Z Chemapolu k bohatství. Jak šedá zóna normalizace stvořila polistopadové elity

V komunistické totalitní Číně se tento týden řeší aféra prominentního člena politbyra Ma Xingrui, který byl zbaven všech funkcí. Podle oficiálních závěrů vyšetřování je namočen do korupce, která zahrnuje nepotismus, úplatky, placené sexuální služby atd. Jako vysoký komunistický politik měl Ma například pomáhat rodinným příslušníkům nakupovat domy za nižší než tržní ceny, profitovat z obchodních případů a nelegálně přijímat obrovské množství peněz a cenností.

Tento případ není žádný exces, ale ukazuje obecnější vzorec, který se objevuje v autoritářských režimech u vládnoucích elit opakovaně. Obdobný mechanismus fungoval i u předlistopadových „elit“ v Československu. Monopol zahraničního obchodu a komunisty řízená ekonomika vytvořily šedou zónu s vrstvou socialistických „podnikatelů“, kteří se pohybovali na pomezí státní moci, privilegovaného přístupu k devizám, zahraničním kontaktům a neformálním obchodům. Nikým nekontrolovaná politická moc vytvářela klientelistickou síť s přístupem ke značným zdrojům, které bylo možné následně proměnit v soukromý majetek.

Po listopadu 1989 mnohé z těchto „elit“ doplnily novou politickou reprezentaci z řad bývalých disidentů. Mezi nimi se objevila řada komunistů odstavených po srpnu 1968, které veřejnost často vnímala spíše jako oběti normalizace, než jako bývalé opory totalitního režimu. Další skupinou byli technokraté socialismu – ekonomové, právníci, bankéři či lidé z Prognostického ústavu a podniků zahraničního obchodu. Bez jejich znalostí a kontaktů by nový stát sotva dokázal fungovat a právě oni patřili k těm, kdo díky osobním vazbám, know-how a kapitálu výrazně ovlivnili ekonomickou transformaci a privatizaci.

Raný kapitalismus ve svobodném Československu vzešel především z kruhů socialistických ekonomických struktur již poznamenaných úpadkem, rozkrádáním a celkovou morální deformací z dob komunistického režimu. Nové podmínky po roce 1989 umožnily mnohým bývalým soudruhům své soukromé vlastnictví zlegalizovat a dál zúročit.

V červnu 1990 v parlamentu při jmenování federální vlády představil prezident Václav Havel místopředsedu vlády Mariána Čalfy Ing. Václava Valeše (1922 - 2013) slovy: „Václav Valeš není šéfem ekonomického týmu ve vládě proto, že to je můj mnohaletý přítel a že jsem se o jeho mravních kvalitách přesvědčil i v situacích nejtěžších, ale proto, že jeho autorita je respektována ekonomy nejrůznějšího názorového zaměření i různých generací. Jako jeden z mála našich předních ekonomů má bohaté zkušenosti z vedoucích míst v podnikové sféře a jako vysoký vládní činitel zažil již tolik neúspěšných ekonomických reforem, že nám všem může být dobrou zárukou proti nebezpečí excesů, zbrklých rozhodnutí, tragicky neuvážených experimentů a snahy slepě promítat do hospodářské praxe školské poučky a různé, leckdy i dobou překonané ekonomické teorie.“

Václav Valeš vystudoval Obchodní akademii ve Slaném a později v letech 1949–1955 působil v Chemických závodech československo-sovětského přátelství (Stalinovy závody), v Záluží u Mostu, kde dosáhl pozice náměstka ředitele. Od roku 1955 pracoval na Ministerstvu chemického průmyslu jako ředitel hlavní správy odbytu, v roce 1956 byl jmenován náměstkem ministra chemického průmyslu a v roce 1960 se stal jeho prvním náměstkem. 

