GLOSA LADISLAVA NAGYE | „Schengen“ a volný pohyb přes hranice je skvělá a příjemná věc. Má však i svá úskalí. Naposledy je nasvítilo rozhodnutí francouzského soudu, které se stalo předmětem konfliktních interpretací.
Francouzský soud – konkrétně Cour nationale du droit d’asile (CNDA) – před několika dny rozhodl ve prospěch palestinské ženy a jejího nezletilého syna z Gazy, že mohou získat status uprchlíka podle Ženevské úmluvy, jelikož nejsou chráněni UNRWA.
Dosud mohli Palestinci z pásma Gazy, pokud nebyli pod kritérii UNRWA (což se týká asi 20 % tamní populace), získat ve Francii pouze tzv. subsidiární ochranu. CNDA ve svém rozhodnutí konstatoval, že válečné metody Izraele představují „perzekuci“ a že Palestinci jako skupina jsou perzekuováni „na základě jejich národnosti“. Tato argumentace umožnila udělit jim plný status uprchlíka.
Stručnou zprávu přinesl deník Le Figaro a zpráva začala okamžitě žít vlastním životem. Na sociálních sítích i v médiích se objevily zprávy, že po tomto verdiktu budou mít automaticky nárok na azyl všichni Palestinci. Po takové interpretaci okamžitě sáhli politici jako Éric Zemmour. Na druhé straně se objevovala ujišťování, že to je hoax a verdikt se týká jen několika jedinců.
Konkrétní právní důsledky nejsou dosud zřejmé. Je nicméně jasné, že Palestinci, kteří nejsou pod ochranou UNRWA, netvoří většinu obyvatelstva Gazy; stejně tak se případ s největší pravděpodobností netýká jen několika málo jedinců a může sloužit jako precedent.
Nicméně ať je tomu tak či onak, přece jen rozhodnutí soudu ukazuje na značný evropský problém. A teď ponechme stranou dvě okolnosti: většina Palestinců se z Gazy nedostane; konflikt v Gaze je nepochybně strašlivý a jeho nevinné oběti na obou stranách zaslouží účast a pomoc.
Rozhodnutí je problematické, protože se netýká jen Francie. Vlastně žádné podobné rozhodnutí soudu v kterékoli zemi EU se netýká jen oné země, ale potažmo celé EU. Zejména problematicky se jakékoli precedentní rozhodnutí jeví v případě zemí, které migraci nezvládly, jako je Francie nebo Německo.
Taková rozhodnutí v řadě evropských zemí nepochybně přispějí k růstu extremistických nálad a posílí dojem (v tomto případě oprávněný), že o „nás“ se rozhoduje někde jinde. Řešení jsou dvě: buď federalizace a svěření těchto otázek nějakému federálnímu soudu EU, anebo zrušení Schengenu a opětovné zavedení hranic národních států.
Verdikt je problematický ještě z jednoho důvodu. Je to další případ toho, kdy se soud aktivisticky vlamuje do demokracie a vlastně provádí něco, co by se dalo označit za „únos politiky“. Nabídnout skupině občanů jisté „země“ nebo území útočiště je přece svrchovaně politický akt – za který nese odpovědnost politická reprezentace, jež ho přijímá. Soud žádnou odpovědnost nenese, a proto by se takových rozhodnutí měl vystříhat.
Rozhodnutí francouzského soudu patrně pomůže některým trpícím dětem a ženám z Gazy. Zároveň ale také velmi pomůže těm, komu leží v žaludku liberální společnost.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
