VZPOMÍNKA MICHALA BORSKÉHO I Zesnulý Theodor Pištěk byl celoživotním fandou rychlých kol a sám byl aktivním automobilovým závodníkem. Láska čpějící benzinem se výrazně propsala i do mistrovy tvorby různých forem: na filmovém plátně bude jeho dílo už na vždycky připomínat především příběh vytuněného auta, které vysálo krev z řidičky sanitky Mimy Veberové (v podání Dagmar Veškrnové). Jeho osud je ale mnohem spletitější, než by se z tohoto Herzova „filmu pro pamětníky“ mohlo zdát.
Tklivá hudba Petra Hapky a pohledy na umírající, již prakticky vysátou nádrž prokletého závodního auta, alias Dagmar Havlovou, toho času ještě dávno Veškrnovou. To jsou závěrečné scény Herzova motoristického sci-fi Upír z Feratu, československého filmu z roku 1983. Na rozdíl od naturalistických scén s „vnitřnostmi“ auta, které Janu Švankmajerovi z filmu z větší části vystřihali cenzoři, se vůz jménem Ferat (odkaz na slavný snímek Nosferatu, pozn. red.) na plátně ukazuje hojně v mnoha různých záběrech. Kde se ale tento pekelník vzal?
Nechtěné zboží
Kreativní myšlení nebylo z těch lidských vlastností, které by komunistický režim podporoval. Auta měla být co možná nejjednodušší, praktická a pokud možno levná. Socialistickému člověku mělo být cizí luxusní pozlátko zhýralého Západu reprezentované extravagancí a odleskem komerčního úspěchu majitele vozu. Sportovní kupé bylo zkrátka tou poslední věcí, po které měl československý socialistický občan toužit. A přece toužil...
I mezi roky 1948 - 1989 se ale našla řada jedinců, kteří v často primitivních podmínkách vytvořili úžasná automobilová díla, která dodnes ohromují. Už v 50. letech vytvořil Július Kubisnký jedinečné gran turismo JK 2500 s motorem Tatra, později tu bylo nádherné kupé Majka postavené na základech „brouka“ nebo v 80. letech supersport Grafit. Zkrátka a dobře, kdo nechtěl domácí Škodu Felicia, „erko“ nebo Rapida a neměl na dovoz Renaulta 15 nebo Fiatu 128 Coupé, musel si poradit jinak.
Lidé, kterým to myslelo trochu dál než za nejbližší horizont, pracovali také v mladoboleslavských AZNP čili Škodě. Nejvýraznějším příkladem tvůrčí invence tohoto národního podniku bylo kupé 110 Super Sport z roku 1972. Tento futuristický prototyp, vyrobený v jediném exempláři, prožil dva životy, a nebýt toho druhého, kdy se objevil ve filmu, o kterém píšeme, možná by se na něj úplně zapomnělo.
Práce na projektu kupé Super Sport, interně označovaném jako „typ 724,“ začaly už v roce 1969. Vzhled vozu s motorem umístěným před zadní nápravou, byl inspirován módou prvních italských supersportů jako Lamborghini Miura, Dino 246 GT nebo De Tomaso Pantera, se stejnou koncepcí. Chybět nemohly ani výklopné světlomety, a to ne jen obvyklé dva, ale rovnou šest, umístěných na výklopné rampě na přední části vozu. Zadní část auta také nepřišlo o extrémní podobu – šestnáct kulatých světlometů působilo jako trysky sovětské rakety Sojuz.
Výhodou bílého kupé byla poměrně nízká hmotnost. Super Sport vážil pouhých 898 kg, což mu i s nuzným výkonem motoru z bežné Škody 110 umožňovalo dosáhnout maximální rychlosti 180 km/h. S akcelerací to bylo horší – z nuly na sto se dostal za 15,3 sekundy, což byla celkem bída. Později se do motorového prostoru nastěhoval vyladěnější čtyřválec OHV o objemu zvětšeném na 1 147 cm³, který dosáhl až na 104 koní, takže maximální rychlost vzrostla na o poznání atraktivnějších 211 km/h.
Mělo to ale háček. Uvedená rychlost byla dosažitelná pouze se zasunutými světly. Při vysunutí rampy se šesti světlomety (dva potkávací, dva dálkové a dva mlhové) se kvůli výrazně zhoršené aerodynamice maximální rychlost snížila o celých 17 km/h. Tento problém měla vyřešit silnější verze měla tento problém vyřešit - v Boleslavi se tehdy pracovalo na čtyřválci 1,5 OHC pro nový sedan Škoda 720, který se však nakonec také nedostal do výroby.