Během zaměstnání vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou (1965) a od listopadu 1965 do dubna 1968 zastával funkci ministra chemického průmyslu ve vládě Jozefa Lenárta. V dubnu 1968 se stal ministrem zahraničního obchodu v první vládě Oldřicha Černíka a od ledna do září 1969 působil jako místopředseda druhé vlády Oldřicha Černíka. Jako představitel reformního kurzu byl odvolán a v roce 1970 vyloučen z KSČ. Dle profilu na webu úřadu vlády byl v letech 1980 – 1982 vězněn „na základě vykonstruovaných obvinění.“

Státní bezpečnost po srpnu 1968 rozpracovávala a sledovala všechny bývalé straníky a prominentní funkcionáře. Na Valeše založila kontrarozvědka osobní svazek „Leoš“, s cílem „zadokumentování jeho činnosti poškozování národního hospodářství, osobního obohacení a současné jeho činnosti organisování schůzek a bývalými pravicovými prominenty a podobně.“ Později na něj Správa vyšetřování StB vedla rozsáhlý vyšetřovací spis a řadu informací o něm se dozvídáme i ze svazků ekonomické kontrarozvědky a zahraniční rozvědky.

Valeš byl po srpnu „potrestán“ a v roce 1970 nastoupil do národního podniku Benzina „do funkce náměstka gen. ředitele, kde je dosud. Zaměstnání v Benzině nastoupil na doporučení ÚV-KSČ…“. Po roce 1974 byl přeřazen do funkce samostatného technologa pro rozvoj a tato funkce byla následně změněna na funkci samostatného výzkumného pracovníka. Přes 15 let se pohyboval ve vysokých funkcích a toto angažmá mu přineslo širokou síť zahraničních kontaktů pro jeho další aktivity.

Archivy StB ukazují, že zahraniční obchod ČSSR nebyl jen poslušným nástrojem plánované ekonomiky, ale také šedou zónou připomínající „divoký Západ“, kde se uplatňovaly svérázné pracovní metody společné reformním i normalizačním komunistům (psali jsme např. zde, zde nebo zde…). Z tohoto prostředí, kdy hlavní roli hrála moc, klientelismus, protekce a úplatky, plynuly řadě soudruhů nové příjmy, majetek i kontakty využitelné po roce 1989.

V rámci sledování Valešovy činnosti StB zaznamenala řadu podezřelých aktivit i z období, kdy působil ve funkci ministra zahraničního obchodu. Například v srpnu 1971 náčelník 4. odboru S-StB Praha pplk. František Pytela informoval, že „dne 23.12.1969 bylo přivezeno do OZO CHEMAPOL 42 balíků darů od firmy DEUTSCHE CHEMAPOL z NSR. Řada těchto balíků, jejichž cena byla odhadnuta asi na 30.000 DM, byla adresována na Václava Valeše. Jednalo se o televizory, transistorová radia, holící strojky a kuchyňské roboty. /Poznatek byl předán z I. správy FMV./ “

Jednotlivé balíky byly určeny „pro Valeše, v té době ministra ZO, [Zdeňka] Mojžíška - GŘ OZO CHEMAPOL Praha, [Jaroslava] Tichého pracovník CHEMAPOL Praha. Mimo to dostali darem od Schnabela [Jan] Poula nám. min. zahraničního obchodu a [Jan] Simandl - delegát CHEMAPOLU ve Frankfurtu v roce 1970 pračku, [Rudolf] Javořík – bývalý ředitel CHEMAPETROLU myčku na nádobí, OZO CHEMAPOL obdržela jako dar od Schnabela 6 vozů zn. Mercedes a Poulovi, v době kdy byl obchodním radou ve Frankfurtu, zařídil Schnabel na vlastní náklady nábytkem jeho kancelář.“

