československa stáli fronty na toaletní papír, nomenklaturní kádry si nechávaly na státní útraty šít obleky na míru budovaly velkolepá soukromá sídla. Prototypem takového „rudého barona“ byl soudruh Miroslav Mucha, první náměstek ministra průmyslu: ovládal miliardové investice, jezdil v luxusní Tatře a se západními firmami vyjednával v „zájmu lidu“ tak obratně, že mu v kufříku pokaždé skončil nějaký ten „hodnotný dar“ od nenáviděných kapitalistů. Co se dělo, když narazil na StB a začal kolem sebe kopat?
„Nezapomeň Bohouši, že my, řídící pracovníci, tvoříme dějiny…“. Absurditu soudobého reálného socialismu ve fázi rozkladu trefně vystihuje replika z komedie Vážení přátelé, ano režiséra Dušana Kleina z roku 1989. Socialistický management státních podniků jenž „tvořili dějiny“, zahrnoval řadu nekompetentních funkcionářů, kdy prim hrál především stranický klientelismus a nepotismus než schopnosti jednotlivce.
Člen politbyra Ústředního výboru Komunistické strany SSSR Nikolaj Ryžkov o „rudém panteonu“ kdysi prohlásil: „Nic pořádného nedělali, pili jako bezední, kradli sami sobě, brali a strkali úplatky, ve svých souhrnných hlášeních z tribun a na novinových stránkách lhali, vlastní prolhaností se ještě opájeli a jeden druhému věšeli na prsa metály.“
Miliardové investice pod dohledem StB
Neschopnost domácích soudruhů řešit základní potřeby obyvatelstva se projevila i v takové banální věci jako byl nedostatek toaletního papíru v sedmdesátých a osmdesátých letech. Vedení KSČ naposledy řešilo své základní potřeby po požáru závodu – monopolu na výrobu legendárního „Harmasanu“, kdy se akutní nedostatek musel řešit dovozem. Pokud chtěl papírenský a celulózový průmysl socialistického Československa držet krok se světem a vydělávat exportem na Západ tvrdou měnu, neobešel se bez know-how a technologií svého ideologického protivníka.
V lednu 1979 byla předložena zpráva pro předsednictvo vlády ČSSR o přípravě investice – nové celulózky v Paskově formou „na klíč“. Samotný projekt se připravoval řadu let a plán počítal, že závod vybudují západní firmy. Vládní materiál byl kvůli tomu utajen – „aby nenastaly nežádoucí komplikace nebo opatření ze strany zahraničního dodavatele před uzavřením kontraktu.“ Západní firmy se o plánech a investici za šest miliard korun přesto dozvěděli a snažili se aktivně lobovat.
„Je nežádoucí, aby se zahraniční dodavatel dozvěděl předem o formě a způsobu postup příslušných PZO při sjednávání kontraktu ani o zamýšlené účasti tuzemských dodavatelů jako subdodavatelů zahraničního dodavatele… Důvodem je ponechání úplných záruk a odpovědnosti na zahraničním dodavateli tak, aby v kontraktu byly jednoznačně garance za výkony…,“ praví se v dobové zprávě.
Komunistická vláda potřebovala informace utajit i z důvodu, že kromě záruk a garancí ze strany kapitalistických firem nebylo účelné před očima veřejnosti demonstrovat nekonkurenceschopnost zemí RHVP.
Funkcionáři se chtěli vyhnout problémům ze strany kapitalistických firem, aby například nedošlo ke zpoždění, čímž by se zhroutil jejich „svatý grál“ – plán. Dne 15. září 1980 byl uzavřel kontrakt s vítězným konsorciem z Rakouska a Francie (Maschinenfabrik Andritz, resp. Creusot-Loire), plánovalo se širší zapojení tuzemských podniků. Ty nakonec zajistily přípravu terénu, sítě a vedlejší nevýrobní objekty. Z pohledu domácí propagandy se miliardová investice prezentovala jako „klasická ukázka mírové hospodářské spolupráce na mezinárodním poli“.
Projekt celulózky Paskov ve spolupráci s dalšími resorty připravovalo Ministerstvo průmyslu ČSR a jednou z klíčových postav byl Ing. Miroslav Mucha v letech 1971-80 první náměstek ministra, který řídil rovněž úsek investic.
Informace kolem celulózky pro KSČ monitorovala StB (XI. správa SNB – ekonomická kontrarozvědka), která přes síť důvěrníků a agentů sbírala a vyhodnocovala důležité informace. Mucha se záhy dostal do jejího hledáčku, když na služební cestě v Rakousku vyzradil některé skutečnosti zahraniční konkurenci.
