KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Vyráběly se zde turbogenerátory, zubařské přístroje, nákladní auta, lokomotivy nebo letadla. Pekl se tu chléb i rohlíky. Stříbrná kola se točila ostošest, protože pražské Vysočany byly v čele s všeobjímajícím koncernem ČKD průmyslovým srdcem metropole. Které už ale dávno dotepalo. A právě v těchto dnech přichází areál někdejší „Kolbenky“ o poslední zapamatovatelnou dominantu: budovu „Mechaniky“ chce developer nahradit prakticky identickou novostavbou s byty.
Rčení „chodit do Kolbenky“, označující prostý fakt pravidelné docházky do zaměstnání, dalece přežilo slavné časy průmyslového gigantu Českomoravská-Kolben-Daněk čili ČKD. V pražských Vysočanech, kde sídlilo jeho jádro, už po někdejším koncernu vyrábějícím všechno možné zbylo jen pár neutěšených menších budov a jedna památkově chráněná chladicí věž z roku 1922, která to má vzhledem ke svému žalostnému stavu už asi také spočítané – i když se objevily zajímavé nápady na její konverzi, například na stylovou kavárnu.
Druhý podobně starý objekt někdejší továrny ČKD Elektrotechnika, řečený častěji „Mechanika“, je právě v těchto dnech tučnou potravou pro demoliční stroje, které se lačně zakusují i do unikátních plochých betonových stropů v suterénu se sloupy systému Considére s hřibovými hlavicemi (nejstarší stavba tohoto typu u nás) a s charakteristickými Bechyněho rámy.
Byty místo Mechaniky
Nic z toho už s drtivou pravděpodobností nebude obsahovat novostavba developerské společnosti CPI, která v lokalitě západního cípu někdejšího areálu ČKD buduje bytový komplex sestávající ze šesti rezidenčních domů, navržených architektonickým studiem ABM Architekti. Pojmout mají celkem 1000 nových bytů.
Zatímco však pět budov, z nichž dvě už stojí, bude originálními, ač architektonicky nijak zázračnými stavebními projekty, na místě bourané „Mechaniky“ má podle starosty městské části Praha 9 Tomáše Portlíka vyrůst hmotově i vizuálně věrná kopie momentálně demolované továrny.
„Původní budova byla dlouhodobě ve zcela havarijním stavu: bez střechy, s narušenou statikou, zasoleným zdivem a zbytky kontaminace po původní průmyslové výrobě. Její kompletní sanace by vyžadovala prakticky novou výstavbu uvnitř starého pláště, což by představovalo neúměrné technické i finanční zatížení. Náklady by se vyšplhaly na dvojnásobek oproti novostavbě a proces by mohl trvat mnohem déle,“ hájí postup developera na svém starosta.
Budova s označením 340 sloužila od roku 1929 jako továrna malých strojů. Vyráběly se zde motory, menší přístroje, křesla, zubařské vybavení, apod. Celý objekt byl čtyřpodlažní s jedním suterénním prostorem táhnoucím se pod celou jeho délkou.
V pozdějších letech se zde nacházela spíše expedice hotových výrobků s menšími provozy v nižších patrech. Nejvyšší patro, které dříve sloužilo také k výrobě, bylo po znárodnění a převzetí moci komunistickým režimem přestavěno na kanceláře.
Ze stránek developerského projektu Kolbenova park ani slůvkem nečiší záměry investora zachovat industriální genius loci bývalé Kolbenky. Záměr vsadit do nově budovaného bytového komplexu kopii „Mechaniky“ je tak pouhou libovůlí investora, resp. architektů.
Promarněné příležitosti
Bourat, či nebourat? Jednak už se bourá, památková ochrana shora popsaných unikátních konstrukcí je totiž veškerá žádná, přestože byl v roce 2012 podán návrh – takže vlastně není co řešit. Bezmála třicet let nevyužívaná stavba je skutečně v tristním stavu, a ač by díky kvalitní železobetonové konstrukci zůstala ještě možná sto let stát, nedávalo by to žádný smysl.
Otázkou je, jestli do území, jehož majoritní využití k průmyslovému účelu už dávno skončilo, vkládat další akcent na slavnou industriální minulost, když se v blízkém okolí zachovalo nebo bude zachováno hned několik staveb, které dnešních dnů nedožily v tak zoufalém stavu jako právě „Mechanika“, a investorům stálo za to naládovat do jejich zachování a konverzi pro nový účel hromady peněz.
Mám na mysli už zrekonstruované kultovní „éčko“ továrny Praga přes ulici od „Mechaniky“, hned vedle ní stojící komplex Lofty Kolbenova, který zachoval originální skelet a vzhled původní „fabriky“, budoucnost snad ještě má i unikátní hala někdejší nástrojárny Pragovky, postavená koncem čtyřicátých let.
Jisté je, že v případě brownfieldu po továrnách ČKD byla šance na citlivé řešení celého území již nejspíš promarněna. Celou obrovskou plochou sevřenou ze severu železniční tratí a z jihu potokem/říčkou Rokytkou v průběhu posledních dekád zaplňuje dosti nesourodá výstavba bez viditelné koncepce, kdy si každý developer buduje své městečko na vlastním písečku.
K vidění jsou na jedné straně hodnotné novostavby, častěji ale pohříchu budovy architektonicky nezajímavé, až vyloženě slabé. Mezi tím vším se stále vyskytují fragmenty industriální minulosti v podobě někdejších provozních budov, konvertovaných do různých ohavných skladů, autoopraven a podobných „myšáren“.
Přitom jistě bylo, co zachovat, resp. začlenit do nových plánů. Nenávratně je ztracen například zdemolovaný funkcionalistický areál vysočanské spalovny (architekt F. Roith, 1936–37) v Poděbradské ulici, s dominantním objektem komína, který nahradily nevzhledné bytovky sídlištního typu podle ruského vkusu.
Zcela pryč je i objekt ČKD Lokomotivka včetně původních budov závodu Praga – pozoruhodnými objekty zejména z meziválečného období (V. Nekvasil), včetně dominujícího mrakodrapu s nápisem Praga, obětovaného nesmyslně při živelné rychlovýstavbě hokejové arény.
V sutinách pohříchu lehla také funkcionalistická budova někdejší továrny Aero (architekti J. Freiwald, J. Böhm). Alespoň fasáda a provozní budovy zbyla z Odkolkovy pekárny v ulici U pekáren.
Zachování podoby právě bourané „Mechaniky“ v novém vyjádření tedy může mít smysl z hlediska širšího kontextu funkční dominanty daného prostoru; konotace na slavnou minulost nelze ale vidět víc než jen symbolicky.
Zbývá dodat, že například nová čtvrť budovaná na bývalých železničních pozemcích na Smíchově se se skloubením estetiky, funkčnosti, občanské vybavenosti i urbanistické kvality vypořádala daleko lépe než rozhárané území zanikajícího světa, který více než století determinovala písmena ČKD.
Jaroslav Wertig: Pohled architekta
Samozřejmě, že mě v první moment nakopne fakt, že novostavba z jiné doby – s jinou funkcí a jinou konstrukcí – se usilovně snaží tvářit jako relikt industriální éry. Samozřejmě, že mě v první moment vydráždí ta naprostá neautenticita.
S větším odstupem si ale začínám všímat, že ten barák potvrdí a zpevní uliční frontu, udržuje původní profil ulice, do které se snaží otevřít aktivním parterem. Stoprocentně tohle místo zobytní. Jeho městotvorná kvalita mi nakonec přijde podstatnější. No a to, že se formálně odkazuje na dům, který tu původně stál, mi nakonec přijde legitimní.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