Od sovětské KGB získala StB poznatky o tom, „že v předvečer srpnových událostí 1968 navázalo americké seskupení finančního kapitálu lehkého průmyslu v Evropě, jejímž důvěrníkem je majitel rakouské firmy NOSTA ve Vídni Erich David spojení s nepřátelsky zaměřenými pracovníky MZO-ČSSR, zejména s bývalým ministrem a náměstkem předsedy vlády Valešem, Otto Šikem a některými vedoucími podniků zahraničního obchodu. Pomocí Davida si začaly uvedené osoby vytvářet materiální základnu v zahraničí. Za tím účelem byly s řadou zahraničních firem uzavřeny smlouvy za nižší ceny a rozdíly mezi skutečnou cenou a smluvní byly převáděny na účty těchto osob ve švýcarských bankách… V předaných poznatcích je dále uvedeno, že Erik David pořádá ve svém bytě ve Vídni různé pitky pro pracovníky MZO-ČSSR, na které zve prostitutky…“

Agenturní zpráva č. 239, kterou StB předal informátor „Henke“ uváděla, že „Valeš vlastní vilu, ve které není z ČSSR ani šroubek a ve které se neměly používat ani české potraviny. Vilu si měl Valeš postavit z provize, kterou vynášelo zastoupení DEUTSCHE CHEMAPOL a která činila 1 milion DM ročně. O provizi se měl dělit se Simandlem a bývalým obchodním radou ve Frankfurtu Janem Poulou… Simandl i Poula jsou rozpracováváni v akci „Trhovec“. / Poznatek získal I-HENKE od pracovníků obchodního oddělení ve Frankfurtu./“

S Hermannem Schnablem (1921-2010), pozdějším miliardářem a snad i vlastníkem největší numismatické sbírky na světě, se Václav Valeš znal již z počátku 60. let, kdy působil na ministerstvu chemického průmyslu.

Navázal „úzké vztahy s NSR st.př. Schnabelem… majitelem firmy K.O. HELM vedoucím zastupitelské firmy DEUTSCHE CHEMAPOL ve Frankfurtu nad Mohanem, který je rozpracováván v akci „Trhovec“ pro podezření z uplácení pracovníků zahraničního obchodu. V dřívější době byl Schnabel rozpracováván pro podezření ze špionáže, pro nedostatek důkazů byl jeho svazek uložen v roce 1964 do archivu MV.“ Vzájemné kontakty a přízeň přerostly v rodinné přátelství a neutichly ani po roce 1970, kdy byl Valeš zbaven funkcí.

Schnabel pocházel z okolí Náchoda (ze Sudet), odkud byl po roce 1945 odsunut. Hovořil plynně česky a v SRN si vybudoval rodinnou obchodní firmu. V rámci československého zahraničního obchodu měl mimořádné postavení a vliv. V roce 1961 koupil podíl ve firmě Deutsche Chemapol, „která byla výhradním zástupcem PZO CHEMAPOL v NSR. Během poměrně krátké doby (v průběhu let 1962-68) pozdvihl úroveň firmy a roční obrat se během této doby zvýšil ze 20 na 200 mil. DM. Na konci 60. let byla z firmy Deutsche CHEMAPOL vytvořena afilace, kde Schnabel vlastnil 51% a CHEMAPOL Praha 49 % kapitálu, což bylo pro ČSSR zjevně nevýhodné postavení, neboť Schnabel díky své kapitálové většině měl hlavní slovo (je zajímavé, že právě z tohoto období – konec 60. let – máme poznatky o darech, které Schnabel posílal vedoucím pracovníkům). Kdo byl iniciátorem založení afiliace za spoluúčasti právě Schnabela není doposud přesně zjištěno. Údajně Schnabela poprvé přivedl bývalý GR OZO TUZEX [Jaroslav] Nýderle.“