V čele útvaru StB, který hlídal ekonomiku, stál v letech 1974–82 generál Bohumír Molnár (1924–1988), temná postava tajné policie, v níž sloužil od roku 1949. Mimo jiné se podílel na organizaci únosu předúnorového předsedy sociální demokracie a místopředsedy vlády Bohumila Laušmana z Vídně nebo v roce 1956, během maďarského povstání, v Budapešti úzce spolupracoval s KGB. Aktivní roli sehrál rovněž během okupace v srpnu 1968.
Pět obleků a šedesát litrů vína jako „všimné“
Miroslav Mucha coby nomenklaturní kádr a dlouholetý aktivní člen KSČ (od roku 1945) se do funkce prvního náměstka ministra průmyslu ČSR dostal přes funkci podnikového ředitele Jihočeských papíren Větřní (1958–70) a generálního ředitele Průmyslu papíru a celulózy (1970–71). Nebyl neznámý ani StB, se kterou spolupracoval již v letech 1957–64 (krycí jméno „Komár”).
Po jmenování do funkce náměstka ministra jeho sebevědomí značně stouplo a podle toho se i začal chovat. „Jeho chování bylo arogantní, povýšené až despotické. Co si umínil, to rozhodl. Nepřipouštěl ke svému rozhodnutí nějaké připomínky nebo námitky. Vytvořil si kolem sebe „vakuum", které mu umožňovalo nikoho si nepřipustit „k tělu“ píše se v jedné zprávě StB.
Jeho příkazy byly také plněny – a to jednak v důsledku administrativní podřízenosti a jednak „kdo by si proti němu něco dovolil, když jej drží někdo z ÚV“.
Mucha „účinně využíval tzv. kontrolní dny, kdy jezdil na kontroly po podnicích“ a svým jednáním dokázal leckdy zesměšnit i ředitele podniku „a ponížit jej před jeho podřízenými.“ Uměl využít těchto příležitostí a vytvořené atmosféry.
„Při kontrole přece mohl pochválit, souhlasit s rozborem hospodaření, nebo zkritizovat. Aby ale nekritizoval, musel být k tomu motivován. Tak např. při kontrolním dnu v OP Prostějov (oděvní podnik – pozn. aut.) byla tato motivace vyvolána pěti novými obleky přesně šitými na míru. Pramen uvádí, že podle jeho názoru si MUCHA o ně třeba ani neřekl, ale ředitel OP Prostějov se cítil povinován takto postupovat. Konečně jeho (ředitele i MUCHU) to nic nestálo a měl od něj alespoň pokoj. Obdobně tomu bylo i v Hodonicích. Tam MUCHA přijel a měl připraven demižon se 60 litry vína. Když jej ochutnal, tak řekl, že takové patoky pít nebude, to ať dají prasatům. Připravil se tedy nový demižon podle ochutnávky MUCHY.“
Další případ se stal při kontrole závodu na výrobu keramiky v Bechyni. „Po ukončení hodnocení šel Pramen do služebního vozidla a jeho T-613 stála vedle T-613 MUCHY. Přišli 3 zaměstnanci podniku s balíky a ptali se, zda se jedná o T-613 soudruha náměstka. Vzhledem k tomu, že Pramen náměstek je, tak odpověděl kladně. V tom však z T-613 vystoupil řidič MUCHY a říkal ‚ne pánové, to patří do tohoto vozidla‘ a otevřel kufr T-613 MUCHY a balíky tam naložil. Řidič si přitom počínal zcela samozřejmě.“
Jiný pramen – důvěrník „Milan“ – uvedl, že „při návštěvách podřízených organizací požadoval pro sebe i svoji rodinu výrobky navštíveného podniku. V případě, že ředitel odmítl, nedostal od MUCHY žádné investice a tím byl ve skutečnosti likvidován.“
Křišťálové dary a „fíkové dřevo“ na chalupě
Náměstek ředitele Skloprojektu Praha Ing. Jiří Stáhlík informoval StB o případu investice do sklárny Včelnička, kde se vyráběl speciální křišťál: „Jedná se prý o malou sklárničku v blízkosti Kamenice nad Lipou v okrese Pelhřimov. Když se připravovala výstavba, počítalo se s náklady 16 mil. Kčs, nakonec to činilo 20 mil. Kčs. Podle Pramene zde má pracovat asi 30 sklářů a dalších 5 profesionálních odborníků, Pramen uvádí ‚machrů‘.
