Mýtus o A-10 nad Kyjevem. Proč by „Warthog“ v ruském pekle dlouho nepřežil

Když se podíváte na A-10 Thunderbolt II (kterému v letectvu nikdo neřekne jinak než „Warthog“, tedy prase bradavičnaté), napadne vás po chvíli zkoumání jediná věc: tohle není letadlo, do kterého inženýři přidali zbraně. Tohle je obrovský smrtící kanón, ke kterému z čiré nutnosti přimontovali křídla, ocas a dva motory. Přední podvozek musel být dokonce posunut mimo středovou osu trupu jen proto, aby uvolnil místo hlavní zbrani.

Tou absolutní hvězdou je sedmihlavňový rotační kanón GAU-8/A Avenger ráže 30 mm. Zapomeňte na nějaký „větší kulomet“. Samotný zbraňový systém s obřím bubnovým zásobníkem měří na délku bezmála šest metrů a plně naložený váží skoro dvě tuny.

Dokáže vychrlit neuvěřitelných 3 900 střel za minutu. A ne ledajakých. Každý náboj je velký zhruba jako skleněná láhev od mléka. K drcení tanků používá Warthog průbojnou zápalnou munici s jádrem z ochuzeného uranu.

Proč zrovna uran? Jako materiál je extrémně těžký a hustý – zhruba 1,6krát hustší než olovo. Když víc než čtvrtkilový projektil letící rychlostí přes 1 000 metrů za sekundu narazí do pancíře, zafunguje jeho obrovská kinetická energie.

Ochuzený uran má navíc jednu pro tankisty naprosto děsivou vlastnost: je takzvaně pyrofosforický. Při probíjení pancíře se extrémně zahřívá, odlamuje a jakmile pronikne dovnitř tanku, jeho úlomky se samovznítí. Výsledkem je déšť hořícího kovu o teplotě tisíců stupňů, který uvnitř obrněnce okamžitě uvaří vše živé a často odpálí uloženou munici.

Zpětný ráz tohoto monstra se zhruba rovná tahu jednoho z motorů letadla. Mezi letci proto koluje polomýtus, že kdyby pilot držel spoušť příliš dlouho, letadlo by se ve vzduchu doslova zastavilo a spadlo.

V realitě se pálí jen v krátkých, zhruba dvousekundových dávkách, protože delší střelba by bleskově vyčerpala zásobník a zbraň přehřála. I ty dvě vteřiny ale stačí na to, aby cíl zmizel v oblaku prachu a ohně. Zvuk, který zbraň s drobným zpožděním vydává – ikonické zlověstné zařvání „BRRRRRRT“, znějící jako trhání obřího kusu plátna – znají američtí pěšáci z Afghánistánu i Iráku jako nejkrásnější hudbu na světě.

A-10 navíc není žádná křehká stíhačka. Pilot sedí v masivní titanové vaně o hmotnosti přes půl tuny, systémy jsou zálohované, letadlo zvládne letět i s ustřelenou polovinou křídla. Pro vojáky na zemi je to anděl strážný. Pro obrněnou techniku nepřítele absolutní zkáza.

Přesuňme se nyní asi o čtyři roky zpět, do března 2022. Severně od Kyjeva stojí logisticky zadrhnutá, desítky kilometrů dlouhá kolona ruské invazní armády. Vypadala jako ultimátní cíl z učebnice pro piloty Warthogů. Tyto stroje byly přece během studené války navrženy přesně pro tento scénář – k zastavení masivních sovětských tankových klínů valících se Evropou.

Tehdejší debata o možném dodání A-10 Ukrajině nebyla jen fantazií fanoušků na internetu. V březnu 2022 vycházely v západních médiích seriózní komentáře, které navrhovaly okamžitý převod tří letek A-10, které americké letectvo beztak plánovalo výhledově vyřadit (cítíte tu podobnost s českými L-159?)

Analytici z think-tanku CEPA argumentovali, že stroje by se mohly dodat v řádu dnů. Olej do ohně přilila i zpráva, že Ukrajina už v rámci výměnných programů disponuje „malým počtem“ na A-10 vycvičených pilotů.