Později bratislavská XII. správa SNB získala agenturní poznatek, „že Schnabel vystupuje v KS (kap. státech – pozn. aut.) jako expert přes obchod s ‚Východní Evropou’. V roce 1978 organizoval ve Velké Británii přednášku na toto téma. Doporučil zde několik postupů, které se jemu osvědčily v praxi: je třeba hodnotit zboží se SZ (soc. zemí – pozn. aut.) jako nekvalitní, méně hodnotné, vypěstovat v partnerech ze SZ pocit, že tomu tak skutečně je; nakupovat a prodávat vždy koncem jednotlivých kvartálů či koncem roku, kdy SZ dělá vše pro splnění plánu a lépe se pak s nimi dohadují ceny; čas od času je třeba uplatnit vůči SZ reklamaci a tím narušit klidný průběh obchodní spolupráce – v SZ neexistují reklamační fondy a reklamace se řeší jen s obtížemi; doporučil používat metodu drobných úplatků /alkohol, spotřební zboží/, kterými se sporné otázky vyřeší ve prospěch firem z KS. Uplatňování této metody při provádění obchodní činnosti s ČSSR umožnilo Schnabelovi stát se milionářem.“

Schnabel si v Československu ukládal i své zisky, „jedná se o 100.000 DM ročně. Je to pro něho výhodné, protože z tohoto příjmu takto neplatí daně, může z konta kdykoliv čerpat, má právo požadovat okamžitý převod konta do NSR a běží mu zde 9% úrok. Na začátku roku 1980 Schnabel projevil zájem o převedení těchto peněz z ČSSR do NSR, potom to však nebylo realizováno. V roce 1980 si na toto konto nechal připsat dalších 100.000 DM a zvýšil tak velikost konta na 200.000 DM. V březnu 1982 byla provedena prověrka Schnabelova konta v ČSOB. Bylo zjištěno, že ke dni 2.3.1982 měl Schnabel uloženo na 4 depozitních účtech celkem 1.053.881 DM.”

V roce 1983 jeden ze spolupracovníků čs. rozvědky informoval, „že celý rad obchodov s chemikáliami medzi ČSSR a NSR je úplne zbytočne vedený ešte aj cez firmu K.O.Helm - ktorej vlastníkom je p.Schnabel. Čs. podniky takto úplne zbytočne prichádzajú o časť provízie, ktorú dostáva K.O. Helm. Samotní odberatelia v NSR upozorňujú na túto skutočnosť a i pre nich by bolo výhodnejšie odoberať výrobky priamo z ČSSR. Na túto skutočnosť bol upozornený PZO Petrimex Bratislava, ktorý však informoval hned p. Schnabela. Argumentuje poukazovaním na nutnost plnenia tranzitných a tzv. reexportných obchodov, podľa IS sa však zo strany PZO Petrimex jedná o výhovorky. Pritom ČSSR stráca týmto postupom značné devízové prostriedky.“

Dne 21. ledna 1980 bylo podle § 160/1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání a později vzneseno obvinění proti ing. Václavu Valešovi, PhDr. Františku Novákovi, PhDr. Miloši Parisovi. „Trestná činnost spočívá v tom, že jmenovaní v době nejméně od roku 1976, ing. Valeš pak od roku 1974, vykonávali pro rakouskou firmu KEREPA, jejímž majitelem je rakouský státní občan Hubert Schiestl, obchodní a zprostředkovatelskou činnost, k níž neměli souhlas příslušných orgánů ČSSR. Za tuto činnost byli odměňováni Hubertem Schiestlem tak, že ing. Valeš od roku 1974 dostával měsíčně 1.000 DM nebo 7.000,- Kčs, dr. Novák a dr. Paris byli odměňováni ve formě provizí z obchodů, které Schiestl v ČSSR uzavřel… V průběhu dosavadního vyšetřování ing. Václav Valeš svoji spolupráci se Schiestlem doznal, popisuje jednotlivá jednání, a uvedl, že za dobu spolupráce získal od Schiestla částku nejméně 500.000,-- Kčs. Vedle doznání je usvědčován i výsledky domovní prohlídky a částečně i výpovědi dr. Parise.“

