KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Příští středu (21. ledna 2026) se chodbami haly č. 18 pražské Holešovické tržnice projdou poslední lidé, mnozí zvyklí již skoro 30 let navštěvovat tato místa za účelem „sjednání programu s výkonnými umělkyněmi“, jež zde nabízely své služby. Majitel proslulého podniku Zbyněk Matela následně předá klíče soudnímu exekutorovi, aby své „šapitó“ znovu rozbil v činžáku v samém centru města – v sousedství škol a školek, úřadů a nemocnic. Je tohle opravdu to, co jste chtěli, dámy a pánové radní?
„Chceš lásku za pět stovek?“ oslovovaly mě v 90. letech coby patnáctiletého vyjukaného nevycválance lehce oděné sexuální pracovnice, když jsem chodíval přes Uhelný trh a Perlovou ulicí na metro po večerním fotbálku v nedaleké školní tělocvičně.
Pouliční prostituci v centru hlavního města se postupně podařilo prakticky vymýtit. „Kněžky lásky“ si ale záhy našly azyl v soukromých bytech a nenápadných nočních podnicích – včetně toho zdaleka největšího, kterým se stal holešovický Showpark. Teď se hlavnímu městu Praha podařilo docílit vyklizení tohoto nočního podniku v Holešovické tržnici, která je městským majetkem.
Není sporu o tom, že Praha by asi neměla být žádným způsobem spojována přímo s provozováním nejstaršího řemesla. Jiná věc je ale vítězství v dílčí kauze, a další pak důsledky této situace.
Práce stará jako lidstvo samo
Všichni odpovědní úředníci totiž dobře vědí, že Zbyněk Matela má jako náhradní působiště připraveno svoje někdejší „béčko“: v nepřehlédnutelném rohovém činžáku na magistrále, co by kamenem dohodil od náměstí I. P. Pavlova. Zůstává tak palčivou otázkou, zda celá tahle kauza nemohla mít nějaké systémovější řešení.
Možná to bude v dnešních „dušínovských“ poměrech znít nevhodně, jenomže pravda je taková, že noční život do města patří stejně jako metro, domov seniorů nebo péče o zeleň. A pod roušku tmy patří odedávna také erotické služby. V případě velkého podniku formátu Showparku jde vyloženě o „ostrov pozitivní deviace“ (což je odborný sociologický termín).
Sexuální byznys je dnes tabuizován z poněkud pokryteckých pozic: veřejné domy kdysi provozovala sama města a měla z toho královské výnosy. Že noční život a poptávka po placeném sexu neexistuje, se nesnaží předstírat skoro žádné z velkých světových měst – svůj přísně vymezený „red light district“ (čtvrť červených luceren) mají v nejen v Hamburku, Amsterdamu či Paříži, ale třeba i ve Frankfurtu nebo Linci.
Tam všude se pragmaticky smířili s tím, že prostituci nejde vymýtit, a naivní je ten, kdo by si myslel, že tomu dnes může být jinak.
Ojedinělá snaha o vymýcení prostituce se odehrála před téměř osmi staletími za vlády francouzského krále Ludvíka IX. Ten v roce 1254 vykázal kurtizány z měst a přikázal zabavit jejich majetek. Podle dochovaných listin ale ještě v roce 1256 vymáhal panovník dodržování tohoto výnosu ve vlastních obcích – což naznačuje, jak aktivně tehdejší radní k plnění jeho vůle přistupovali. Některá města přitom učinila jen nejnutnější opatření: například město Dijon tvrdilo, že prostitutky „vyhnalo“, přičemž rada jejich řemeslu vyhradila pouze dvě ulice.
Argument současných „pražských konšelů“ v kauze Showparku, ve smyslu „udělejte si to ve svém baráku někde jinde“, je pokrytecký – tedy pokud je opravdovým zájmem úředníků skoncování s prostitucí. Nechť hodí kamenem každý radní, který se bouří proti veřejnému domu a v životě za sex neplatil. Myslím, že jich zas tak moc nebude.
Ideální řešení
Když odhlédneme od všech právních a moralistických okolností, je nutno konstatovat, že v areálu bývalých městských jatek našel tento druh byznysu v rámci Prahy ideální působiště.