Tato sklárnička je v podstatě zcela bezvýznamná vedle ostatních velkých skláren. Její význam však doceňuje pouze MUCHA, který si jí nechal postavit „pro sebe"... Zde se vyráběly pouze speciality pro MUCHU. Kdyby (podle Pramene) do smrti odevzdával všechny peníze a nebral žádnou výplatu, ani by to nestačilo na zaplacení toho, co si odvezl. Když MUCHA vdával dceru, opět se muselo vyrábět speciální sklo. Pramen říká, že hodnotu tohoto „dárku“ odhaduje na minimálně 2 mil. Kčs.“
Molnárova StB zdokumentovala rovněž okolnosti při rekonstrukci Muchovi chalupy u Lipna, kdy šlo „o dvě bývalé hájenky, které se měli spojit v letní sídlo, tak aby to bylo ‚na úrovni‘.“ Ředitel Uniprojektu Muchovi sdělil, „že do měsíce bude mít projekt hotový, ale Mucha prý na to řekl: ‚Na to ti seru, přineseš jej v pátek.‘ (t.j. za 4 dny).“
Z dalšího pramene StB získala informaci, že „pro zjištění ceny za projektovou dokumentaci jsou rozhodující rozpočtové náklady. V tomto případě tyto náklady činily cca 500.000.– Kčs. Rozumí se samosebou, že v případě, že by se mělo postupovat přísně podle právních předpisů, musel by MUCHA zaplatit větší částku, než zaplatil. Vzhledem k tomu, že se jednalo o MUCHU, musela se částka přiměřeně k jeho funkci upravit, tak aby se docílilo snížení nákladů, které jsou podkladem pro placení projektové dokumentace.“
Zpráva dále konkretizuje: „Tak např. koupelna je obložena dlaždičkami italské výroby se vzorem. Aby se cena projektu snížila, nekalkulovalo se s tímto obložením, ale pouze s latexovým nátěrem. Přijímací hala obložená speciálním dřevem (údajně fíkové dřevo) takto obložená ‚jako není‘, ale kalkulovalo se s běžnými palubkami. Těmito ‚úpravami‘ došlo ke značnému snížení rozpočtových nákladů a v důsledku toho se cena za projekt snížila.“
Za projektovou dokumentaci zaplatil Mucha cca 2 600,– Kčs. Dle tehdejší platné legislativy si měl projektant povinně účtovat 4% z investičních nákladů. Jednoduchým propočtem by tak celkové náklady činily jen cca 65 000,– Kčs (i to je mimochodem více než dvacetinásobek tehdejší průměrné měsíční mzdy – pozn. ed.)
Mezi další výhody plynoucí z funkce soudruha Mucha patřily kontakty s celou řadou vedoucích představitelů západních firem, kteří měli zájem investovat v ČSSR a lobovali za své zájmy. Přitom přesně věděli, co na komunistické funkcionáře platí. Na ministerstvu bylo se veřejně šuškalo „o placených dovolených celé rodiny MUCHY v Rakousku, o návratech ze služebních cest od fy. VOEST, kdy jeho auto bylo až po okraj naplněno dary.“
Střet z generálem a pád z Olympu
V listopadu 1979 pozvala StB Muchu na Letnou na pohovor, který si tajně nahrála. Pohovor řídil náčelník 3. odboru XI. správy SNB plk. JUDr. Ctislav Hakl a náčelník 2. oddělení 3. odboru mjr. Josef Urban, který vedl na Muchu svazek „Alfonz“.
Mucha byl zpočátku klidný, „ale během rozhovoru po sdělení konkrétních skutečností bylo znát rozrušení.“ StB měla agenturní poznatky a chtěla od něj přímo doznání, že vyzradil utajované skutečností rakouské firmě. „Naznačili jsme, že dle zjištění došlo z jeho strany ke sdělení informaci, které by neměly být v dané fázi jednání o investici PASKOV známy konkurenčním firmám…
Na naše přímé dotazy, jak to bylo s vyzrazením údajů obsažených v Usnesení předsednictva vlády ČSSR č. 39/79, potvrdil, že při jednání u firmy VOEST ve dnech 29.1.–2.2. 1979 hovořil o záměru čsl. strany požadovat, aby zahraniční dodavatel akce PASKOV objednal dodávku stavebních prací u čsl. organizace. Přiznal, že jej přerušila s. SVOBODOVÁ z TECHNOEXPORTU Praha s tím, že o těchto věcech se bude jednat později. Své vystoupení ing. MUCHA zdůvodňoval tím, že v „zápalu“ zapomněl, že tyto záměry neměly být prozatím v zahraničí známy.