Že se věc řešila v nejvyšších patrech, potvrdily s odstupem času i informace z amerických vládních kruhů. Někdejší ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov prý pár týdnů po začátku invaze požádal šéfa Pentagonu Lloyda Austina o plných 100 kusů těchto letounů. Zdálo se to jako dokonalé propojení nabídky a poptávky.

Na první pohled to skutečně vypadá jako pohádkový scénář. Kanón A-10 umí drtit pancíř na vzdálenost 1,2 až 3 kilometry a na větší dálky (klidně přes 20 kilometrů) může letoun shazovat chytré pumy nebo pálit střely Maverick. Jenže realita vojenské romantice nepřála. Proti se postavili sami veteráni amerického letectva. A zřejmě právem.

Základní problém tkvěl v prostředí. Podle studie britského institutu RUSI (o který opírám své komentáře velmi často – jsou skvělí) byla obloha nad kyjevskou a běloruskou osou v březnu 2022 pokryta ruskými raketovými systémy dlouhého dosahu S-400. Ty nutily ukrajinské piloty létat v extrémně nízkých výškách (dokonce pod 30 metrů!), aby se vyhnuli zachycení radary. Jenže dole na ně čekala hustá síť ruské mobilní protivzdušné obrany (systémy Tor, Buk, Pancir) a doslova les přenosných raketových kompletů (MANPADS) na ramenech pěchoty.

Aby A-10 mohl efektivně používat svůj kanón, potřebuje tzv. permisivní prostředí – zjednodušeně řečeno prostor, kde si nepřítel nezvládne hlídat vlastní nebe. Warthog je totiž s maximální rychlostí kolem 830 km/h na moderním bojišti fatálně pomalý.

Pokud letectvo před útokem neprovede masivní operaci na potlačení nepřátelské protivzdušné obrany (tzv. SEAD), stává se z A-10 snadná kořist nejen pro rakety ze země, ale i pro moderní ruské stíhače Su-35 operující ve vyšších letových hladinách.

Americký ministr Austin tehdy Reznikovovu žádost podle médií smetl ze stolu s tím, že A-10 by byly proti Rusům jen „blikajícími terči“.

Závěr je tedy překvapivě střízlivý, ale z taktického hlediska neprůstřelný: A-10 Warthog by bez zásadní změny podmínek ve vzduchu Kyjev nezachránil.

Ono lákavé „okno příležitosti“ proti statické koloně sice existovalo, ale bylo velmi krátké. Dodat letadla, zintegrovat americkou munici, postavit logistiku a připravit pozemní personál jednoduše nelze „v řádu dnů“. A  samotní Ukrajinci si brzy uvědomili, co potřebují k přežití.

Už v létě 2022 začal Kyjev rétoriku měnit – poradce tehdejšího ministra obrany Jurij Sak veřejně přiznal, že Warthogy jsou na Ukrajinu zkrátka moc pomalé a zranitelné, a ukrajinské letectvo si řeklo o rychlé a univerzální stroje F-16.

Legendární BRRRRRRT tak nad ukrajinskými poli nezaznělo. Místo amerických létajících děl zničily ruskou kolonu tisíce drobných, chladnokrevných zásahů ukrajinského dělostřelectva, dronů Bayraktar a speciálních jednotek v lesích.

I když si A-10 nezabojoval na ukrajinské frontě, má po celém světě stále obrovské množství fanoušků. Je to legenda. Přesto, jeho dny v americkém letectvu se (byť s mnohými průtahy) definitivně blíží ke konci.

Oficiální vyřazování probíhá už od roku 2023, ale americký Kongres konec opakovaně brzdil. Aktuální stav k únoru roku 2026 je takový, že US Air Force sice původně žádalo rychlé vyřazení všech zbývajících přibližně 162 kusů do konce tohoto fiskálního roku (září 2026), nicméně politici opět zatáhli za ruční brzdu.

Co to znamená v praxi? Výrazná část flotily sice letos odejde do důchodu a poslední A-10 právě v těchto dnech opouštějí údržbářskou linku na základně Hill AFB, ale legenda ještě úplně nekončí.

Úplný odchod Warthogu z nebes se posouvá nejdříve na léta 2028 až 2029. Jeho dny jsou sice sečteny, ale ošklivé letadlo s nejkrásnějším zvukem se ještě pár let nehodlá vzdát.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.