Uvedené odměny byly realizovány nejen ve formě finančních prostředků, ale i ve formě různého zboží, které Schiestl vozil ze zahraničí. StB výpověď Valeše považovala za prokázanou zjištěním, že „úhrnné vklady na vkladních knížkách rodiny obž. Ing. Valeše za období od roku 1974 do roku 1980 činí částku 331.050,60 Kčs.“

„V průběhu let 1978-1979 převzal obž. ing. VALEŠ od Huberta Schiestla, na základě mezi nimi sjednaných odměn, částku 62.000 S. V uvedené částce je zahrnuta i část mimořádné prémie, kterou obž. ing. Valeš obdržel od Schiestla za pomoc při realizaci dovozu dvou spalovacích pecí na ropný odpad do ŽOS Nymburk a MěNV Martin.“

„Obž. ing. Valeš uvedené valuty nesměnil, ale dne 16.9.1979 je předal občance NSR Else Schnabelové, aby mu uvedené valuty převezla do NSR a tam je uložila na svoje konto (dokumentace, sv. XVIII, č.1. 2706a)... V průběhu vyšetřování napsal obž. ing. Valeš dopis Else Schnabelové, aby uvedených 62.000 S poslala do Živnostenské banky v Praze na jeho jméno (č.1. 1160-1163). Schnabelová jeho žádosti vyhověla a valuty do ČSSR zaslala (č.l. 1168; dokumentace, sv. XVIII, č.1. 2690)... Jak vyplývá z vyjádření ministerstva financí ČSR (č.1. 1155), nesplněním nabídkové povinnosti u částky 62.000 S způsobil obž. ing. Valeš čs. devizovému hospodářství škodu ve výši 23.746 Kčs… Obžalovaný ing. Valeš uvedené skutky doznal.“

Valeš byl původně obviněn také z rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, protože si v letech 1970–1979 ponechal pro vlastní potřebu (na své chatě) větší množství reklamních a propagačních předmětů podniku Benzina v hodnotě 5 604,70 Kčs. Odvolací soud ho však v tomto bodě obžaloby zprostil.

Vyšetřovatelé StB stíhali Valeše vazebně z důvodů, že „z výpovědi ing. Valeše vyplývá, že nejméně ve dvou případech si nechal predisponovat do NSR značné částky valut. Tyto nechal uložit na účet západoněmeckého občana Hermana Schnabela pro svou pozdější dispozici. Nelze vyloučit, že si ing. Valeš vytvářel materiální podmínky pro případný pobyt v NSR.“

Druhý důvod, který vyšetřovatelé StB uváděli byl, že „Ing. Valeš provozoval trestnou činnost po dobu nejméně 6 let. V té době jednal s mnoha osobami v československých hospodářských podnicích a využíval svého bývalého postavení. Při jeho propuštění na svobodu je nebezpečí, že bude působit na tyto osoby, využívat svého vlivu a mařit objektivitu vyšetřování.“

Václav Valeš byl odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 28. ledna 1981 a následně v březnu 1981 jej v odvolacím řízení potvrdil Městský soud v Praze k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let.

Nakonec si odseděl jen 2 roky a ve vězení v Plzni na Borech se seznámil s Václavem Havlem, na kterého podával zprávy StB. Po Listopadu se vrátil do politiky a usedl do vlády Mariána Čalfy s Janem Langošem. Jeho politický osud zpečetil lustrační zákon, protože se jeho jméno objevilo v registru tajných spolupracovníků StB.

V září 1991 podal demisi. Jeho přítel Schnabel obdržel v té době čestný doktorát Vysoké školy ekonomické v Praze a obchod s chemií, zdá se, dál nerušeně pokračoval i na Slovensku, kde v roce 2001 obdržel čestný doktorát Ekonomické univerzity v Bratislavě. Své „úspěchy“ zaznamenal v knize Peníze leží na ulici – Stačí se jen ohnout!

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.