GLOSA MICHALA BORSKÉHO I Známe je všichni. Facebookové skupiny typu Letenská parta, Vršovická parta, Praha číslo 1 a mnohé další, jejichž společným jmenovatelem je pobyt v určité lokalitě. Jsou plné nechutných urážek, udávání, šmírování sousedů a politické agitace. Zejména u těch „Letenských“ svým množstvím převažují nad běžnými příspěvky typu prodej fíkusu, recyklace batolecích svršků nebo nabídky hodinového manžela.
„Pán natírá lampu. Děkujeme. Chápu, že si štětec a barvu nepoveze tramvají. Ale fakt takto na férovku zaparkovat dodávku na chodník u kostela? Nevím, kdo je zaměstnavatel, ale proč zaměstnance neinformují o vyhrazených místech pro zásobování?“
Přesně takhle zní typický post ve skupině zvané „Letenská parta.“ To je tedy parta... Obyvatelé nejvíc „posh“ pražské čtvrti se k sobě chovají v duchu nejlepších tradic typického českého bonzáctví, špehování a pavlačového pomlouvání. Ale nejen oni – podobných příspěvků najdete v komunitních diskusních skupinách na sociálních sítích mraky.
Chyťte ho!
Můj známý, bydlící v letenské ulici vedoucí kolem Stromovky, přijel jednoho večera autem domů – a protože už velmi dlouho a bolestně zadržoval „malou potřebu“, rozhodl se ulevit si v přítmí u křovíčka, dělícího ulici od parku.
Kdosi z bdělých sousedů však nelenil a na facebooku zveřejnil popis tohoto ohavného skutku s tím, že přímo jemu pod oknem někdo močí na auta a že volá policii. Jenže jestli ten můj známý nějaké auto pomočil, pak leda tak to svoje. Ale hlavně – co je komu do toho!
Objektem udání a pomluv jsou nejčastěji tři okruhy „problémů“: parkování, pejskaři a hluk. Např: „Jednoduchý, frajera to moc nebere, typka řve jak protržená. Frajer do toho už hodinu buší a ne a ne se vystříknout.“
V podobných intencích běžně probíhá veřejná diskuse ve skupině s 37 000 členy. Týká se konkrétního zveřejněného bytu a konkrétních lidí, kteří se možná jen milují trochu vášnivěji.
Postem na skupině to ale většinou jen začíná, mnohem peprnější výrazivo přináší vždy diskuse pod příspěvkem, prodchnutá klepy ve stylu „jedna pani povídala“ a osobitými hodnoceními předmětného tepaného skutku. Odhaduji, že oni diskutující nejčastěji sedí v nedaleké kavárně a na svých iPhonech tlachají se stejně užitečnými členy společnosti.
Problematické může být i nastavování budíku (jak ukazuje příspěvek níže), případně vyloženě intimní počínání v soukromém bytě.
Běžné je také nespravedlivé očerňování bez znalosti podstaty problému nebo třeba pravidel silničního provozu:
Také ve Vršovicích (shodou okolností mém rodišti)je společnost navenek kultivovaných, usmívajících se korektních lidí – kteří zpravidla ve čtvrti bydlí sotva pár let – vybavena dostatečně šikanózním potenciálem. Opět jde hlavně o pejsky a parkování aut.
V prvním případě mohu posloužit vlastní rodinnou historkou. Moje matka chová dva psy plemene bígl, jak známo velmi přátelského a nekonfliktního. Bezmála sedmdesátiletou majitelku ale přesto nadávkami nejhrubšího zrna pravidelně napadá jistý zakomplexovaný jedinec se psem zcela nezvladatelným. Dodejme, že jde o renomovaného režiséra.
Ten dokáže na sociálních sítích věc rozmáznout v přesně opačném duchu – to strhne melu občanů, kteří sice moji matku v životě neviděli, ale hned vědí, že jde o tu agresivní babiznu s bojovými čokly. Máma, která ve Vršovicích žije přes 40 let, se po těchto výlevech několik týdnů bála pomalu vycházet na ulici a její vztah k milované městské části se hojí jen velmi pozvolna.
Polep zdarma a rychle (pryč)
Parkování je ve Vršovicích stejně velký problém jako kdekoliv jinde ve staré pražské zástavbě. Umístit auto po práci blíž než tři bloky od bydliště je zpravidla nadslidský výkon končící často pláčem. Najdou se ale „vychovatelé“, kteří třeba auto k práci nepotřebují nebo nedokázali složit řidičskou zkoušku, pročež olepují podle nich nevhodně parkující řidiče poučnou nálepkou. Diskutující si neváhají přisadit výkřiky typu: „Vypouštět jim gumy“.
Hrdinské počínání inkriminovaného vylepovače ilustruje reflexe pána, který jej z okna viděl v akci u svého vozu stojícího několika centimetry auta za žlutou čárou na vozovce: „Jak uviděl, že k němu jdu, utekl domu. Policista, co tam byl s ním, mi povídá, že je ten chlap volá každou chvíli.“
Specialitou Vršovické party je, že do ní mohou přispívat i anonymní udavači, což obvykle stojí za to.
Jednička vždy a všude
Nesmíme zapomenout ani na Prahu 1, jejíž obyvatelé svůj facebookový profil hrdě pojmenovali „Praha č. 1.“ I oni jsou jedničkou v buzerování, udávání a stěžování si na věci, za které často nikdo nemůže.
„Ahoj sousedé, bydlí někdo z vás v blízkosti kavárny v Opatovické? Kavárny, kde se pravidelně chlastá do jedné v noci a dopíjí cca do dvou do rána? Zahrádku si samozřejmě neplatí, sedí se všude po zemi, a tudíž jsou všichni na ně krátcí,“ stěžuje si veřejně obyvatelka Starého města na skupině s necelými 12 000 členy.
Bonzovat je samozřejmě potřeba opět i za špatné parkování.
Staré zvyky v novém kabátě
Ať už v Čechách panoval jakýkoliv režim, vždy se mezi občany našel dostatek drben, práskačů, fízlů a hochštaplerů, kteří neváhali souseda nebo dokonce kamaráda napálit za malichernost. Mění se jenom kulisy.
Jestliže za Protektorátu nebo za „Bolševika“ vedly potřeby si na někom „zchladit žáhu“ nebo pocit falešné povinnosti k četným lidským tragédiím, dnes (a)sociální sítě umožňují „jen“ veřejný virtuální lynč a dehonestaci lidí, kteří jsou nějakým způsobem vidět, byť třeba bez vlastního přičinění nebo zlého úmyslu.
Paradoxně se tento nešvar namnoze vyskytuje mezi těmi, kteří si osobují výklad toho, co je a co není morální, jakož i právo do všeho mluvit a překračovat intimní zónu jiných. To je ta pověstná slovanská holubičí povaha? Fuj!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