V této souvislosti jsme naznačili, že sice víme o tom, že navenek vystupuje vůči firmě VOEST nekompromisně, ale na druhé straně pracovnici firmy VOEST tvrdí, že je ‚jejich člověk‘...“
Aby Muchu více znejistili, využili příslušníci StB i další informaci. „Na upozornění, že obdobně se hovoří o tom, že firma VOEST platila dovolenou jeho manželky a dcery v Rakousku letos v létě, dosti podrážděně reagoval s tím, že jezdí i ostatní vysocí funkcionáři a nikdo je nepodezírá, že by si nechali cesty někým platit. Konkrétně uvedl, že s. HORNIK byl s rodinou letos v Itálii a s. ADAMEC byl s rodinou v Rakousku.“
V závěru pohovoru plukovník Hakl Muchovi sdělil, že v jeho jednání spatřuje porušení povinnosti určené osoby pro styk se státním tajemstvím a že některá vysvětlení jsou nepřesná a neúplná… Záznam pohovoru později náčelník XI. správy SNB gen. Bohumír Molnár odeslal náměstku ministra vnitra genmjr. Janu Pješčakovi s přípisem, aby s výsledky pohovoru obeznámil tajemníka ÚV KSČ Josefa Hamana.
Informace StB nakonec posloužila ÚV KSČ k odvolání Muchy. Začátkem roku 1980 mu nabídli méně lukrativní pozici, a to místo generálního ředitele polygrafického průmyslu. Mucha pozici vzal a StB zdokumentovala reakci pracovníků odboru polygrafického průmyslu, kteří novinku hodnotili následovně: „Ing. MUCHA nebude mít o polygrafii zájem, neboť vzhledem k jeho ambicióznosti není pro něho dostatečně zajímavá. Proto zřejmě nebude funkci generálního ředitele vykonávat dlouho, a pokud ji bude vykonávat, nebude mít zájem radikálně řešit problémy polygrafie, jako je například nedostatek papíru.“
Mucha své odvolání nesl těžce a stěžoval si k Ústřední kontrolní a revizní komisi KSČ. Později „kritizoval ÚV KSČ za to, že mu dle stanov nebyla zodpovězena stížnost proti odvolání z funkce náměstka MP ČSR. Nevybíravě kritizoval býv. ministra průmyslu s. Urbana i tajemníka ÚV KSČ s. Hamana, kteří jsou zodpovědní za jeho odvolání. Z celého jeho vystoupení bylo vycítit, že pořád si myslí na vyšší funkce.“
V nové funkci si rovněž počínal svéhlavě. Počátkem roku 1982 „bez zjevného důvodu rozhodl, že převede závod POLYGRAFIE 5 v Lipníku pod Moravské tiskařské závody Olomouc.“ V tiskárně v Lipníku se soustřeďovala speciální výroba, jako například tisk občanských průkazů atd., a závod patřil pod řízení z Prahy.
Ministerstvo vnitra s tímto rozhodnutím zásadně nesouhlasilo. Když ředitelka odboru polygrafického průmyslu Ing. Eva Havlenová se stanoviskem vnitra seznamovala Muchu, ten „rezolutně prohlásil, že si to vyřídí s Obzinou (ministrem vnitra). HAVLENOVÉ se však podařilo MUCHU uklidit s tím, že se záležitost vyřídí normální služebním postupem.“ Mucha rovněž ignoroval společné porady generálních ředitelů u ministra a opakovaně se dožadoval projednání svého odvolání.
„Na červencové ředitelské poradě se ředitelka odboru polygrafického průmyslu MP ČSR zmínila ing. MUCHOVI, že nebyla schválena jeho cesta na Frankfurtský knižní veletrh, plánovaná na 4. čtvrtletí 1982. Uvedla to v souvislosti s jeho neúčastí na poradách ministra a generálními řediteli. Na to ing. MUCHA reagoval tím, že si uvědomuje, že to přehnal a že rozhodně nechce, aby to vypadalo, že přesírá s. ministra.“
Mezi vedoucími pracovníky polygrafického průmyslu byl značně neoblíben, a to nejen pro způsob řízení. „Dále je poukazováno na MUCHOVU ‚nenažranost‘. MUCHA je schopen kvůli oblíbenému obědu jet několik desítek i stovek kilometrů, při tom však svému řidiči nedá možnost se najíst, to i na WC si nechává zastavit na odpočivadlech a ne u restaurací, aby snad nemusel řidiči něco zaplatit.“
V komplexním hodnocení, které realizovalo ÚV KSČ v roce 1982, byl ovšem hodnocen velmi dobře, „bez jakýchkoliv připomínek k jeho práci.“
„Vy kurvy, Molnárovi sirotci!“
V červnu 1983 v Bratislavě na výstavě Incheba 83 přišli do stánku a kanceláře generálního ředitele Chemopetrolu ing. Jiřího Vencla příslušníci StB z 2. odd. 3. odboru XI. správy SNB – kpt. Antonín Hudeček, kpt. Ing. Lubomír Vokál a npor. Zdeněk Hanus.