Poklad z kouta garáže
Škodovácký Super Sport se na začátku 70. let ukázal jako reklamní poutač na nekolika výstavách, ale jinak všechno nasvědčovalo tomu, že podobně jako mnohé další prototypy potichu zmizí ze světa a při troše štěstí se na něj najde místo v továrním depozitáři. Sdělovací prostředky normalizačního režimu vozu také nepřály a když už o něm informovaly, pak velmi zdrženlivě a naznačovaly, že uvědomělým občanům se tento extravagantní vůz nelíbí, ačkoliv opak byl pravdou.
Občas se ale dějí zázraky. Jednoho dne se před boleslavským depozitářem objevil kamion z fimových studií Barrandov a stále ještě bílé kupé zahájilo svůj druhý život. Do sci-fi komedie Zítra vstanu a opařím se čajem, kde hlavní roli ztvárnil Petr Kostka totiž sháněli nějaké západně vypadající auto. Tak si někdo vzpomněl na bílou škodovku. Nacista Kraus (Vladimír Menšík) ve filmu odjíždí z podzemních garáží pražského hotelu Intercontinental v mercedesu a v jednom záběru míjí právě zaparkovanou Škodovku Super Sport.
Na další využití si podivuhodné vozidlo muselo počkat další tři roky a tentokrát už to opravdu stálo za to. Pro film Juraje Herze Upír z Feratu jej dokonale předesignoval právě filmový výtvarník Theodor Pištěk. Při výběru představitele hlavní automobilové role opět vznikl problém, protože na česko-slovenském trhu nebylo k dispozici žádné zajímavé auto, které by vyhovovalo režisérovi, a západní modely byly z ideologických důvodů nepřijatelné.
V prvé řadě nechal Pištěk vůz přestříkat z nevinné bílé barvy na hlubokou lesklou černou s matně červenými proužky symbolizujícími krev. Podle jeho slov mělo auto vypadat „jako černý upír“ – elegantní, ale smrtelně nebezpečné. Původní béžový interiér přečalounil na černou kůži s červeným prošíváním a osadil sportovním tříramenným volantem (Momo nebo podobným).
Přední část získala démonický výraz: výklopné světlomety nechal zúžit, překrýt červenou fólií, aby svítily krvavě červeně jako upíří oči, a doplnil je černými „víčky“, která se při natáčení zavírala a otevírala – auto tak doslova „mrkalo“ a působilo živě.
Nejznámějším prvkem se stalo obrovské pevné zadní křídlo z laminátu, které sám Pištěk navrhl (inspirováno závodními vozy 70. let, např. Porsche 917) a nechal vyrobit. Původní prototyp žádné křídlo neměl – šlo o čistě filmovou úpravu. Křídlo bylo přišroubováno přímo na karoserii a natřeno černě s červeným proužkem.
Pro agresivnější vzhled přidal široké černé plastové lemy blatníků a boční prahy, díky nimž vůz vypadal nižší a širší. Originální 13" kola vyměnil za větší 14" disky se širokými pneumatikami Barum, přestříkal je na černo a doplnil červenými linkami.
Odstranil všechny chromované lišty a emblémy Škoda (ponechal jen malé „S“ na přídi), na záď přidal červený nápis „Ferat“ a nechal vyrobit speciální poznávací značku „FER 666“. Společně s Janem Švankmajerem vytvořili nechvalně proslulý „živý“ motor v kufru – při otevření se objevily pohybující se kravské plíce a srdce poháněné zvláštním mechanismem, což je dodnes jedna z nejgrotěšnějších scén českého filmu.
Doktor Marek (Jiří Menzel) se odhodlá a vloží ruku do úzké štěrbiny v kapotě, což by mohlo být jeho posledním činem. Na příkaz vedení Barrandova musely bohužel být z netradičního hororového snímku odstraněny všechny scény, které by mohly narušit morálku socialistického občana.
Během natáčení řídil vůz sám Pištěk. I přes pouhých cca 55 koní původního motoru 1,1 l vzadu dokázali filmaři pomocí triků (podtáčky, couvání do kopce apod.) vytvořit dojem zběsilých honiček jak z Bullitova případu. Název filmu odkazoval na slavný němý film Upír Nosferatu z roku 1922, který režíroval německý expresionistický režisér Friedrich Wilhelm Murnau.
Po svém hvězdném filmu bylo kupé na plátně k vidění ještě jednou, a to ve filmu Velká filmová loupež z roku 1986, který režíroval Oldřich Lipský. V tomto poněkud potrhlém snímku se auto opět objevuje v hororové podobě, a hlavní hvězdy filmu, Oldřich Kaiser a Jiří Lábus, se s ním dokonce podívají na palubu Titanicu. Dnes je Ferat k vidění v továrním muzeu Škody v Mladé Boleslavi.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