Holešovická tržnice, která je sama o sobě obezděným (a tudíž od okolních veřejných prostranství fyzicky izolovaným) areálem, se rozkládá v rozlehlém volném prostoru na vltavském nábřeží zhruba 3 kilometry severně od samotného centra města. V perimetru zhruba 500 metrů okolo haly č. 18, kde podnik sídlí, se nenachází žádné obytné ani veřejné budovy, natož školy, školky či jiná zařízení určená k výchově dětí a mládeže.
Právě z chodníků a městských parků se sem přestěhovalo veřejné nabízení sexuálních služeb, které byly v odlehlém Showparku koncentrovány pod střechou a za zdmi, za které nikdo (kdo sám nechce) nevidí. Na druhou stranu opilí cizinci neruší pořádek v centru a rodiče se nemusí bát pouštět večer nezletilé ratolesti samotné ven.
„Vřed v centru města“, „Ostuda Holešovic“ či jednoduše „hampejz“, jak odpůrci Matelův podnik častují, se ale teď musí stěhovat. A prostituce se vrátí tam, odkud přišla – do městského centra.
Kam s nimi?
Už teď lákají výrazné cedule na staronovém působišti Showparku na otevíračku 22. ledna. Umím si představit, že v blízké době bude činžák s širokým rohem vyzdoben i výrazným neonem lákajícím ke vstupu. Třeba to bude v rozporu s městskými vyhláškami, ale než se městu zase podaří dosáhnout právního stavu, bude to řadu let trvat.
Jestli totiž něco Matelově firmě Eroc (resp. jejím právníkům) opravdu jde, je to obstruování různých administrativních procesů. Posádky 50 000 aut, která místem denně projedou, budou mít vše pěkně na očích.
Neříkám, že užívací titul Showparku k prostorům v tržnici, byl platný – z čistě právního pohledu bylo spravedlnosti opravdu konečně učiněno za dost. Také rozhodně netvrdím, že by město mělo provozovateli daného druhu služeb shánět náhradní prostory na nějakém méně „okátém“ místě. Není to jeho problém.
Jeho problém je ale pokrytecké ignorování existence stálé poptávky po sexuálních službách. Podle Zbyňka Mately měl Showpark v nejúspěšnějších časech roční návštěvnost vyšší než třeba zámek Konopiště nebo Národní divadlo. Dnes je prý reálný průměr návštěv okolo 350 klientů denně, tedy zhruba 130 tisíc ročně. To jsou neopomenutelná čísla.
„Náhradní“ Showpark v centru bude menší – existuje proto reálná možnost, že část „výkonných umělkyň“ z Holešovic, na které se nedostane místo, se bude snažit o jinou formu svého podnikání. Jak říká Zbyněk Matela: „Náš zákazník je jako voda – proteče všude.“ (Tzn. když bude chtít, zákazník si svou prostitutku najde kdekoli.)
Jsem toho názoru, že vedení města, resp. několik vládnoucích garnitur, které Matela úspěšně „přežil“, by nemělo dělat, jako že žádný sexuální byznys neexistuje. Chápu, že Pražská tržnice je lákavým hřištěm pro různé zájmové skupiny spřízněné s vedením města, ale těžko si v Praze představit (z důvodů výše uvedených) vhodnější umístnění pro „red light district“.
Koncentrace tohoto typu nočního života na jednom místě je výhodná pro všechny zúčastněné – zákazníky, majitele klubu i město, které nemusí vynakládat vysoké prostředky na potírání prostituce a souvisejících nežádoucích jevů rozptýlených v méně vhodných městských lokalitách. Místo lehkých holek si teď ale bude útulné pokojíčky v hale č. 18 užívat městská policie.
Není snad potřeba diskutovat o tom, že sex je věc velice pozitivní pro fyzické i mentální zdraví člověka napříč generacemi i socioekonomickými vrstvami. Veřejné domy cestu k němu usnadňují těm, kteří z různých důvodů nejsou schopni si ho obstarat sami. Bylo by fér nechat je žít na nějakém příhodném místě – jakým bývala až do letoška právě pražská Holešovická tržnice.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