„Při příchodu na stánek došlo k setkání s gen. ředitelem Polygrafického průmyslu Praha Ing. Miroslavem Muchou CSc., který právě odcházel.“ Mucha se ve dveřích zastavil, vrátil se zpět a estébáky přivítal slovy: „Tak co, vy kurvy, vy Molnárovi sirotci. Jak to, že jste nepřišli na oslavu mých 55. narozenin. Kdekdo mně přišel gratulovat, i Obzina mi telefonoval a blahopřál, ale vy se bojíte, že by jste se kompromitovali…“
Dál pokračoval o tom, jak se mu StB snažila hodit na krk špionáž a o ministrovi zahraničního obchodu: „Ta kurva HAKL a MOLNÁR. Měli by jsme se, dle MUCHY, však podívat na Bohouška URBANA, co on dělal. Jak to bylo před podpisem kontraktu na ‚PASKOV‘. On (MUCHA) byl vždy pro VOEST, a to tvrdí dodnes. Bohouška URBANA však hostili v GRAZU, kde se stavil při své cestě s rodinkou na dovolenou do Jugoslávie. Až po tomto pohoštění se podepisoval kontrakt na PASKOV!“
A jeho proslov k estébákům pokračoval: „Pak byste se měli podívat, jakou vilu koupil B. URBAN na Barrandově v Praze pro svojí dceru. Já žádné vily a majetek nemám, žiju jako obyčejný člověk. Teď se však pravda ukázala, kdo to myslí s naší republikou dobře a kdo je ta kurva. A mě těší, že vy, Molnárovi sirotci, to musíte uznat…
Dále MUCHA hovořil o skutečnostech, údajných pravých důvodech jeho odvolání z funkce nám. ministra průmyslu ČSR. Sdělil, že to bylo v době, kdy KUCHTA – gen. ředitel TECHNOEXPORTu Praha – aspiroval na funkci náměstka FMZO, ale on (MUCHA) byl zásadně proti. A proto, že stál v cestě KUCHTOVI, který byl kamarádem MOLNÁRA tak ho MOLNÁR, B. URBAN a KUCHTA odstranili. K tomu dodal, že má všechno o svém případu sepsáno, že to dal číst i ss. ROUŠALOVI a OBZINOVI a že to dá přečíst i nám (MV), když ho navštívíme.“
O pár let později důvěrník „Milan“ informuje StB o dopisu, který adresoval Mucha šéfredaktoři Rudého práva Zdeňku Hořenímu. V něm kladně reagoval na článek „o zneužívání funkci komunisty, ztotožňuje se s jeho závěry a zároveň si klade tyto otázky: Jak je možné, že gen. MOLNÁR, kterému bylo prokázáno zneužívání své funkce, ve které prováděl závažnou trestnou činnost ke škodě republiky, nebyl za tuto činnost nijak potrestán.
V dopise údajně uvádí též, že právě gen. MOLNÁR ve spojení s nynějším ministrem zahraničního obchodu s. URBANEM, který se spřáhl s bývalým ministrem vnitra s. OBZINOU, způsobil jeho odvolání z funkce 1. náměstka ministra průmyslu ČSR. Dále v dopise k osobě s. URBANA údajně uvádí, zda se nejedná o zneužívání funkcí, když ministr jezdí za státní peníze se svojí milenkou do Řecka nebo když je mu darována vila na Barrandově po čs. emigrantovi...
Tento dopis ing. MUCHA dále adresoval ss. ŠTROUGALOVI, JAKEŠOVI, gen. prokurátorovi ČSSR a předsedovi Nejvyššího soudu ČSSR... v případě, že nedostane na svůj dopis odpověď, se se stejným dopisem obrátí k XVIl. sjezdu KSČ.“
Nakonec Muchovo jednání, opakované stížnosti a kritické výroky muselo řešit předsednictvo ÚV KSČ. Odvolali jej z funkce generálního ředitele polygrafického průmyslu a potrestali důtkou s výstrahou. V červnu 1987 byl dosazen do funkce poradce generálního ředitele Chemopetrolu, „v rámci které dosud nepřichází do styku s vízovými cizinci.“ Do sametové revoluce zbývalo něco málo přes dva roky...
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
